Chuť Čokolády A Cigaret [TnT Duo]

Your lips, my lips Apocalypse

Postava si sedne na kraj mostu, nohy houpá sem a tam. Chlapec oblečen v černých džínách, žlutooranžovém svetru se bělavým límečkem, celé to doplňuje červená čepice, béžový kabát a černé convers boty. Jediná věc co dělá aspoň trochu světla jsou hvězdy společně s měsícem který je zrovna v úplňku. 

Je okolo čtvrté ráno. Čas kdy normální lidé spí, studenti na klejích paří a Wilbur? ten pravidelně sedává na mostě nebo starých budovách, s cigaretou a čím dál menší důvěrou že zítřejší ráno bude lepší.

Celý jeho život se hroutí, rodina, přátelé, kapela. Není tu nic co by ho tu drželo. Rychle se postaví co už teď nebere jako jeden z jeho nejchytřejších nápadu. Díky nízkému tlaku zapotácí, děje se mu to až nezdravě často a asi tomu moc nenapomáhá jeho pitný režim který se ztratil někde v jeho brzkých letech. 

Jako obvykle nečekal nejměkčejší dopad, jen málo kdy je mu povedlo že dopadl třeba do postele či na gauči. Ale tentokrát se něco změnilo, nedopadl na chladnou zem, ale do náručí které někomu patřilo. Počkat náručí?

"Proboha chlape co tu děláš?" Ozve se za chlapcem hlas, hlas příjemný a jemný zřejmě patřící dalšímu klukovy. Opět se posadí na kraj mostu, svůj zkrat zaměří na klidnou hladinu. Do hladiny je odráží stín mostu a jemná světélka. 

"Cigaretu?" vytáhne z kabátu červeno-bílou krabičku a natáhne ji k člověku o kterém stále ani neví jak vypadá. V zorném poli zaznamená pohyb, jeho 'zachránce' si přisedne, nabídne si cigaretu " máš zapalovač?" hodí do ticha opět ten příjemný hlas.

Z kouzelného kabátu Will vytáhne zapalovač, podá ho druhé osobě. Koukne na něj, menší postava, i přes tmu poznal že má havraní vlasy na kterých je nasazena čepice s nápisem LAFD, na sobě má jen obyčejné černé triko společně se stejno barevnými tepláky a roztrhanými plátěnými boty.

"Děkuji a zodpovíš mi na otázku co tu děláš?" černovlásek zapálí cigaretu a následně si ji opře o horní ret. "Na to stejné bych se tě mohl ptát i já" odpoví brunet, převezme si od černovláska zapalovač a napodobí to co udělal.

"Asi dva týdny zpátky klepnul bačkorami mámy přítel, a ta mě teď za to pořád obviňuje že za to můžu protože jsme ho neměl od začátku rád. Dnes jí hrabalo víc jak kdy, tak když se ožrala a následně odpadla jsme si vzal jen mobil a oknem vylezl ven" uchechtl se a pohlédl na kluka pro něj stálé neznámým jménem "teď ty".

"Pročistit si hlavu, poslední dobou se vše sere, všichni od mě čekají nejlepší výsledky a já občas hledám motivaci dojít si na záchod či se jít najíst" brunet nebyl takhle moc upřímný ani k svému psychologovi, proto se divý sám sobě že tohle dokáže říct někomu jehož jméno mu je neznámé.

"život je na nic" ozve se vedle něj. Oba chlapci sedí na mostě, houpají nohami ve stejném rytmu při čem pomalu dokuřují své napomocníky k cestě do hrobu. 

"prej pomáhá když si zakřičíš" nadhodí do ticha černovlásek "maximálně v amerických filmech určené pro náctileté aby se cítily 'dospěle'" zpochybnil automaticky brunet, dělá to tak u všeho co ho potká. Nechce si dělat zbytečné naděje. 

Černovlásek se nadechne jen co může a poté se sebe vypravil bolestivé zakřičení, Wilbur nabírá pocitu že kdyby někdo nevěděl co se tu děje tak si myslí že tu někdo někoho masově zabil. "nekoukej tak šup šup do toho, pomáhá to" promiňte kluci proběhne Willovou hlavou a na další zkoušce nebude moc ani promluvit, jeho hlasivky vypověděli ze služby už asi před třemi dny a tohle na zotavení jejich stavu moc nepomůže.

Brunet se nadechl a napodobyl černovláska, a ejhle ono to fakt trochu pomohlo. Will se svalil na záda, a díky tomu se mu ukázal krásný výhled a noční oblohu posytou hvězdy. 

"řekni mi to tobě něco, zatím vím že máš život na něco a to že kouříš" ulehne vedle měj osoba na kterou je podaná otázka, "žádný takový prvně ty, minule jsem začal já" namítne černovlásek "tak info za info nejsem na pohovoru k práci kde musím představovat svůj životopis" podá proti argument hnědovlásek.

"Pocházím z Británie konkrétně z Brightonu, ale kvůli mámě jsem se v mých patnácti přestěhovali sem do Severní Karolíny" řekne Will s pohledem zabodnutím na hvězdách "takže oba přistěhovalci? původně jsem z Mexika bohužel mámin přítel to tam nesnášel tak jsme se přestěhovali" hlesne "jmenuju s..." než to hnědovlásek vůbec stihne doříct je přerušen "líbí se mi že tohle zrovna tohle nevíme, kohokoliv koho potkáš ptá se tě automaticky na to jak se jmenuješ, pojďme proti proudu a neptejme se"

Brunet kývnu hlavou i když tušil že to jeho společník neuvidí. "Tak jiná, patřím do jedné menší kapely" na to černovlásek bystří a vyhoupne se do sednu "váže vždy jsem chtěl na něco hrát ale nikdy mi to nešlo, na co hraješ?" Tolik energie na jednom místě už dlouho nezažil.

"Hraju jak na normální tak na elektrickou kytaru + zpívám" vyhrkne ze sebe jako by šlo o život " jo a dlužíš mi dvě odpověď" opět věděl že to jeho spolusedící nemá šanci vidět ale škodoradostně se na něj usmál.

"Nojo tak pustit mě do kuchyně nikdy není dobrý nápad a mé oblíbené zvíře je kachna" Will se rozesmál, už dlouho se necítil s někým tak v pohodě. Už dlouho necítil ten pocit když se od srdce směje, myslel si že tyhle pocity ho už dávno odpustily.

"Vážně?! Kachna však to je prostě kachna, kdyby jsi řekl psa či kočku tak pochodím ale kachna" rozesměje se na celé kolo a černovlásek ho začne propalovat pohledem.

" Jen se nesměj až kachny převezmou vládu nad světem najdu si tě a vysměju se ti" řekl vážně a opět si lehnul.

"Kluku ty máš dost, od patnácti jsem závislý na cigaretách" řekne do prázdna "chceš ještě?" Opět vytáhne krabičku smrti z kapsy společně s zapalovačem.

"Je to jen cigareta a udělala jsem to jen jednou ale mohu víckrát" černovlásek pronese kousek z jedné písničky a vezme si další. " Kouřil jsem jen na nějakých akcích, snad nikdy ne jen tak, známé se jen chvíli a už má mě máš špatný vliv" odvětí a zapálí si.

" Špatný vliv? Ten mám na celé své okolí kort na svého mladšího bratra" poznamená o potáhne z cigarety.

Jejich rozhovor se táhnul do té doby než začalo svítat, za celou dobu neprozradili svá jména a ani nic co by jim mohlo pomoc zjistit je.

" Potkáme se tu ještě někdy?" Optá se černovlásek když se zvedá, nechce se mu ale aby jeho matka zjistila že není doma ryskovat nechce. "Možná jo možná ne duckling".

Obloha se začala barvit do oranžovorůžové barvy, všechna ta krásná se odrážela od hladiny a dělala obrázek jako z Pinterestu. Dvě postavy jedná o dvě hlavy nižší než ta druhá, oba stojí na mostě pod kterým se nachází rozlehlé jezero a východ slunce na nimi.

Will si rychle sundá kabát a hned na to svetr "abych si pojistil že se někdy potkáme znovu" svetr podá o dvě hlavy menšímu klukovi který stojí před ním.

" Někdy se tu opět potkáme nad cigaretu cariňo" odpověděl, Will si už myslela že začne odcházet ale nestalo se tak.

Na jeho rty se přisály další, o hromadu jemnější, příjemnější které chutnaly po čokoládě s cigaretami. Lehce se skrčil aby černovlásek nemusel pochodovat po špičkách jako baletka.

" Rád jsem tě poznal neznámý" řekl když oddělil jejich rty, otočil se odešel na druhou stranu odkud přišel Will.

Ten tam ještě nějakou dobu stál. Potom se konečně probudil z tranzu a rozešel se domů, ten domov který nesnášel.

" Willieme kde se celou noc touláš víš jaký jsme měli s tatínkem strach" spustila na jen jeho matka hned po příchodu " omlouvám se už se to nestane" zamumlám pro sebe, sundal ze sebe kapat a boty.

Jeho kroky vedli automaticky do postele, cítil se jinak jeho celá hlava se motala kolem neznámého nízkého a otravného Mexičana se kterým strávil dnešní ráno.

" Taky jsem tě rád poznal cariňo" řekl si pro sebe společně se slovíčkem které mu díky černovláskovi uvízlo v paměti stejně jako jeho rty.
Rty které mu v hlavě utvořili apokalypsu.