Příběhy smečky

Temné tajemství Forerunnerů

Are'Draramee byl řadový Sangheili, který měl na povel pět Unggoyů a tři Kig-yary.

Are'Draramee stál se svou jednotkou uprostřed bažinatého terénu zahaleného mlhou. Neměl z toho dobrý pocit. Jakoby se mělo něco hodně ošklivě pokazit. Ani vchod do podzemních prostor stvořených Forerunnery nepůsobil příliš vlídně, což mohlo být způsobeno mdlým osvetlením uvnitř.

Díky tomu vypadal vchod do podzemí spíše jako chřtán gigantické bestie, připravený je pozřít.

Byl tady na příkaz Proroka Správcovství. Prý se mají někde dole nacházet zbraně Forerunnerů.

Aremu přišlo díky vzhledu vchodu spíše, že tam na ně čeká jejich zkáza, než spása. Dokonce zevnitř vycházel zvláštní pach. Jakoby bylo uvnitř něco hnijícího a zkaženého.

Are'Draramee tady byl v doprovodu dalších čtyřech řadových Sangheili, inženýra a jednoho majora.

Měli sebou dva Shade turrety typ-29 a velké množství beden se zbraněmi a municí.

Když o tomhle zařízení věděla smečka, tak ti kacířští parchanti nebudou daleko.

Areho major dal povel k přesunu dovnitř.

Vchod do podzemí byl tvořen jednou velkou místností, uprostřed které se nacházel výtah s průhlednou podlahou, díky čemuž bylo vidět daleko dolů, kde se převalovala podivná mlha, takže samotné dno výtahové šachty nebylo vidět.

Mdlé osvětlení je přivítalo i v nižším podlaží.

Osvětlení bylo natolik slabé, že skoro nebyl vidět strop, a navzdory otevřeným prostorům toto místo působilo stísněným dojmem.

Z výtahové místnosti prošli do velké dvoupatrové místnosti se světelným mostem, který byl zrovna v tu chvíli vypnutý.

Vlevo i vpravo se nacházely na obou úrovních jedny dveře přesně nad sebou a jeden pár dveří na protější straně za světelným mostem.

Zapnuli most, který rozjasnil celou místnost svým světle modrým světlem a vydali se na protější stranu místnosti a přišli k malým dveřím, které se ihned otevřely a odhalily malou chodbu vedoucí do stran, jakoby obepínala sloup.

Samotná chodba měla průhlednou podlahu, přes kterou viděli identickou chodbu dole s tím rozdílem, že ve vnější stěně byly na spodním podlaží zamknuté dveře.

Došli opět k odemčeným dveřím, kterými prošli do místnosti, která vypadala stejně, jako ta předchozí. Opět přešli na druhou stranu světelného mostu.

Poté, co opět prošli stejnou chodbou se ocitli ve čtvercové dvoupatrové místnosti. Uprostřed místnosti byl velký skleněný sloup, kolem kterého byl v patře ochoz napojený ve čtyřech místech na ochoz kolem místnosti.

Sloup byl plný řídké zelené mlhy a z otvoru ve stropě uvnitř sloupu odkapávalo cosi žlutozeleného, co vypadalo jako sliz.

Dokonce i skrze skleněnou stěnu sloupu byl slyšet čvachtavý zvuk, který substance vydala při nárazu na podlahu.

Obešli místnost na druhou stranu, kde se opět nacházela stejná chodba s průhlednou podlahou a za ní byla další místnost se světelným mostem.

Tentokrát byla protější stěna trochu odlišná. Byly na ní jakési modře světelkující čáry, pod kterými bylo matné sklo, přes které nebylo vidět nic jiného, než slabé modré světlo a dveře v protější stěně byly jen v horním patře.

Vzduch začínal houstnout. Od chvíle, co vešli do místnosti měl Are'Draramee pocit, že je něco sleduje ze stínů, a občas měl pocit, že se některý stín pohnul.

Areho major rozhodl, že ve druhé místnosti s mostem postaví oba dva turety a sami se vydali vstříc ovládacímu panelu světelného mostu, který chvíli problikával, než se po něm dalo projít.

Are se začal v duchu modlit k Forerunnerům. Tohle bylo hodně špatně.

Strach se mu usadil hluboko v břiše a očividně nehodlal povolit, než odtud konečně vypadnou.

Dveře na protější straně se otevřely pomaleji než ostatní, kterými zatím prošli a zevnitř se vyvalil závan hrozného zápachu, ale onen zápach byl jaksi povědomý.

Byl to stejný hnilobný a zkažený vzduch, který byl cítit venku. Teď už na Areho volalo celé tělo, že tam nemá co dělat, a že dělá obrovskou chybu.

Za dveřmi se nacházela vysoká chodba s dlouhou stěnou naproti dveřím, na které byly nějaké ovládací panely, ke kterým poslal major jejich inženýra.

Během chvilky šero ustoupilo světlu, ale děsivý pocit blízké smrti zůstával.

Když obešli zeď tak zjistili, že se za ní nachází úzká svažující se chodba a na protější straně bylo okno do místnosti osvětlené pouze na dvou místech a v oněch paprscích světla byly jakési vyvýšené stupně a po obvodu místnosti bylo vidět červená světýlka několika zamčených dveří.

Sešli chodbou dolů, kde na ně čekaly další dveře. Tentokrát zamčené.

Major se chvíli dohadoval s inženýrem aby otevřel dveře, ale z nějakého důvodu se do toho inženýrovi nechtělo, ale nakonec jej major donutil pod pohrůžkou, aby ty zatracené dveře otevřel.

Dlouho se nic nedělo, tak Are poslal své mužstvo do předchozí místnosti, kde narazili na skleněný sloup a v zápětí za nimi byli posláni do stejné místnosti všichni ostatní, kromě Areho, který byl v případě majorovy smrti jeho zástupcem, takže neměl na vybranou.

Dveře se nakonec s hlasitými zvuky trhaně otevřely, jakoby je chtěl samotný prstenec varovat, aby do té místnosti nelezli, ale major byl neoblomný.

Jakmile byli uvnitř místnosti, tak se vydali tmou k prvním zamčeným dveřím.

Are uslyšel jakýsi nepatrný slizký zvuk. Otočil se za jeho zdrojem a tam na stupínku bylo cosi, co vzdáleně připomínalo chobotnici a hned na to se k ní připojily další a další a další, až jim už světlo nestačilo.

Všechno se to dalo do pohybu.

Are na nic nečekal a začal pálit ze své plazmové pušky stejně jako major, ale nebylo jim to nic platné.

Po chvíli se Aremu i majorovi vyčerpal štít a chobotnice se na ně přisály.

Are cítil, že se něco děje. I když se ještě bránil holýma rukama, tak z ran, které mu způsobily ony chobotnice cítil, jakoby se mu ty rány hýbaly.

Pak Aremu vypověděly službu ruce, které se jaksi divně začaly deformovat, uchopily jeho hlavu a zlomily ji dozadu.

Svět potemněl a před jeho vnitřním zrakem se začal míhat jeho život.

Vše narušil pouze hlas, který zněl jako jeden, ale zároveň jako nekonečně mnoho hlasů: "Jsem památníkem všech tvých hříchů a ty mi řekneš, co potřebuji vedet."