Tanec Světel [Charles Leclerc ff]

5

Nic nedělání mnou cloumalo ze strany na stranu až jsem si na internetu začala hledat nové brigády. Jedna z možností byla bezpochyby prodavačka zmrzliny na červen a červenec, další byl post servírky v místní turisticky oblíbené restauraci. Napsala jsem životopis do obou, ale cítila, že tyto místa budou obsazeny bleskovou rychlostí.

Dny ubýhaly neobyčejně rychle. A já netušila, co dělat. Ani čtení knížek či sledování seriálů mi nikterak neudělalo radost. Ležela jsem právě na gauči a snažila se nevnímat horký vzduch planoucí z venku. Jela se právě Velká cena Rakouska a zatím to vypadalo na velice zajímavý závod. Jezdci z různých stájí odstupovali jako na běžícím páse a můj otec naprosto nechápal, když vůz Lewise Hamiltona ztratil výkon. Pro Mercedes to byl velice špatný den, jelikož i jejich druhý jezdec musel odstoupit díky technickým problémům.

Jenomže, to čeho jsem si taky všimla, že už se můj otec několik závodů v řadě zajímá o monopost číslo 16. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem tom nebyla stejně. Od doby, co jsem ho měla možnost poznat, jsem mu začala podvědomě fandit. A to jsme s mým otcem byli fanoušci Mercedesu do morku našich kostí.

Pozorovali jsme oba závod naprostém tichu, když mi najednou v jednu chvíli začal zvonit mobil jako pominutý. Vyskočila jsem rychle z pohodlí pohovky, natáhla se pro něj. Bylo to cizí číslo, které mi právě volalo.

Na malou chvíli jsem si říkala, že to nechám dozvonit. Pokud by to bylo něco akutního, zavolali by přece znovu... Ale nakonec s podivným šimráním v břiše hovor zvedla.

,,Prosím?"

,,Zdravím, Rio, jsi to ty?"

Ten hlas mi byl povědomí, ale neměla jsem tušení, kdo mě to vyrušoval v neděli odpoledne. Telefon ten hlas tak zdeformoval, že jsem si ho nikde neuměla přiřadit.

,,Kdo tam?" zahuhlala jsem a raději se přemístila z obýváku do svého pokoje, jelikož jsem zaslechla mumlání svého otce. Protože pokud se prý chci s někým vykecávat, nemusí to slyšet.

,,Tady Nicholas." Nicholas? Mé srdce mi náhle začalo bušit o sto šest. Pokazila jsem to. Já ten rozhovor absolutně pokazila. Sedla jsem si na postel a překvapeně odpověděla: ,,Oh-, Nicholasi, taky zdravím. Co potřebujete?" Ačkoli jsem se snažila znít silně, nervozita se mi vlila do krevního oběhu.

,,Ten rozhovor, Rio... Jak jsi to udělala?"

,,Co?" Zamračila jsem se. ,,Jak jsem udělala co?"

,,Je to úžasné! Ty otázky, které jsem ti připravil jsi sice nenásledovala, to ale nevadí. Neviděla jsi náhodou poslední číslo Nice-Matin?" Slova se mi zadrhla na rtech. Mluvil o rozhovoru s Charlesem.

Abych byla upřímná, toto jsem zrovna nečekala. Mobil jsem sice měla u ucha, ale vlastně jsem nevnímala, co řekl. Probudil mě až další Nichalosovy slova, který mě z druhé strany volal jestli jsem hovor nepoložila.

,,Ano, Nicholasi?"

,,Tys to nečetla, viď? To nevadí. Je to úžasné. Jako titulek jsem dal Rozhovor s budoucností Formule 1. Moc se mi na tom líbilo, že odpovědi pana Leclerca nebyly naučené, ale ty otázky..." Na chvíli bylo ticho. Mé srdce bušilo jako šílené, ale já neuměla nikterak vyjádřit své pocity. "Cítil jsem z toho upřímnost a jistou uvolněnost," doplnil posléze. ,,Mělo to samozřejmě chyby, ale u tebe jako začátečníka to neberu vůbec na zřetel."

,,Za to jsem ráda."

Na druhé straně hovoru si Nicholas zakašlal. ,,Nevolám ti tady proto, abych ti ten rozhovor jen vychválil; nebo spíš volám ti především, abych se tě na něco zeptal." To mě snad zaujalo nejvíce.