my heart was always yours

part fourteen - hold on

Nováá kapitolaaaa, zlatíííčkaaaa ;)))

PART FOURTEEN – hold on

DEAN

Po třech dnech strávených v nemocnici mě Sam vykopnul z pokoje. Donutil mě odjet domů a nařídil mi, abych se osprchoval a vyspal se. Sprchu řekl důrazně, protože jsem prý nevoněl. Pche.

Slíbil mi, že bude celou dobu s Holly a pohlídá ji.

Nelíbilo se mi, že jsem ji opustil. Ale byl jsem unavený a cítil jsem, že v tomhle stavu nemohu Holly podpořit.

Ve sprše jsem strávil pár minut a poté si zalezl do postele. Ještě jsem pomyslel na naše dítě, které Holly nosila pod srdcem a usnul.

Probudil jsem se a rozkoukal se. Pohlédnul jsem na druhou stranu postele, která byla prázdná a cítil jsem, jak mi Holly chybí.

Měla by tady být semnou.

Vstal jsem a podíval se na telefon. Sakra, myslel jsem, že budu spát pár hodin, a on byl nový den. Devět ráno.

Zanadával jsem a začal jsem se oblékat.

Čistil jsem si zuby, když mi začal vyzvánět telefon.

Bráchovo jméno svítilo na displeji. Vyplivnul jsem pastu a zvednul hovor.

„Stalo se něco?" zeptal jsem se a cítil jsem, jak se mi rozbušilo srdce.

„Klid, brácho. Nic se neděje. Holly je v pořádku, no, tak jak může být.

Jedu právě k tobě. Cassie mě vystřídala. Nesu ti snídani," jeho slova mě uklidnila a já si vydechnul. „Dobře, dobře," šeptal jsem. „Vyspal ses dobře?" zeptal se.

„Ano, spal jsem jako dudek. Nechápu, že jsem spal tak dlouho," odpověděl jsem. „Potřeboval si to. Stres a únava na tebe dolehla."

„Kde je Gracie?" „U dědečka. Mohli bychom se za ní podívat, co myslíš?" řekl Sam.

„Ano, měla by vědět, co se stalo její matce."

„Souhlasím. Uvidíme se za chvíli." „Zatím."

Sam přijel co nevidět. Zrovna jsem naléval kávu, když přišel do kuchyně.

„Ahoj," řekl a položil přede mě pytlík s pečivem. „Ahoj brácho," objal jsem ho a nabídnul mu kávu.

„Rád si dám. Děkuji."

Podal jsem mu hrnek a posadil se vedle něj. Na talíř jsem vysypal obsah pytlíku.

„Povídej, jak bylo v nemocnici?" zeptal jsem se.

„Holly je stabilizovaná, nic nového. Vždycky ji přišli zkontrolovat. Myslím si, že to bude trvat déle, než se zahojí."

Přikývnul jsem. „Dobře. Děkuji, že jsi u ní byl. Potřebuješ si odpočinout."

„To je jasné. Vždy tady pro tebe budu. Holly je rodina."

„Za celý život, jaký jsme vedli, by mě nenapadlo, že někdo, koho miluji skončí na přístrojích..."

„Já vím. Je to neuvěřitelné. Ale musím pevně věřit, že se Holly uzdraví. Musíme tady být pro ni," Sam mě poplácal po rameni.

„Ještě jsem to nikomu neřekl," sklonil jsem hlavu a zadíval se do hrnku s kávou.