my heart was always yours

part three - you should be happy

Zdravím Vás! 

Doufám, že fanoušci příběhu What about us? jsou rádi za pokračování tohoto příběhu. Původně jsem nechtěla pokračovat, ale říkala jsem si, že bych měla zase začít psát a tady jsem měla celkem rozmyšlené, jak pokračování bude vypadat. A chtěla bych pro Holly a Deana šťastný konec, tak snad se nám to povede :)

Budu ráda za každý komentář a hvězdičku. Tyhle dva mám ráda a zatím mě to psaní baví :) 

Tento týden mám dovolenou, tak chci více psát. Nebojte se projevit zájem, já ho fakt ocením častějším přidáním kapitoly :) 

Part three – you should be happy

DEAN

Po návratu z nákupu jsem byl potichu.

Měl jsem, co zpracovávat. Sam si toho všimnul a postavil přede mě pivo.

Podíval jsem se na něj a na to pivo.

„To tě postaví na nohy. Vím, že jsi v šoku, že jsi ji viděl."

„Ona má dceru, chápeš. A hádám, že s ním."

Otevřel jsem pivo a ostře se napil.

„Nechal si ji jít, pamatuješ? Měl by si ji to říct, říct ji pravdu."

„Vzdal jsem se ji, aby byla šťastná. Udělal jsem dobře, vím to. Ale stejně to bolí, jako svině. Tolik jsem si namlouval..." hlesnul jsem a znovu se napil.

„Řekni to."

„Že potkám někoho, kdo mě přesvědčí, že Holly nebyla ta jediná a já potkám tu pravou. A teď...znovu ji potkám."

„Co ti říkala, když jste spolu byli sami?" zeptal se Sam.

Všimnul jsem si, že vybalil jídlo a chystal se vařit.

„Měla na prsteníčku svatební prsten." „Sakra."

„Ale sundala ho a říkala, že spolu nejsou. Není vdaná."

„To je přece dobře, brácho..."

„Co tím myslíš?"

„Co když konečně máte šanci? Šanci být spolu? Není vdaná a ty jsi volný. Žádná zátěž na zádech. Můžete spolu konečně být."

Chvíli jsem nad tím přemýšlel. „Ale co když mě už nemiluje?"

„Viděl jsem, jak se na tebe dívala...nevěřím, že k tobě nic necítí." Řekl přesvědčivě Sam.

O několik dní později:

HOLLY

V sobotu jsem se probudila, Gracie ležela vedle mě a tulila se ke mně.

Chvíli jsem strávila v posteli, pozorovala ji a hladila ji po vlasech.

Měla jsem takové štěstí, že jsem ji měla. Políbila jsem ji na čelo a potichu vylezla z postele.

Po cestě do kuchyně jsem uslyšela divné zvuky a srdce mi začalo silně být.

Někdo byl v domě.

Potichu jsem šla dál a nakoukla do dveří kuchyně.

Zhluboka jsem si vydechla, když jsem uviděla mámu, jak se přehrabuje v kredenci s nádobím.

„Co tady proboha děláš?" vešla jsem do místnosti a matka zvedla hlavu.

„Dobré ráno, tobě také, zlatíčko," máma se usmála a pokračovala v tom, co dělala.

„Dobré ráno. Odpovíš mi? Myslela jsem, že mě někdo chce vykrást."

Prošla jsem kolem ní a začala si dělat kávu. Taky jsem chtěla připravit lívance na snídani, než se malá vzbudí.

„Chystám vše potřebné. Pozvala jsem k tobě Deana a Sama na snídani a na oběd, tak chci vše nachystat. Teď už to víš."

Napila jsem se kávy a začala se po téhle informaci dusit.

„Proboha!" vykřikla matka a začala bušit do mých zad.

„Kdys mi tohle chtěla sdělit?" vydala sem ze sebe chraplavým hlasem a snažila se vzpamatovat.

„Teď!"

Hleděla jsem na ni a v šoku přemýšlela.

„V kolik přijedou?"

„Hmmmm..." zamyslela se a podívala se na hodinky na své ruce.

„V devět ráno, takže každou chvíli..." usmála se.

„Mami!!" vykřikla jsem a dupla si nohou.

„Někdo je napružený," významně se na mě podívala.

„Pozveš na jídlo mého bývalého a nic mi neřekneš! Myslíš, že jako budu v pohodě?! Já tady stojím v pyžamu a za chvíli budou zvonit."

Máma se na mě dívala a culila se.

„Já viděla vaše pohledy tehdy na trhu."

„A?" ušklíbla jsem se a napila se kávy, schovávajíc se za hrnkem.

Máma mi vzala hrnek a položila ho na linku.

„I po těch letech na něj hledíš, jako tehdy, když odjížděl. Nemyslíš, že si zasloužíš být šťastná? Ian tady není dva roky," pohladila mě po tváři a já cítila slzy v mých očích. „Přál by si to víš. Být šťastná. A já myslím, že Dean to dokáže. A věřím, že by proto udělal vše."

Setřela každou slzu na mé tváři a políbila mě na tvář.

„Já nevím, jestli můžu," šeptala jsem.

A pak jsme uslyšeli zvonek.

Jsou tady.