To existuje? //Avatar//

Část 23.

🙁🦶
_____
_______________________
_________

"Běž pro ty šípy" rozkázal a naštvaně se na mě koukl. Rozešla jsem se k šípům ale to bych nebyla já kdybych nezakopla o kámen. Začal jsem se na zemi válet protože mě začal bólet ta noha.

Skurvená noha.. bože to bolí

Bolestivě jsem se zvedla a kulhavá jsem celá špinavá pro ty šípy. Popadla jsem šípy a kulhala jsem zpátky za Neteyamem. Naštvaně jsem mu vrazila do ruky šípy "proč si se tam válela na zemi?" zeptal se s posměškem "spadla jsem.. bolí mě ta noha" zaskuhrala jsem naštvaně "to dáš" řekl jakoby se nic nestalo a podal mi luk.

Už jsem byla opravdu naštvaná. Popadla jsem luk dala do lůžka šíp a natáhla pořádně tětinu ale ta pozice se mi nejspíš nepovedla protože přišel ke mě Neteyam a chtěl mě narovnat ale já jsem cukla "já sama" potichu jsem klesla hlasem a koukala jsem se na strom. Narovnala jsem se a zadržela dech. Střelila jsem ale ne do toho stromu ale do toho nejblíž u nás.

"To by stačilo pro dnešek" upřímně řekl Neteyam a vytrhl mi luk z ruky "ne! Proč?!" zaskuhrala jsem, Neteyam se otočil se slovy "bolí tě ta noha ne? Odpočineš si" a šel směrem do vesnice. Snažila jsem se ho dohnat ale nestíhala jsem ho takže jen tak tak jsem ho viděla ale když jsem uviděla vesnici tak jsem zpomalila aby mě ta noha nebolela.

Neteyam se na mě otočil a přiběhl ke mě "chceš pomoct?" nabídl mi ruku jako nějaké staré bábě "ne.. díky" odmítla jsem a šplhala jsem dále ale podklouzla mi noha a spadla jsem zase. Byla jsem zase špinavá. Neteyam přiběhl a zvedl mě ze země a slyšela jsem jak se mi směje "nech mě!" cukla jsem sebou aby mě pustil ale místo toho mě vzal do náruče a luk si dal přes záda.

"Neteyamee.." zabručela jsem na něj a on se zasmál a šel do vesnice. Před vesnicí mě opatrně položil na nohy a dal mi na bok ruce "půjdeme za Mo'at.. jo?" rozešel se, zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou "Ne... chci jít spát" zabručela jsem. Neteyam se zastavil a nechápavě se na mě koukl "Byla jsem tam asi tak sto krát nechci kvůli noze jí otravovat, jen mě trošku bolí" koukla jsem na nohu která v sobě neměla žádnou sílu "Mo'at tě ale potřebuje ošetřit aby jsi zítra mohla zase cvičit" pousmál se. Donuceně jsem kývla a šli jsme do Mo'at stanu

Neteyam odhrnul kus látky a vešli jsme "co pak potřebujete děti?" ptala se otočená Mo'at ke stolku "Auvie si udělala něco z nohou.. a víš že má nějaké problémy s ní" posadil mě na lechátko a šel blíže k Mo'at "Auvii ty jsi tu víc než ve stanu" pousmála se Mo'at a přišla ke mě a šahala mi na nohu "já to říkala ale Neteyam chtěl abych přišla" zvedla jsem to na Neteyama který měl ruce na hrudníku a vrtěl hlavou a pousmíval se.

Mo'at se jen pousmála "cítíš to to?" sáhla mi na jizvu na noze "Jo.." odpověděla jsem zkráceně "dobře.. namažu ti to a zavážu uvidíme zítra" Mo'at se otočila a připravovala mast. Mezitím si ke mě sedl Neteyam a sáhl mi na stehno "Auvii promiň.. chtěl jsem jen aby jsi se to naučila,beru to asi až moc vážně" zavrtěl smutně hlavou.

Bylo to roztomilé jak se snažil omluvit. pousmála jsem se a dala jsem mu na jeho ruku co měl položenou na mojí noze "to je v pohodě.. určitě se to někdy naučím" koukla jsem se do jeho očí a on do tich mích.

Má překrásné duhovky, žluté z nádechem do oranžové, kdybych mohla tak bych ho políbila ale bylo mi jasné že nemůžu ale strašně bych chtěla.

Mo'at to měla hotové a přišla k nám ale my jsme nereagoval "No tak děti.. nechte si to na potom" zaregistrovala jsem Mo'atin hlas a koukla jsem se na Mo'at a Neteyam se hned zvedl a čekal až se postavím.

Mo'at mi opatrně namazala a obvázala nohu. Neteyam mi podal ruku a já se chtěla zvednout ale Mo'at ho zastavila "Nete.. prosím počkáš chvilku venku?" zeptá se Mo'at Neteyama a on přikývna a odejde ven před stan.

Nechápavě se podívám na Mo'at která se usmívá "líbí se ti že jo?" usměje se ještě víc "c-cože? On? No.. možná trošku.. ale nic to není"maličko přiznám a ona se usměje a sáhne mi na rameno "je to vidět.. koukáte se na sebe tak zamilovaně" natočí hlavu na stranu a furt se usmívá "jde to vidět?!" křiknu nervozně, Mo'at zavrtí pobaveně hlavou "Ne... nebo já jsem to cítila.. jak se k tobě chová, kouká na tebe ale pozor uvědom si že někdy kluci zrazují a Neteyam může být výjimka ale možná taky ne.." upřímně se na mě podívá a dá pryč ruku z mí ho ramene.

Mo'at zavolala Neteyama a Neteyam mi pomohl vstát a šli jsme do mého stanu "takže zítra mám být u tvého stanu?" koukla jsem se na zem a měla smutní výraz "za prvé, bolí tě ta noha ne? takže nejspíš ne a za druhé zítra tě má Diego a ne já" pousměje se, neměla jsem náladu se smát a hlavně ne na něj.

Přišli jsme do stanu a Neteyam mě jemně položil na polštáře "odpočívej.." zašeptal a potichu odešel.

Proč mám v hlavě jen jeho řev. Já věděla že se v něm skrývá zlost ale prostě furt byl i někdy strašně milý a hodný.

__
______________________
__________
Doufám že se vám zatím příběh líbí a doufám že taky bude líbit

Ily❤️