Tanec Světel [Charles Leclerc ff]

9

Přimhouřil oči a stiskl mi rameno na znamení podpory.

,,To chápu." I přes to jsem cítila, že tušil, že to vlastně není to pravé ořechové. Ale i tak se mě hned poté začal vyptávat na to, co se odehrálo dál. A já byla vděčná za to, že jsme opustili téma toho, co mě trápilo.

Líčila jsem mu hlavně ty chvíle, kdy jsem byla na vlastní kůži v garáži stáje Renault a to, jak okolo mě doopravdy procházel Carlos Sainz Jr. Taky, jaké to bylo cítit a slyšet řvoucí motor na vlastní uši. Byla jsem, ale natolik unavená, že jsem najednou usnula na gauči a ráno se probudila s peřinou na mém těle.

V to ráno jsem nikam spěchat nemusela, práce mě čekala až v deset a tak jsem měla čas sama pro sebe. Upravila jsem se, tak abych se cítila pohodlně a udělala si snídani hodnou královny.

Užívala jsem si klid, když mi začal zvonit mobil, který vyzváněl nejnovější písničkou Taylor Swift.

S úsměvem jsem se nahnula nad stůl a zjistila, že to byl Gabriel. ,,Ano?"

,,Rio? Jsi doma?" zeptal se Gabriel. To byly otázky. Jeho hlas mě ale velice potěšil a uklidnil zároveň.

,,Jo, jsem tady. Kde jinde bych měla být?" zeptala jsem se pobaveně. ,,Chystám se do práce a za chvilku už budu muset vyjet."

,,A neměla bys na chvíli čas?" zeptal se laškovně. Pozastavila jsem se nad jeho otázkou.

,,Čas na co? Nejsi náhodou v Saint-Tropez?"

,,Chtěl jsem tě překvapit, moc jsi mi chyběla." Najednou někdo zaklepal na dveře a já se široce usmála. Otočila jsem se ke dveřím.

,,Ty jsi..." Nestačila jsem říct a šla mu rychle otevřít. Hovor už byl dávno položený, když jsem otevřela dveře a já v nich mohla spatřit svého Gabriela. S hnědými vlasy a úsměvem při kterém ukazoval své bílé zuby. Srdce mi vynechalo úder, když jsem ho pevně objala a on mé objetí rád přijal. Taška, kterou držel na rameni spadla žuchnutím na zem a nám oběma bylo v tu chvíli jedno, že bych tím mohla vzbudit svého otce.

Obličej jsem mu zabořila do trička a neuměla se nabažit jeho citrusové vůně. To samé vypadalo, že zažívá Gabriel. Držel mě pevně, jako by mě už nikdy nechtěl pustit. Své dlaně měl omotané okolo mého těla. Cítila jsem dotyk jeho obličeje v mých vlasech, dech mě šimral na odhaleném rameni.

Když jsme se odhodlali konečně od sebe odtáhnout, neuměla jsem se na něj vynadívat. Byl opálenější než jsem ho viděla naposledy, skoro se jeho barva kůže dala srovnat s jeho světle hnědýma očima, ve kterých jsem se utápěla.

Přes to, že jsem se odtáhla z našeho objetí, jeho ruce se přesunuly na mé bedra.

,,Ty jsi fakt přijel," dokončila jsem náš rozhovor a s blaženým úsměvem se na něj usmála. A z mého srdce spadla všechna vina ve chvíli, kdy mi úsměv oplatil.

,,Musel jsem tě vidět. Všichni mě přemlouvali, abych zůstal, ale..." Celou si mě prohlédl a přestože jsem na sobě měla kraťasy a tílko, cítila jsem se před ním odhaleně. Odhaleněji, než před Charlesem. Začervenala jsem se při Gabrielově intenzivním pohledu i vzpomínce na jezdce Ferrari. ,,Ale já se chtěl zeptat, jak jsi se tam měla." Tam, pro něj to bylo jen tam.

,,Mohl jsi mi jen zavolat-"

,,Taky jsem chtěl být s tebou. Bylo to utrpení, být bez tebe těch podělaných pět dní." Neprotestovala jsem, když se poté natáhl pro polibek, po kterém mé tělo toužilo a taktéž se více natáhlo, aby jeho rty cítilo ještě dříve.