Tanec Světel [Charles Leclerc ff]

7

Vnitřně mě to, ale tížilo.

,,Stalo se něco?" zeptal se mě náhle někdo. Starostlivým hlasem a konečně francouzsky. Jeho Francouzština mi pohladila duši. Ale nebyl to André, kdo vedle mě stál s deštníkem v ruce.

,,Ne, proč by mělo?" Zpod deštníku jsem se podívala na jeho bílou kombinézu s mnoha sponzory na hrudi i na ramenou. Nejvíce mě, ale zaujal červený obdélelník, který byl v popředí jeho kombinézy. Na něm byla značka Alfy Romeo.

Jeho zelené oči se podívaly do těch mých s výrazem: já vím, že mi lžeš. ,,Viděl jsem tě tady stát pár minut, Rio." Aspoň nevyslovil přezdívku, kterou mi dal minulý večer. Kdyby to vyslovil, mělo by to jiný a horší účinek, než když to jen napsal. ,,A netvářila jsi se zrovna nejradostněji."

,,Charlesi, nic to není." Mávla jsem nad tím jen rukou. Choval se jinak, než minulý večer. ,,A navíc, není to tvoje starost." Falešně jsem se při tom usmála.

,,Já vím," zašeptal, ale mé odmítání se minulo účinkem. ,,Ale dělá mi to starost." Pozvedla jsem obočí a na vteřinku se mu podívala po obličeji.

,,Nemáš náhodou za chvíli kvalifikaci?" Můj hlas měl znít otráveně, ale nakonec se mi to vůbec nepovedlo. Podíval se honem na ruku, kde měl černé hodinky, které na sto procent stály více než moje auto.

Usmál se na mě a s hravým hlasem mi řekl: ,,Mám ještě chvilku času. A pro tebe bych si ho našel pokaždé." Tím mi přivodil opravdový úsměv a červenání mého obličeje. Proč mě tak jednoduše přivedl do rozpaků?

Zakývala jsem pobaveně hlavou. ,,Mimochodem, gratuluji k prvnímu místu v posledním tréninku."

,,Takhle ti to více sluší." Jeho smích mi líbivě zazvonil v uších. ,,A děkuji, ale v těhle podmínkách to stejně je k ničemu. Odjelo sice 9 jezdců, ale před kvalifikací se může všechno změnit." Zadíval se někde za mě, poté na své hodinky a poté na můj obličej: ,,Jsem rád, že jsem ti zlepšil náladu. A jestli to byl ten tvůj To tě nemusí zajímat přítel, kdo ti tu náladu zkazil, tak mu brzy taky zhorším tu jeho." Párkrát jsem překvapeně zamrkala. Z jeho tónu jsem sice neuměla nic vyčíst, ale z jeho očí ano. Charles už pelášil opět do garáže své stáje a já si uvědomila, že jsem třicet pět minut promarnila procházkou po paddocku.

Když jsem přišla opět na stadion, pršet náhle přestalo a nad okruhem se opět vynořilo slunce. André tam již čekal a napjatě sledoval to, co se bude dít na trati, která byla již z větší části suchá.

Deštník jsem měl dávno vedle sebe a v intervalech s jeho špičkou ťukala do země. První část kvalifikace ze tří zanedlouho začala. Bylo to něco. Krev v žilách mi vřela, když jsem viděla tisíce fandů oslavující Vettela, když projel cílovou čarou. A já mu vlastně začala fandit taky.

V momentu, co jsem na obrazovce viděla, že vůz Lewise Hamiltona zastavil u krajnice, vyjeveně jsem zírala na to, jak se vehementně snažil dotlačit svůj vůz do pitstopu, vše bylo nakonec zbytečné. A tak byl největší soupeř Vettela eliminován již po první části kvalifikace. Charles v poklidu dojel na šestém místě a tím se dostal do druhého kola vyzařovací části.

Napětí ve mě každou vteřinou rostlo. Souboj o pozici v první desítce byl neúprostný a nekompromisní. Jezdci si nenechávali ani ždibec místa jezdili své nejlepší časy jako na běžícím páse. Vůz číslo 16 nakonec postoupil do třetího a finálního úseku.

Boj o pole position byla kulervoucí. Finský jezdec Valtteri Bottas při svém posledním rychlém kole zajel dosavadní nejrychlejší čas dne, ale v tu chvíli začaly svítit fialové, absolutně nejrychlejší sektory u prvního muže mistrovství světa, vozu čísla čtyři a jezdce Ferrari. Napětí se dalo krájet, když projel pod cílovou kostkovanou vlajkou a sebral si na své domácí trati pole position.