Uzumaki - Ztracená generace No. 1. Hatonova cesta

Svitek 5. Mise Země vody započala

Nadešel čas opuštění Skryté listové vesnice a vydat se na cestu poznání světa a ne jen to. Naše skupinka vedená Hikari se vydala na cestu do Země Vody. Co to znamenalo? Projít skoro celou Zemi Ohně až k přístavišti za městem Akaimachi.Ano tato cesta je čekala. Měli na to celkem dost času. Hikari se rozhlédla kolem sebe a určila cestu. Z kabely jež má sebou už od započetí cesty si vyndala i svůj označník vesnice a uvázala si jej kolem levé ruky. „Mistře Hikari, Skryté mlžné, kam jdeme vládne taky nějaký kage?" Zeptala se najednou Miko, čím Hikari zcela touhle otázkou zaskočila. Otočila se na moment na skupinku jež šla za ní. „ Skryté mlžné vesnici , která se nachází v Zemi Vody velí mizukage. Ty si tu ten den nebyla stejně jako Kadma tak to povím ještě já. Hatone ty poslouchej taky, alespoň si to zopakujeme. V tomto světě existuje mnoho států a né každý má svou ozbrojenou sílu, tedy shinobi. Tento systém se vytvořil aby nedocházelo k bojům mezi jednotlivými klany. Stejně ale zuřili války. Z těchto spojenectví klanů pak vzniklo pět velkých národů, pojmenovaných podle podstaty. Země ohně, Země země, Země vody, Země vzduchu. Samozřejmě pak existuje mnoho dalších zemí jako je naše Země trávy, Země vírů a mnohé další. Nejsilnější těchto zemí se v případech nazývají hokage, mizukage,tsuchikage, raikage a kazekage. Těchto pět je uznaných feudálnímy pány. A pak tu jsou ti, kteří se snaží o uznání titulu jako je třeba právě kuskage . Nejvyšší shinobi Země trávy a Skryté travnaté vesnice. Naší vesnice. Naší vesnici vede sněm starších a ANBU jednotek. O které vám povyprávím jindy. Jelikož naše vesnice nemá už po dlouhá léta uznaného vůdce." Vykládala Hikari. „ A kdo byl poslední vůdce Travnaté, předtím než se tě zeptám co jsou to ANBU." Otázal se najednou i Haton. Hikari se poškrábala na čele. Moc daleko nedošli, ocitli se u nějaké zvoničky s velkými tažnými rolnicemi. Zastavila se. „ Co jsou ANBU zač? To ti klidně můžu vysvětlit taky, ale jestli to tvůj mozek přebere. Ale dobrá, napřed ti povím, vám povím o tom kdo byl poslední kage Skryté travnaté vesnice. Teda ten skutečně uznávaným lidem. Prvním vůdcem Travnaté a zakladatelem vesnice se stal Kubisaki Kōza. Kterého vystřídal po jeho smrti samozvaný druhý vůdce Zosui. Jedním slovem to byl chamtivý schinobi který viděl jen bezpečí své vesnice a bránil ji natolik že každého kdo porušil zásady vesnice nebo utekl či tak. Tak jej zabil. Nikoho na mise moc neposílal. Vše pracovalo v utajení. Byl to taky tyran. Jednoho dne se proti němu lidi ve vesnici spikli a zabili ho. " Povídala a rozhodla se pokračovat v cestě. „Teď k tomu co jsou ANBU. I když si myslím že jste na to dost mladí. Ale znalosti jsou důležité . ANBU jsou Zvláštní a taktická vražedná skupina sloužící jako jednotka přímo zodpovědná kagemu nebo vůdci vesnice. Každá skupina má svého velitele, který odpovídá za shinobi pod sebou. Do této skupiny jsou braní shinobi už jako choninové, ale ti nejnadanější. Nicméně naše vesnice Skrytá travnatá se po vraždě Zosuie, starší rada vesnice rozhodla že vesnici povede rada čtyř shinobi z ANBU společně s dvěma členy rady starších. Ti členové ANBU kromě mě, jelikož já jsem nyní jejich kapitánem, jsou a byli Kento, Fuuma Hisako a energický Kubisaki Todoroki syn Kubisaki Kōzi. Každá ANBU má jak už jsem říkala svého kapitána. Když jsem jako mladá přišla do ANBU jednotek byl jím Kenta. Já byla jeho pravou rukou. A ne jen to. Nějak jsme se do sebe zabouchli a pak si přišel na svět ty Hatone. Rada vesnice nakonec Kentu uznala jako Zástupce vesnice. Ve světě ale zuřila válka a tak na prosbu Hiruzena vyrazila ANBU Travnaté i s některými členy vesnice na pomoc. A v jedné bitvě přišel Kenta o život. Ale za tu dobu jsme stihli i jiné věci. Nicméně po smrti Kenty jsem se stala kapitánkou ANBU v naší vesnici já." Nějak se rozpovídala a ostatní na ni jen s překvapením koukali. „Zajímavé. Alespoň znám historii. A ty by ses mami, nechtěla stát dalším Zástupcem nebo tak nějak?" Zeptal se Haton. „No nevím. Popřemýšlím o tom. Nikdy jsem o tom moc nepřemýšlela. Ale nemám k tomu daleko. Vesnice mě už jako vůdce uznala, ale ještě to vyžaduje více. Ale Mizukage, kage Skryté Mlžné vesnice se jmenuje Teuri Mei. Je to za počet pátá mizukage. Která je známá především díky své schopnosti ovládá uvolnění lávy. Můžu tedy tuto cestu brát jako uzavření spojenectví s různými vesnicemi a také jak Hiruzen naznačoval, tak i jako misi." Haton zívl a protáhl si ruce. „To je ale otrava. K čemu mi budou jména kage a kolikátí v pořadí jsou." Ještě jednou otráveně zívl a podíval se na volně se pohybující mraky nad hlavou. „Chceš obnovit klan? Chceš být dobrým vůdcem klanu?" Ohradila se proti němu. „ Jistě že ano. Je to moje nindo." Nechápavě se po ní ohlédl Haton. „Pak by sis to měl pamatovat. Aby si věděl s kým uzavírat dohody a s kým ne. Kdo je spojencem a kdo je nepřítelem. Nikdy nevíš kdo ti podá ruku a kdo ne. Spojenectví se Zemí ohně je základní spojenectví našeho klanu, které už trvá od dob založení Skryté listové vesnice, tak proto a Země vody, no tam cvchce to spojenectví obnovit." Povídala dál Hikari. „ Tupče. Je to na jednu stranu otravné, ale Hikri- sensei, tvá matka má pravdu." Vložila se do tohoto rozhovoru Miko. Cestra pomalu ubíhala a prašná cesta za nimi se zdála již pořádně dlouhá. Zvonička jim zcela zmizela z očí a na křížovém rozcestí se vydali vpravo. Slunce se pomalu přehouplo směrem k západu, což značilo odpoledne. I tak ale žhavilo a tak museli pravidelně doplňovat tekutiny. Míjeli potok, což se jim i hodilo, podél tohoto potoka vedla i cesta kterou šli. Během cesty prošli ještě pár vesnic než se den nachýlil k večeru a než dorazili k listnatému lesíku. „ Dnes přespíme zde. Čeká nás ještě dlouhá cesta. Musíme být připraveni na všechno. " Rozhodla Hikari. Děti tedy našly volné místo a začaly vybalovat. Kadma šla následně sbírat nějaké větvičky na oheň. „ Kadmo. Pokud jdeš pro dřevo na následný oheň, měli bychom si říci pár pravidel. První zásada přežití správného ninji. Vždy buď obezřetný v okolí v kterém se nacházíš. Nikdy nevíš kdo a kdy na tebe zaútočí." Prohlásila, ale Kadma už jen na ní mávla na souhlas, aniž by se na ni podívala a pokračovala ve sbírání větviček. „Když už o tom mluvíš. Dobrá připomínka a proto se jdu zlepšovat v technikách hodů." Odešel házet kunaie do stromu, ale trochu dál aby je netrefil. Byl ale na dohled. Kdyby se něco přece jen stalo. „ak hlavně přijď pak včas. Jo a Hatone byl bys tak hodný a nenachytal nějaké ryby v potoce? Abychom se mohli najíst? Jestli tam tedy nějaké ryby jsou." Poprosila jej. Haton si tedy sebral zatím ty dva kunai, které hodil do stromu. „ No když myslíš." Vydal se cestou k potoku, který tekl nedaleko. Vlastně se tam stáčel. Potok tekl v kamenité stroute a jistý břeh osázený kameny tu také byl. Haton se tedy pokoušel chytat ryby holýma rukama, ale moc mu to nešlo. „K sakru." Zaklel. Kadma zrovna procházela okolo s náručí větví. „ Musíš být trpělivý Hatone." Poznamenala, když ho spatřila u špatného pokusu. „ To se ti snadno řekne, Kadmo." Poznamenal. Kadma si tedy položila náruč větví a odebrala s k němu. Tahle společná chvilka, kdy byli jen oni dva jí přišla uklidňující a po dlouhé době. Neměli totiž zatím moc příležitosti trávit čas jen ve dvou. „ Jestli chceš já tě to naučím. Něco málo umím jak chytat ryby. Prut tady nemáme. Takže si můžeme klidně vyrobit nějaký oštěp z větve." Dodala. „ Ne to je dobrý, chci chytit nějakou vlastnoručně.." Otočil se na ní Haton a založil ruce v týl. „Pokud chceš chytat ryby holýma rukama. tak bys měl být bystrý a vyčkat na ten správný moment. Je to tedy na koncentraci a bystrost." „ Já vím, proto je taky chci chytat jen rukama." Bavili se mezi sebou a mezitím co jí to Haton řekl, tak Kadma chytla jednu proplouvající rybku. Haton se pokusil také soustředit se na proplouvající rybky. „ Tak pojďte ke mně rybky." Promluvil si pro sebe. Sice mu k úspěšnému pokusu to nějakou dobu trvalo, ale po pár marných pokusech se mu podařilo chytit čtyři rybky. Kadma se na něj jen usmála . U ostatních se pomalu rozdělal ohýnek, aby si mohli opéct ty rybky co Haton s pomocí Kadmi nachytali. Haton pak s Miko ještě rozhodili stany a mohlo se nocovat. Rozvrhli si hlídky přes noc, jelikož to bylo celkem i nutné. Ráno pak doplnili zásoby vody a mohlo se pokračovat dál. Takhle to asi šlo dva týdny než konečně na čtrnáctý den k večerní hodině před sebou z jednoho kopce spatřili mohutné město. Město plné budov, parků, vyvýšených teras čekalo jen na ně. Všechny děti vyvalily zrak, neboť ještě předtím nebyly v tak velkém městě. Všechno se to zdálo prostě nádherné a stačilo jen sejít kopec. Na onom kopci se zastavili. „Hatone, Kadmo, Miko. Vítejte ve Městě Akaimachi. Slovo je složené ze slov Akai a machi což znamená Červené město. Je to jedno z mnoha velkých měst v Zemi ohně. Tak nějak tu najdete od všeho kousek. Ale co se týče schinobi tak se tu většinou nacházejí lidé z Mlžné, kam jdeme a Listové. Jinak jsou tu i prostí lidé. Je to město které žije dvacet čtyři hodin denně. Díky i hernám a barům." Poukázala na město plné světel. „Tak v tomhle městě bych nechtěla bydlet." Podotkla Kadma. Zřejmě kuli tomu celodennímu životu. Kde jsou bary, tam je i hazard. Kde je hazard tam jsou i bordely, zloději a kdo ví co ještě. To se jí nějak nezdálo. „ Co se tu jít někam najíst. Když už jsme tady." Poznamenal Haton. Což nebyl zas tak špatný nápad. „ Pravda taky mi vyhládlo. rozhodnuto. Ze všeho nejdříve se půjdeme najíst." Rozhodla Hikari a pomalým tempem sešli do ulic města. Jejich cílem se stala restaurace s nudlemi, která na ně z rozsvícené neonové cedulky připomínala svůj název Ōsama rāmen. Což v překladu znamenalo Královský rámen. Vešli do prostorné budovy , kde se nacházelo plno stolů a plno jich bylo plných. Vyhledali tedy místo kde si sednout. Restaurace měla své kouzlo. Bambusové židle u skleněných stolků. Kamenné stěny obložené bambusovým dřevem. Vlastně i podlaha byla dřevěná. Tmavý skoro černý pult s přípravnou , někde vzadu . Když se člověk rozhlédl kolem, našli jste tu na šedesát stolů po šesti židlích. Takže se sem vešlo na tři sta šedesát lidí a k úplné plnosti restaurace chybělo dvacet lidí s nimi. Haton nemohl uvěřit svým očím ještě více než z pohledu na město i tak se posadil k jednomu ze zbylých stolů, stejně tak urobili i ostatní. „ No nestačím zírat. Svět mě zřejmě nepřestane udivovat ." Prohlásil. Za nějakou chvilku k nim ke stolu přišla milá obsluha a oni si objednali svá jídla. Haton si tentokrát místo Tsukemenu objednal Miso rámen. „Země vody jsou ostrovy. Takže budeme muset nějaký ten čas strávit na lodi. Ovšem tohle je poslední město v Zemi ohně. Čeká nás celý den cesty na vodě. Země vody je totiž ostrov. Ještě dnes vyhledáme nějaké ubytování. Doky jsou od města šest mil. Za zítřejší dopoledne bychom měli k dokům dorazit. naučím vás i zítra nějaké techniky. Ať něco umíte do začátku Jako je stínový klon a ještě nějakou lékařskou techniku." Promluvila. „Už se těším." Prohodil Haton a s pomocí hůlek se pustil do svého rámenu.„Ale až dojíme půjdeme vyhledat nějaký hotel na ubytování." To bylo slovo mistra. Musela totiž dbát i na jejich režim. No taky byla skoro už noc. Venku už byla ale zcela tma a tak poklidně dojedli a zaplatili. Našli nějaký hotýlek na přenocování a Hikari zaplatila za pokoj. Jednalo se o tradiční čtyřlůžkový pokoj kamenných zdí. Vyzdobeného v starém japonském stylu. Mezitím co si ostatní posedali na postele tak ona otevřela okna na osvícené ulice. Hikari se rozhlédla z okna na tu podívanou a následně se opřela o zeď u onoho okna a pohlédla na ostatní. „ esmíme zanevřít na trénink. Cesta je jedna věc, ale musíte taky přežít. Naučím vás techniku stínových klonů . To je to co jsem říkala v restauraci. Že vás naučím nějaké techniky do začátku. Ale jen na vás jak rychle se je budete učit." „ A co zbylí tréning?" Optala se Miko. „ Děvče na to máme celou dobu cesty. Jelikož se jen tak do Skryté travnaté nedostaneme. Ale teď zalehněte ,čeká nás náročný den." Prohlásila a ostatní se tedy uchýlili do peřin měkkých postelí. Úleva po tom , co spali jen na tvrdém povrchu země ve stanu.Světla z ulice je sice i chvilkami budil, ale dalo se to zvládnout. Ráno se opět vydali na cestu směrem k dokům. Hikari zaplatila nejprve za noclec, ale pak se opravdu vykodrcali směr doky. Učitel či mistr by měl nabídnout svým studentům maximum co umí a co je potřeba k tomu aby žák přežil. A pokud cestuje měl by nosit vyučovací materiál na cesty. Hikari nosila u sebe přivolávací svitek, pomocí kterého za pomoci Pečetící techniky a obraceného přivolání mohla přivolat jiné informace či svitky. Oni zatím procházeli vyvýšenými loučkami na teráskách které lemovaly různé rozvaliny domků a jiných. Zastavili se u jednoho stromku a z kabelky co měla přes rameno vytáhla tři malé bílé knížky, které obsahovaly ruční pečetě. Každému rozdala po jedné. „Prostudujte si to pečlivě. Skládání pečetí je velice důležité. A nezbytné. A kolikrát je důležité pro ninjutsu skládat pečetě rychle. Neboť různéé pečetě uvolňují jisté množství chakry pro danou techniku. Dnes jak jsem říkala vás naučím Stínové klony. Pro tuto techniku je zapotřebí pečetě tygra a klonová pečeť." Začala z výkladem. Vytáhla malý svitek z kabelky co u sebe nosila a postavila jej napříč aby stál. Černobílý svitek připomínající svitek země s malým symbolem "影分" uprostřed. Následně utvořila ruční pečeť a namířila ji na svitek. Svitek se mnohokrát zvětšil a spadl na zem. Následně jej rozvinula. Svitek obsahoval podrobný návod jak utvořit techniku stínových klonů i její multi verze. „Toto je svitek stínové pečetě. Obsahuje informace o tom jak přesně podle návodu utvořit stínové klony. Je to jeden ze dvou svitků na kterých je toto napsané. Jeden mám u sebe já. Druhý je svitek Tajemství, který je uložen kdesi na tajném místě v Listové vesnici." Vysvětlovala a ostatní si četli svitek. Učili se. Taková škola v přírodě. Bylo to nezbytné , navíc na to jaksi byli zvyklí. Hikari zaujala učitelský postoj. „ Něco vám i o to řeknu.Tato technika vytváří vaše kopie. Nicméně tyto klony mají hmotnou povahu místo iluzí. Čakra je rovnoměrně rozdělena mezi klony, dávajíce každému klonu stejné množství a jsou samostatně schopni vytvářet sami techniky. Klony můžou taky sami ze své vůle zmizet, či po zrušení techniky. Je imunní proti dojutsu. Klon se chová jako jeho přesná kopie. Samostatně může krvácet a jiné. Techniku vymyslel Senju Tobirama a dá se považovat za špionážní techniku. Která se dá různě kombinovat." Domluvila. Po přečtení svitku následovala praktická část. Po přečtení svitku se pokoušeli provést techniku . Ale použili přiměřené množství chakry. Takže každý až na Miko vyvolali pět klonů. Miko se podařilo vyvolat stěží dva. Hikari si toho všimla. „ Nezoufej Miko. Znám techniky které ti půjdou lépe. " Prohlásila, ale v duchu si promítala jaké by to měly být a zda to není tím, že je členkou Kurama klanu. Miko pozvedla hlavu a zrušila techniku klonů. „Vážně? Jaké to jsou." S nadšením se optala. „Umělecké umění. Je k tomu zapotřebí inkoust a svitek. To ale není jediná možnost. Máš podstatu země, takže techniky země bys taktéž zvládala a pokud nerzvládneš stínové klony, tak si jistě najdeš svou cestu. V Zemi vody ti nakoupím inkoust brk a velký svitek. Cestou sice budeme proplouvat Vlnkovou zemí ale v té krom ryb nekoupíme nic." Pronesla. „A jaká je ta druhá technika cos nás chtěla naučit mistře Hikari." Jásavě se optala Miko. „Iryo Chakra mesu. Je to technika při které nepotřebujete žádné pečetě a vyžaduje jen naprosté soustředění chakry . V případě této techniky do dlaně a konečků prstů. ... Ovšem dá se používat při různých kombinacích." Hiakri soustředila chakru do prstů a ty obalila modrá viditelná chakra. Konečně mohli vidět jak vypadá tok chakry. „Tato technika se dá používat v kombinaci s taijutsu . Chakra je ostrá jako skalpel a pokud jste dost silní tak si myslím že může proříznout i kámen. Navíc.Tato technika může pomoci jak v lékařském iryo ninjutsu tak právě v útočném módu, kdy můžete přetnout i vnitřně určité šlachy, nebo jej na nějakou dobu vyřadit. Zkuste si to." Tato technika se s nějakým opakováním povedla všem , ale ještě nebyla dokonalá. Takže jí bylo zapotřebí trénovat a to klidně i za cesty. Společně dorazili do doků , které se tvářili jako malá útulná dřevěná vesnička u mořského břehu. Okolo pár mol co vyčnívaly do vody se mírně pohupovaly rybářské loďky. Jinak celkově ve vesničce stálo krom pár baráčků i pár stánků kde se prodávali japonské slamáky, rybí trh, síťařství a vše okolo rybolovu. Slaná vůně moře se jim zdála i příjemná. Samotné moře na ty tři udělalo i jistý dojem. Cílem skupinky se zdála být ale mladá dívka středně velké postavy. Fialovo-růžové oči, které skrývaly už lecos. Hnědé vlasy střižené na mikádo a ofinou hozenou na obě strany. Tento účes schovává pod Kuželovým slaměným kloboukem. Tato dívka oděna do červeného kimona s bílou šerpou nesla jméno Sango.Tato dívka zrovna nakládala nějaké věci na malou loďku. „ Dobrý den, mohli bychom si půjčit tento člun?" Zeptala se Hikari. Sango si je prohlédla skrz okraj svého klobouku, když se zrovna zvedla pohledem k nim. „Jsem obchodnice, ale asi mohu udělat výjimku, za darmo to ale nebude. Kam to bude." Optala se jich. „Země Vody." „ No,sice pocházím z Vlkové země , ale do Země Vody vás ráda dopravím. Člověk si musí v téhle době nějak vydělat. Za cestu mi stačí zaplatit na místě, až dorazíme." Domlouvali se mezi sebou. Nasedali tedy do člunu a společně se vydali na cestu do Země Vody.