DICE (seongjoong) DOČASNĚ POZASTAVENO

5.

,,Ahoj Joongie" odpověděl jsem mu sladkým hlasem. Hongjoong se otočil a zakril si pusu rukou. Snažil se schovat  že se červená ale prozradili ho jeho uši. Jen jsem se nad tím pousmál a zasedl do lavice.

Po chvilce přišlo pár děvčat které se začli o něčem bavit. Jelikož jsem neměl co dělat tak jsem je trošku poslouchal.

Najednou jsem uslyšel slovo projekt. Zvedl jsem se že židle a podíval se směrem k děvčatům.

,,Jaký projekt?" Zeptal jsem se jejich směrem. ,,No ten který nám rozhoduje o 50i procentech známky. Odpověděla mi jedna z dívek jinak ostatní na mě hleděli jak zamilované. ,,Děkuji puso" mrkl jsem na ni a zasedl zpátky do lavice.

Co teď budu dělat když ho nemám a na jaké téma jsem ho vůbec měl. Začali se mi motat myšlenky v hlavě. Nemohl jsem si dovolit si zhoršit známku ještě více.

'Děkuji puso' tohle slovní spojení se mi v hlavě zopakovalo několikrát. Dělám jako kdybych to od něj nečekal a navíc vůbec nechápu proč mě to tak rozrušilo. Bavili se o projektu. Ajo ten projekt vzpomněl jsem si a začal se hrabat ve svém batohu.

Když jsem ho už konečně našel tak jsem nevěděl jak mu to mám dát. Neustále jsem ji svíral v dlaních.

Nevěděl jsem co si mám počít. Nemám projekt na který jsem měl půl roku a použít výmluvu že jsem byl pryč je blbost.

,,Napadlo mě že jí nebudeš mít"

Předhodil přede mě Joong tlustou složku papíru. Absolutně jsem nevěděl co jsem mu měl říct. Udělal jsem první věc co mě napadla.

Odsunul jsem židli a vložil jsem si ho do objetí. Jeho ruce vysely podél jeho těla. ,,Tobě se to nelíbí?" zašeptal jsem mu do ucha a po mých slovech mě sevřel v jemné objetí taky. Nedokázal jsem si představit jak by mohl být červený.

Odtáhl jsem ho z objetí a podíval se na něj. ,,Ani nevíš jak jsem ti vděčný" řekl jsem a usmál se na něj.

Jeho objetí bylo tak hřejivé. Měl jsem chuť v něm zůstat celý týden, ba celý život. Později mě ale stejně odtáhl.

Poděkoval mi a usmál se na mě. Roztekal jsem se jak led a proto jsem mu vrátil menší úšklebek ? Nevěděl jsem přesně jak jsem se tvářil ale zrovna sebevědomě jsem se u toho necítil.

Zatím co se on posadil já tam stál jak debil. Za normálních okolností by se na mě podíval jako posměšek ale tentokrát se ani na mě neotočil.

Z mého kómatu mě probudil zvonek na hodinu. Jemně jsem sebou cukl a rozhlížel jsem se kolem sebe. Nakonec jsem si sedl a mlčky hleděl na svůj projekt.

Stál tam jak jelito ale říct jsem mu to nemohl. Později si stejně sedl. I když to vyzní divně ale zahřálo mě u srdce když si na mě vzpomněl. Jen díky němu jsem nepropadal v dějepise. Je pravda že moje reakce byla hodně přeafektovaná ale dojem jsem udělat potřeboval.

Hned co učitelka zmínila byli projekty, které udělala jen tři čtvrtina třídy. Cože mě celkem překvapilo ale komu by se to taky chtělo dělat.

,,Překvapil jste mě Seonghwo" řekla učitelka až zaujatým hlasem. Jen jsem se na ni usmál a za jejími zády jsem protočil očima. Za

Půl hodina dejaku byla pryč a já si hrál se svou jedinou propiskou co jsem měl. Hlava mi padala z únavy a nudy, a neměl jsem si ji kde opřít.

Moje tváře se nahrnuli pichlavým teplem když jsem ucítil Hwovu hlavu na mém rameni. Tohle by nikdy neudělal. Pomyslel jsem si v hlavě.

Měl jsem pocit že za chvíli vybouchnu tím že jsem se přehrál. Jeho vlasy mě lechtaly na krku a také na okraji čelisti.

Nezaujatě jsem ležel na jeho rameni. Cítil jsem jak se mé víčka stahují k sobě. Nevěděl jsem co v té situaci mám dělat ale nechal jsem se porazit svým spánkem.

Bodavý zvuk mi pronikal hlavou. Chtěl jsem natáhnout ruku abych tenhle zvonek vypnul ale uvědomil jsem si že takhle nezní můj ranní zvonek.

Prudce jsem zvedl hlavu a rozhlížel jsem kolem sebe. Slyšel jsem jak vedle mě sykl Hongjoong a já se na něj hned podíval. Držel si ruku která se mu zbarvovala do červena. Nůžky ležely na zemi a já nevěděl co dělat.

Chytil jsem si řeznou ránu a snažil jsem se dělat že nic. Jenže moje tělo nechtělo se mnou spolupracovat, a tak spustilo proud krve který stékal na lavici.

Musel jsem mu ublížit. Pomyslel jsem si a tak jsem jej vzal za paži a běžel s ním na záchody.

Překvapivě nějak neprotestoval jen jsem párkrát slyšel náznaky bolesti. Poraněnou ruku jsem posunul pod proud vody.

,,Možná bychom měli zajít k sestře" řekl jsem a Hongjoong jen se skousnutym rtem souhlasné přikývl.

Bylo už dávno po zvonění ale nás to nějak nezajímalo. Bok po boku jsme šli po chodbě až ke dveřím sestřičky.

,,Kdo ti to udělal?" Zeptala se sestra a já čekal na Hongjoonguvu odpověď.

,,Lekl jsem se když jsem stříhal papír" řekl jsem s tím že jsem doufal že jí to nemusím nadále vysvětlovat.

,,Tohle sis udělal jen tím že ses lekl?" Zeptala se mě s nadvzednutym obočím.
,,Ano" souhlasně jsem při tom přikývl.

,,No dobrá" oddechla si sestra a jakmile Joongovi dovázala ruku tak odešla a nechala je tam se slovy ,,Můžete odejít až bude potřeba a tady vás kolega můžeš zůstat s vámi" zasmála se vlastnímu vtipu a odešla.

,,Hej já se ti oml-" nestihl jsem ani domluvit a přerušil mě.

,,Nech to tak, však ruka mi neupadla" řekl jsem s menším úsměvem a doufal že bude milý po tom co jsem ho přerušil.

Na to jsem se jen usmál a začalo hlasitě ticho mezi námi.