Tanec Světel [Charles Leclerc ff]

8

Možná se mi trochu ulevilo, když jsem spatřila osobu, která si do bílého šálku nalívala nějakou tekutinu. Na tu dálku jsem nebyla schopna zaměřit, ale jakou. Možná mi podivně srdce poskočilo při uvědomění, kdo to byl. Možná jsem byla vděčná za to, že to byl právě on a ne někdo jiný. Srdce mi pohladil pocit spokojenosti. Hned na to, ale vzpomínka s Gabrielem. A já se zastyděla nad svým uvažováním.

Pane bože, co to jen se mnou je?

Měl na sobě podobné tričko jako já, ale na jeho těle bylo více upnutější a sedělo mu více. K jeho rannímu zjevu přidal černé volné kraťasy.

Strnula jsem, jakmile svoji pozornost přesunul na mě. Jako by vycítil, že ho pozoruju.

Na jeho tváři se ihned objevil úsměv, jenž mě pohladil na hrudi a já se díky toho musela usmát taky. Měl nakažlivý úsměv a roztomilé ďolíčky v tvářích. Mé tváře nabraly červeň, jenž jsem se snažila ignorovat.

,,Dobré ráno," zamumlala jsem rozespale a pomalu se posadila a doufala, že nevypadám tak hrozně jak jsem si myslela, že ano. Protáhla jsem si ramena i krk a na tváři se mi roztáhl spokojený úsměv. I když jsem byla v pokoji s člověkem, kterého jsem sotva znala, byla jsem naprosto klidná.

,,Dobré, dáš si snídani?" Nadzvedl vyzývavě obočí. ,,Mám tady croissanty plněné čokoládou, chtěl jsem vzít i něco jiného, ale doufal jsem, že to budeš jíst." Na jeho otázku jsem jen přikývla a honem jsem měla talíř s ještě teplým crossantem na svém klíně. Charles si sedl na židli a spokojeně si jedl ten svůj. Svoji židli dal blíže k posteli a tím pádem i ke mně. Na jednu stranu mě to uklidnilo, na tu druhou mě to znervóznilo.

Při prvním zakousnutí se u mě probudily všechny chuťové buňky. Ta slastná chuť čokolády se mi rozplývala na jazyku a já až zavřela oči nad tím, jak mi to chutnalo. Při druhém se pocit toho zdvojnásobil.

,,Chutná ti to?" zeptal se pobaveně. Já mu odpověděla kladně a s plnou pusou toho výborného jídla. Ani ve Francii neměli lepší, tím jsem si byla jistá. Nebo lépe, mnohokrát jsem ochutnala crossanty, ale neochutnala ty teplé z pekárny. Nejspíš jsem tím přišla o mnoho slastné chutě.

Modlila jsem se ke všem svatým, abych svůj výstup nezavršila tím, že by čokoláda z croissantu dopadla na vypůjčené tričko, či na bílé prostěradlo, které obalovalo mé tělo. Tělo, které na sobě mělo jen spodní prádlo a jeho tričko. Zbledla jsem.

To on mě musel převléct. Málem jsem se zalkla nad tou myšlenkou. A chtěla se za to propadnout hanbou. Nejlépe někde hluboko, aby mě tam už nikdo nikdy nenašel. Snažila jsem se nevnímat to, že právě Charles byl muž, který mě opilou přivedl na pokoj a poté převlékl do něčeho pohodlného. Můj pohled spočíval na čemkoliv jen ne na něm. A já si konečně mohla prohlédnout pokoj, kde bydlel. Nebyl nějak obrovský, ale byl vybavený kulatým stolem uprostřed místnosti, nalevo od něj byly balkonové dveře s výhledem. Veškerý nábytek byl v krémových či hnědých barvách. V rohu místnosti byl jeden malý a druhý obrovský kufr.

Neměla jsem náhodou vysoký cop, když jsem odcházela z hotelu?

Jakmile jsem dojedla, podívala jsem se všemožně po posteli a sjela celou místnost s tím, abych našla svoji kabelku. Nikde jsem ji neuměla zhlédnout.

,,Jak jsem se tady vůbec dostala?" zeptala jsem se při tom. Pořád jsem měla hlavu jako v mlze. Netušila jsem, co jsem udělala a proč pro mě Charles přijel. Tušila jsem jen jedno, Scarlet zmizela a já panikařila. Od té doby naprosto nic. Černo.

,,Přivezl jsem tě tady o půl třetí ráno v pěkně opilém stavu. Usnula jsi v autě, a proto jsem tě sem musel donést." Zamračila jsem se, jelikož jsem si nepamatovala, že bych mu psala či volala. ,,Nevím, co ta tvoje kamarádka zkoušela, ale nechala tě v tom baru samotnou," doplnil posléze drsným a nekompromisním hlasem. Cítila jsem, že to nebylo jen díky Scarlet. Muselo se stát ještě něco.