Tanec Světel [Charles Leclerc ff]

12

Obavy o něj mě naprosto zžíraly a já netušila, jak se toho zbavit, nebo co dělat, abych se jich zbavila. Po celý závod jsem byla neskutečně nervózní, bylo mi absolutně jedno to, co se dělo na trati. Mnula jsem si zpocené ruce v jednom kuse a dělala, že se soustředím na obrazovku před sebou.

André se mnou párkrát navázal rozhovor, ale odbyla jsem ho rychle, jelikož jsem naprosto nebyla v obraze o tom, co se dělo.

Mohla jsem Charlesovi napsat a zeptat se ho, jestli je v pořádku. Ale já se bála toho, že by mi neodepsal. Ruka me svrběla z toho, jak moc jsem to chtěla udělat.

André se usmíval od ucha k uchu, když uviděl, jak Sebastian Vettel projíždí cílovou rovinkou na prvním místě. Celý závod mu vyšel naprosto perfektně a na druhého Hamiltona si vydobyl náskok deseti vteřin.

Já se usmívala, ale naprosto strojeně. Radost, kterou bych měla, kdyby nenastala ta nehoda z první zatáčky, by byla obrovská. Byla bych na sto procent nadšená z výkonu, který německý jezdec dokázal. Má hlava se, ale od toho neuměla odprostit a pořád se k tomu incidentu  vracela a předhazovala mi, že si stále nejsem jistá tím, jestli je Charles v pohodě. Má hlava se prostě rozhodla mě naprosto sabotovat a předhazovat mi to nejhorší, na co jsem nechtěla myslet.

Proto pro mě byly rozhovory po závodu složitější. Byla tam i chvíle, na kterou jsem čekala celý víkend; mnou samotnou vedený rozhovor s několika málo jezdci.

Lance Stroll, černovlasý kanadský jezdec, mi právě odpovídal na dotaz, když do otevřeného prostoru pro novináře přišel Charles. Celý, živý a zdravý. Nehleděla jsem na něj nikterak dlouho, ale on se ke mně stejně ohlédl. Srdce mi vynechalo úder, jakmile se naše zraky spojily, radostně jsem se usmála. A on mi úsměv oplatil, své rty roztáhl do velkého úsměvu, když si všiml toho mého.

Vše ze mě náhle padlo. Všechen strach o Charlese. Mé nitro zaplnil pocit radosti a uvolnění.

,,Dneska to tolik špatné nebylo, ale snažíme se, aby byl monopost na další závody více připraven a mohli případně zabodovat." Strollův hlas zněl naprosto v pozadí, ale nevšímal si mého ztraceného soustředění. Ale, abych nelhala, myslela jsem si, že to bude kluk, který nade mnou bude ohrnovat nos, ale jeho milé chování mi zpříjemnilo můj první ostrý rozhovor. Plno lidí o něm mělo špatné mínění, mysleli si, že to je jen kluk, který si své místo ve formuli jedna koupil za peníze svého otce. Ale, co si bude většina to měla podobně. Možná to částečně byla pravda, ale to, že dokončil v jednom závodě s Williamsem na šestém místě a získal pro jeho tým čtyři body, bylo doopravdy něco. Jeho týmový kolega v průběhu sezóny nenasbíral ani bod. ,,Pro tým by bylo výborné. Každý bod se počítá a já bych byl rád za to, abychom nedokončili ročník jen se čtyřmi body." Má pozornost se opět obrátila k Lancovi a usmívala se na něj od ucha k uchu. A nadále pokračovala v uvolněném rozhovoru.

I další rozhovory byly v podobném duchu. Všichni čtyři jezdci, se kterými jsem měla tu čest, ke mně byli ohleduplní a dokonce i trpělivý, za což jsem je neskutečně obdivovala. Po očku jsem se, ale koukala na Charlese. Jednou ve mně hrklo, když se naše oči v jednu chvíli spojily, ale odvrátila jsem pohled dříve, než mohl zahlédnout, jak mé tváře zrůžověly.

Po skončení všech rozhovorů a uzavření celého závodního víkendu, jsme mířili s Andrém k autu. Šli jsme po paddocku a oba jsme si povídali o tom, co uděláme nejdříve, až přijedeme domů. Andrého odpověď mě zaskočila. Věděla jsem, že je starší, že by mohl mít děti, ale nečekala jsem, že má malé dvojčata, kterým byly teprve jeden rok.

Hleděla jsem na něj s neskrytým překvapením.

,,Tipovala bych tě na to, že máš už děti odrostlé." Nemyslela jsem to, ale jako urážku, Andrému bylo čtyřicet pět, v té době už má většina lidí děti v dospělém nebo ve věku puberty. Dost jsme si povídali, nikdy ale ne o něčem tak osobním.