Sedím v místnosti a koukám do prázdné bílé zdi a představuju si, jak by na ni visel nějaký hezký plakát mě oblíbené hudební skupiny. Nejsem ráda, že jsme se přestěhovali. Rodiče prý dostali nabídku na lepší práci i když si myslím, že v Kalifornii jsme se měli dobře, tak odešli sem i se mnou. Co když jsem vůbec nechtěla do Španělska?? Co když neumím ani slovo španělsky? O to se samozřejmě nikdo nezajímal. Ve škole jsem se učila francouzsky (ale moc mě to nebralo), tak proč ne do krásné romantické Paříže?? Místo toho jsme tady ve městě Málaga na jihu Španělska v Andaluzii, kde je šílený vedro a my ještě nemáme pořízenou klimatizaci... Moje kamarádky z Whitney High School mě spamují zprávami typu: strašně se mistýská/ strašně mi chybíš/ my se už neuvidíme... Nevím, co na to mám odpovědět. Nemůžu za to, že se naši rozhodli. Nechápu proč mi to udělali a sobě vlastně taky... V LA jsem měla kluka. Jmenoval se Michael. Hrozně ho zlomilo, když jsem mu oznámila, že nadobro odcházím. Nerada na to vzpomínám, byly to hrozně zdrcující chvíle. Celý let sem jsem brečela. V letadle mě nic nebavilo... Ani poslouchat hudbu nebo číst knížku, a to je co říct. Vždycky jsem se chtěla podívat do Evropy, krásné romantické... Ale takhle jsem si to nepředstavovala. S rodiči moc nemluvím. Nejhorší na tom je, že si hrají na to, jak mi rozumí. Ale nerozumí. Rozsvítil se mi mobil, přišla mi zpráva od Maggie. Ahoj Ley, nechces si psat? Uz ses ubytovala? Udelej pls room-tour<3. Dneska se nic moc nestalo. Michael je hroznenastvany a protivny, Claire je hrozne ticha a porad breci. Nevedela jsem, ze je tak emocionalni a tichost se na ni nepodoba. Od tveho odchodu se vsechnozmenilo. Ucitele se nas porad ptaji, kde jsi a zacina mi to lezt na nervy. Furt se te na to ptam, ale budeme nejlepsikamaradkynaporad i kdyz jsi pryc, ze jo?? <3 Pochopim, kdyz mi hned neodepises, vychrlila jsem toho na tebe dost. Styska se mi. M Po tváři mi stekla horká slza a kápla na obrazovku. Mags musím odepsat, ona byla jediná, která byla ochotná mi posílat všechny úkoly, když jsem byla nemocná, volala mi každý den, všechny naše Instagram stories byly společné... Byly jsme si nejbližší. Teď se překonala a napsala hotovou slohovku. To se jí taky moc nepodobá. Zapnu mobil a vyjede na mě fotka Michaela, kterou mám na tapetě.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Už ji tam nemůžu mít, je čas zapomenout. Co za debila by si dalo na tapetu svého kluka?! Jdu Mags napsat. Mags, samozřejmě že budeme pořád nejlepší kamarádky! Pochybuju, že tady v tom zapadákově najdu někoho stejně dobrého jako jsi ty:-* A odeslat. Kolena si ještě víc přitáhnu k hrudi a povzdechnu si. Za chviličku mi cinkne esemeska od Maggie. To je hezkyyyy... Btw jak vis, ze to je zapadakov? Co kdyz se ti to mesto zalibi? Na Google jsou celkem cool obrazky. Nebo se ti zalibinejaky kluk... Vzdyt vis, ze se mi ten vztah mezi tebou a Michaelem nikdy moc nezamlouval... Porad si myslim, ze te trochu podvadi s Kayleen. Promin! Najdi si nekohojineho. P.S.: spanelsti kluci jsou hotttt. Tak tohle mě naštvalo a hodně a Mags to ví. Nejdu ji nic odepisovat. Sama je single, i když prý single lidi dávají nejlepší rady , ale já na to nevěřím... Svět se mi hroutí před očima a já s tím nemůžu nic udělat. Ještě aby se rodiče začali hádat a už bych asi skočila. Někdo klepe na dveře. Nemám chuť nikomu otevírat. Madeline otevřela velmi citlivé téma, které ví moc dobře, že nechci probírat. To fakt nemusela. ,,Zlato, můžu dál?", slyším tátův hlas. Zamumlám: ,,Jo". Trochu se stydím, protože jsem před chvílí předvedla velkou scénu a naštvala jsem oba rodiče. Kouknu se na špičky svých Conversek. Jsou černé a moje nejoblíbenější. Jsem hrozně nervózní ale ne, že bych litovala toho, co jsem oboum řekla (nic sprostého); že se mi tu vážně nelíbí a nemyslí na mě. Jsem velmi tvrdohlavá, já vím. ,, Leah, chtěl jsem si s tebou promluvit," začne táta a opatrně mě pohladí po zádech. Něco zase zamumlám a pořád se koukám na mé krásné boty a hraju si s tkaničkami. Nemůžu uvěřit, jak jsou špinavé! ,,Hele, nebuď uražená!" usměje se táta a přisedne si ke mně. Poprvé se mu podívám do krásných tmavě zelených očí, které jsem zdědila po něm. ,,Já nejsem uražená, jen jsem smutná že jsem ztratila všechny kamarády", sarkasticky se zasměju, ,,a taky Michaela a taky neumím španělsky tak dobře jako ty." ,,Já vím, že je to těžké a chápu tě..." Ne tati, vy mě nechápete, nikdy jste to nezažili!" ,,Dobře", připustil, ,,asi máš v něčem pravdu. Můžu ti to nějak vynahradit?" Začnu přemýšlet. Můžu chtít v podstatě co jen chci! ,,Mohla bych si sama navrhnout celý pokoj a vybrat do něj nový nábytek a tak?" Vždycky jsme chtěla navrhovat byty anebo zahrady. Byly by překrásné! ,,No, to bych ti slíbit mohl...", řekl táta a objevila se mu jiskra v oku, ,,ještě něco princezno??" ,,Hmmm, ještě bych si přála skateboard, nové Vansky a do nějakého jezdeckého klubu. Strašně dlouho jsme neviděla koně..." ,,Zajímavá volba, pokusíme se to zařídit a pobavíme se o tom s mamkou. Dojdi za ní prosím taky, má o tebe starosti. Myslí si, že bys mohla mít deprese..." Začnu se smát. ,,Vždyť víš jaká je máma starostlivá."
