Probudím se pod tebou

iv. what are u dreaming about?

Adele seděla v rohu pokoje a přemýšlela o všem, co se několik posledních dnů dělo. V hlavě ale měla takový zmatek, že se ani nenadála a už oddechovala na tvrdé podlaze.

Probudila se až ráno, celá rozlámaná z uplynulé noci. Opatrně se zvedla, aby se jí nezamotala hlava, a začala se připravovat do školy.

Celý den nemyslela na nic jiného, než na odpolední školu. S nikým se nebavila a doufala, že Hudsonová tuto kletbu jako první prolomí. Když už zvonek konečně ohlásil konec poslední hodiny, nadšeně se zvedla a místnost opustila jako jedna z prvních.

Do třídy přišla opět dříve než Hudsonová, ale tentokrát nebyl na tabuli žádný nápis. Z toho si Adele odvodila, že Hudsonová tentokrát určitě přijde.

A měla pravdu. Zanedlouho se otevřely dveře a do místnosti vešla nápaditá černovlasá žena. Podívala se na Adele a usmála se. Pak se otočila a vyšla směrem k tabuli. Byla popsaná zápisy z matiky. Hudsonová se při pohledu na hromadu čísel a písmenek zamračila, vzala do ruky houbu a začala tabuli pomalu mazat.

Adele zezadu sledovala každý její pohyb. Za chvíli její pohled sjel trochu níž. Zkousla si spodní ret. Má fakt dobrej zadek, problesklo jí na chvíli hlavou. Pak si ale uvědomila, co přesně ji to právě napadlo a úplně zrudla.

„To by bylo," řekla Hudsonová. „Děje se něco?" dodala, když si všimla jejího zvláštního výrazu.

„Ne, nic se nedě-" Adele si potřebovala odkašlat, najednou měla úplně sucho v krku. „Všechno je v pořádku, nic se neděje," řekla rychle.

„Co budeme dneska dělat? Přiznávám, že jsem nevymyslela žádný program."

Adele se na ni podívala. Stále byla úplně červená. „To opravdu nevím," zasmála se pro odlehčení situace.

„Můžu se tě na něco zeptat?" řekla najednou Hudsonová tak vážně, že se Adele začala bát.

„Trochu mě děsíte, ale ptejte se," odpověděla Adele a neodvážila se jí podívat do očí.

„Půjdeš v pátek na ples na zahájení školního roku?"

Adele si oddechla: „Trochu jste mě tím vážným tónem vyděsila. Jasně, že půjdu," dodala ještě.

„V tom případě se tam určitě uvidíme," usmála se Hudsonová. „Budeme ale muset zrušit náš páteční odpolední program, protože se nejspíš budeme chtít obě připravovat," řekla a na chvilku vypadala, že ji to i mrzí.

„To asi ano," zakývala hlavou Adele a podívala se na ni. K jejímu překvapení už se na ni ale Hudsonová dívala. A tak tam několik minut jen seděly a beze slov na sebe koukaly.

Pak se ale Hudsonová zamračila, potom najednou usmála a nakonec rychle odvrátila pohled směrem k oknu.

„Venku je hezky," poznamenala. Bylo vidět, že o něčem přemýšlí.

Adele zvedla obočí. To se teď budou bavit o počasí? Hudsonová je zmatená. Zmatená z ní. A aby pravdu řekla, i ona si teď připadala trochu mimo.

K jejímu štěstí ale zazvonilo, tak si rychle vzala tašku a nechala Hudsonovou, stále se koukající z okna, daleko za sebou.

Po cestě se ale neustále toulala ve vzpomínkách. Když se na ni dívala, viděla v jejích očích něco, co nedokázala popsat. Bylo to, jako by ta silná (a občas i dost protivná) žena na chvíli roztála a stal se z ní úplně jiný člověk. Byl to v jejích očích snad zájem? Nebo lítost? Nebyla si jistá.

A nebyla si jistá ani důvodem, který ji přiměl dívat se jí na zadek. Vždyť je to její učitelka! A ještě ke všemu třeba o třicet let starší! To že má dokonalé pozadí na tom nic nezmění.

Sakra, zase na to myslí. Dokonalé pozadí. Nebylo tak dokonalé, už určitě viděla i hezčí, akorát ji teď prostě žádné jiné nenapadá.

Položila si ruku na čelo. Třeba má teplotu. Nebo je prostě teplá. Do háje, už je to tu zase. Zhluboka se nadechla a trochu přidala do kroku. Už chtěla být doma a smýt ze sebe všechny podivné myšlenky.

Další den šla do školy s dobrou náladou. Vyrazila včas a dokonce už znala důvod, proč včera tak ulítla. Hudsonová se o ni zajímá a snaží se jí pomoct. Baví se s ní teď úplně každý den, tak je jasné, že na ni víc myslí. Navíc si je jistá, že k ní nic necítí. Jednoduše se jen zajímá o osobu, která se jí nečekaně objevila v životě.

„Co se děje? Vypadáš nějak podezřele nadšeně," zeptal se Kian, když Adele dorazila do třídy.

„Nic, jen se těším na to, že mám dnes už poslední odpolední školu," zalhala Adele.

„Neměla jsi ji náhodou mít až do zítřka?"

„Měla, ale kvůli tomu plesu ji Hudsonová musela zrušit. A když už o něm mluvíme, máš nějaký doprovod? Nechci jít sama," přiznala Adele s jistou stopou starosti v hlase. Opravdu tam nechtěla jít sama, ve dvou se lépe pije.

„Promiň, pozvala mě Gabča z o rok nižšího ročníku. Ale pokud dobře vím, Therese a Anne s nikým nejdou," usmál se povzbudivě Kian.

„Tak teď se mi opravdu ulevilo, už jsem myslela, že budu alkoholik sama," zasmála se Adele.

Její smích přerušil zvonek. Adele si povzdechla. A takhle to bylo v podstatě každou přestávku. Až poslední hodinu napjatě čekala, až ten zvonek uslyší a konečně bude moct jít za ní. A když se tak skutečně stalo, jen rychle pozdravila holky, popadla svoji tašku a běžela do třídy, kde se s Hudsonovou scházely.

Samozřejmě, že když přišla, třída byla prázdná. Sedla si do první lavice hned u katedry. Položila si hlavu na ruce a zavřela oči. Byla strašně unavená.

Když Hudsonová přišla do třídy, zarazila se. Uviděla Adele klidně oddychující přímo před jejím místem za katedrou.

Nevěděla, co dělat. Má ji probudit a vynadat jí, že usla, když má být po škole, nebo ji má nechat být?

Na jednu stranu věděla, že by jí měla vynadat, stejně tak by to totiž udělala s kterýmkoliv jiným studentem. Na druhou stranu jí ale bylo jasné, že musí být strašně unavená. Nakonec se přeci jen rozhodla pro druhou možnost. Šla si tedy potichu sednout na své místo a opravovat písemky.

Z počátku se snažila nevšímat si jí, ale moc to nešlo. Něco ji pořád nutilo koukat se na ni. Po chvíli to už nevydržela. Zvedla se a šla k ní.

Zastavila se až když stála kousek za jejímy zády. „Achjo," povzdechla si.

A tak tam chvilku jen stála a poslouchala, jak Adele spokojeně oddychuje.

„Co se to s tebou jenom děje?" zeptala se Hudsonová pro sebe. Místo odpovědi se ale Adele začala třást a do toho něco potichu mumlala.

Hudsonová, která vůbec nevěděla, co by měla dělat, rychle přeběhla tak, aby stála čelem k ní a chytila ji za ruku. Po chvíli se Adele uklidnila a dál potichu spala.

Seděly tam spolu tak dlouho, že mezitím začalo zvonit. Zvonek byl ale tak hlasitý, že Adele probudiĺ. Hudsonová si vůbec neuvědomila, že ji pořad držela za ruku. Prozradil jí to až zmatený pohled, který jí Adele věnovala.

Hudsonová její ruku rychle pustila. „Promiň, něco špatného se ti zdálo a když jsem tě držela, bylas klidná," vysvětlila jí.

„Aha, to je v pořádku," ubezpečila Hudsonovou Adele, která byla v tem moment ještě trochu v říši snů. „Myslím, že bych dnes už měla jít," dodala a bez jediného pohledu směrem k Hudsonové odešla. Ta jen zmateně stála a když jí došlo, že je Adele definitivně pryč, také se dala k odchodu.