Tanec Světel [Charles Leclerc ff]

6

Napsal mi ať šťastně dojedu a až budu na místě, mám mu napsat.

To samé jsem mu napsala zase já, jelikož se ve čtvrtek taktéž vyjížděli do Saint-Tropez. A abych nelhala, na jednu stranu mi bylo líto, že jsem s nimi nejela, na tu druhou mi má hlava i srdce jasně říkaly: JEĎ! JEĎ! JEĎ!

Po téměř čtrnácti hodinách, kdy jsme plno času strávily v kolonách jsme byli na místě. A já si vydechla, když jsem se zavrtala do postele s budíkem nařízeným na šest hodin ráno, abych se na páteční velice náročný den připravila.

André mi ještě v autobuse kladl na srdce, abych se připravila na obrovský rozruch a množství lidí. Říkala jsem si, že to nic nebude. Ve Frejusu je taky mnoho turistů. Taktéž mi řekl, abych se výsadně držela jeho, jelikož budeme chodit po celém paddocku a měl obavy o to, abych se neztratila, či nezabloudila.

Přestože jsem si myslela, že budu dalšího dne nervózní, tak jsem vlastně nebyla. Připadalo mi to tak... tak správné. Pocit nervozity jsem cítila jen u programu, který nás v ten den čekal. Bylo tam celkově pět položek a jedna z nich byla: Rozhovor v 16:40 se Sebastianem Vettelem v místnosti proto určené. Budeme vyzpovídat několikanásobného mistra světa a jezdce, který právě bojoval o mistrovský titul s Lewisem Hamiltonem. A taky s domácím závodníkem, který má podporu německých fanoušků.

Usmívala jsem se od ucha k uchu na černovlasého Andrého, když mi dal okolo krku visačku, aby všichni věděli, že jsem novinářka.

Měla jsem na sobě po kolena dlouhé, modré šaty. Na krku jsem měla náhrdelník, který jsem si šetřila jen na zajímavé příležitosti a vlasy si nechala jednoduše rozpuštěné. Říkala jsem si, že raději budu riskovat nevhodné oblečení, než to, aby mi bylo horko.

Teplota vzduchu byla okolo 25 stupňů, což nebylo nikterak špatné. Doma to bylo mnohdy horší, a proto jsem si o trochu chladnější počasí užívala.

Následovala jsem Andrého do auta, kterým jsme se měli dostat na trať. Bylo 11 hodin když jsme byli na místě.

Jakmile jsem vystoupila užasle jsem vydechla nad tím, co jsem mohla zahlédnout. Snad milion lidí, kteří se v moři různých barev týmů, snažili dostat k místu svého sezení. Ale nejvíce jsem v moři lidí viděla červenou barvu fanoušků Ferrari, který nadšeně oslavovali vedoucího celého šampionátu Sebastiana Vettela. Ta atmosféra byla neskutečná, elektrizující nadšení lidí se mírně převezlo na mě. I když jsem již roky fandila Mercedesu. Jako by na mě zapůsobila jejich energie a já se začala naklánět k jejich favoritovi.

Ještě více to na mě zapůsobilo, když jsem na čtečku před paddockem dala svoji visačku a na obrazovce se objevila má fotografie s mým jménem a já tím poprvé vkročila do paddocku. Užasle jsem hleděla na ty řady budov různých zbarvení podle týmů, kterých v nich sídlili. Na lidi v kombinézách Red Bullu, Williamsu, Haasu. Na vřavu lidí s obdobnými visačkami, foťáky, mikrofony a kamerami. Na těch pár lidí, co se fotili s jezdcem stáje Toro Rosso; Pierrem Gaslym. Francouzským jezdce, který pocházel z naprosto opačné strany Francie než jsem pocházela já. Usmíval se od ucha k uchu s tmavomodrou čepicí, která na sobě nesla název Red Bull, když fotil s chlapcem.

,,Jen pojď, za celý víkend toho ještě uvidíš," řekl s uchechnutím André, když si všiml na koho hledím.

,,Já-, tohle je něco." Neuměla jsme popsat své pocity, když jsem se otočila na muže s vráskami okolo očí, které v sobě měly chápavý pohledem. Chápal mé pocity více než kdokoliv jiný.

,,Úplně si pamatuju, když jsem přišel na svoji první cenu. Vypadal jsem přitom hodně podobně jako ty. V tu dobu dominoval Schumacher, který si podmanil celý svět motorsportu..." povzdechl si, ale nad vzpomínkou se pousmál. Potom máchl rukou a já šla ihned za ním. ,,Jdeme teď za kolegy ze Sky News. Budeme s nimi spolupracovat na pár rozhovorech," vysvětlil.