Uzumaki - Ztracená generace No. 1. Hatonova cesta

Svitek 4. První cesta do Ohnivé země

Zatímco se ostatní bavili na louce, Hikari vyrazila směr hlavní budova. Velká budova, u které předtím našla Hatona s Kadmou. Vyšlapala pár schůdků k částečně proskleným dveřím, které klikou otevřela. Ukázala se před ní menší hala, z které vedli schody do druhého poschodí a chodba do toho prvního. V přízemí se nacházeli kanceláře Výslechových jednotek. Ty jí, ale teď nezajímali. Prošla do druhého patra Archivu, který byl zamčený až do třetího patra s kancelářemi vedení vesnice. Z oken na zeleno malované chodby se dala zahlédnout budova vedle. Což byl hlavní štáb ANBU. Ona však dnes nešla tam, šla si něco vyřídit do téhle budovy. Vesnice dostala výzvu na misi typu S a C. Povolala čtyřčlenný tým ANBU a zadala jim misi. Tito mise byli převážně tajné. Takže ani nebudu zveřejňovat jména. Načež pak k sobě povolala jednoho z běžných jouninů. Tsurugi Makoto, sympatický krátký vlasý blonďák specializovaný na kenjutsu. Na zádech nosil velkou mačetu. Jako oblečení zelený jouninský oblek. Označník travnaté na čele. Druhým shinoby, co stál vedle něj, byl Kohaku Shomai. Černovlasý mladík věku dvaceti šesti let. Oblečen do modrého obleku se znakem klamu. Přes modrou jakousi mikinu nosil Jouninskou vestu. Označník vesnice upevněný na pravé noze. Do třetice po druhé ruce Makota, lékařský shinoby Yakushi Hiroki. Stříbrovlasý chlápek věku asi tak kolem čtyřiceti let. Ztrátu své drahocenné manželky z Listové Nono, nesl velice těžce. Ano teď si možná říkáte jaké to má spojení s tímto příběhem. Hiroki a Nono byli rodiče Kabuta. „ Makoto, Shomaii a Hiroki mám pro vás misi. Posílám vás do Země předků, která se jaksi znovu objevila. Tamní vesničky se začali shlukovat do jedné a vznikla tak nedaleko jezera Skrytá stromová. Přesněji Vesnice skrytá za stromem.Podle velkého stromu, co tam kdysi stál. Já bych chtěla, aby jste prozkoumali tuto vesnici a zjistili v jakém vztahu bude k naší Travnaté. Buďte opatrní. Hlaste mi vše podezřelé. Můžete jít." Domluvila k nim Hikari a sama se chystala na cestu se svým týmem do Listové. Je dobré se připravit, nicméně jí ještě čekal tréning s Hatonovou trojkou. Onen trénink mohli provést i za cesty. Ten den se již moc nestalo. Sama unavená se po konci své inventurní služby v kanceláři vypravila domu. Ulice ještě tak trochu žili v nočním ruchu vesnice. Stánky se saké byli z většiny obsazené ostatními schinobi z Travnaté. I když neměla moc ninjů. Hikari pokračovala uličkami ke svému domovu, kde už vše spalo. Jak Haton, tak i Karin. Ano, dnes u nich doma přespávala i Karin. Ještě stihla celé rodině zabalit věci na cestu a odešla spát. Označník vesnice položila na stůl. Převlékla noční košilku za denní šat, uložila se a šla spát. Následující den vstala a urobila, co je ráno třeba. Připravila snídani a čekala na ty dva spáče, až se jim zamane vstávat. Oba spali v jednom pokoji na palandě. První se vzbudila Karin a asi deset minut po ní Haton. Z logických důvodů se první převlékl Haton a seběhl dolu po schodech do kuchyně. Karin to trvalo poněkud déle. Znáte ty holky, než se dostatečně ráno upraví, trvá to bezmála hodinu. Nicméně i ona doběhla po schodech dolu jako hurikán. „Nasnídejte se, dnes se vydáme do Konohy jako součást tréninkového procesu." Prohlásila Hikari za kuchyňským pultem. Karin a Haton jen kývli na souhlas. Po snídani se i ona odešla zabalit. Pobrali batohy a odešli zatím do hlavní budovy vesnice. Tentokráte do její pracovny vešli všichni tři. Hikari otevřela šuplík svého kancelářského dřevěného stolku u okna. V onom šuplíku se nacházeli malé shinobi čelenky travnaté s černou stuhou. Předala je Karin i Hatonovy. „ Gratuluji vám oběma. Složili jste první geninskou zkoušku. Následně se budete učit dále k tomu abyste se mohli stát chuniny." Předala jim čelenky. Haton si jí uvázal na rameno a Karin si ji nasadila na čelo. Konečně se mohli vypravit do Země Ohně. Přehodili batohy přes rameno a vyrazili na cestu. Měli štěstí, tato země sousedila s tou Ohnivou. Kdyby se při cestě něco závažného stalo, Hikari by je ochránila. Oblečení byli tak trochu do slavnostnějšího oblečeni. Zatím si to kráčeli po jakési polní cestě kolem lesa, do kterého cesta směřovala. Les byl převážně listnatého rázu. V tomto lese se rozpínala hranice obou zemí. Zalíbil se jí jeden obzvláště jeden vysoký. „Už jsem vám vysvětlila, co je chakra a jak funguje. Jak jí využít k tvorbě základních technik. Teď si vysvětlíme a předvedeme jak chakru hromadit do nohou." Vysvětlovala Hikari. „A proč v lese?" Zeptala se zvědavě Karin. „Tak to je skvělá otázka, Karin. Budete totiž lézt po stromech. Jo abych dodala. Budete lézt bez pomoci rukou. Následně předvedu. Cílem je nahromadit co nejvíce chakry do celé plochy chodidel." Následně se soustředěním vylezla na strom. Lezla vodorovně se zemí. „Tak takhle nějak bych si to představovala. Hodím vám dolu dva kunaie. Jelikož předpokládám že vám to nepůjde na poprvé. Tak chci po vás, aby jste si po každém neúspěchu kunaiem udělali rysku kam jste došplhali." Promluvila k nim a hodila jim na zem dva ze svých kunai nožů. Karin soustředila svou chakru do nohou. Tohle jí šlo lehce, díky výcviku zdravotníka. Vylézt na strom však už tak lehké nebylo. Spadla na zem metr a půl nad zemí. Následně se pokusil i Haton. Vytáhl kunai a udělal rysku, tam kam došel. Teď si asi říkáte, kde jsou, Miko a Kadma. Ty pobíhaly někde po vesnici. Tenhle výlet byl čistě rodinný. Ačkoliv jejich výcvik by se neměl zanedbat. Haton vypůjčil jeden z kunai i Karin aby měla jak si označit. Oběma jim to celkem šlo. Po dokončení tohoto cvičení na manipulaci pokračovali dál. Listy stromů se jen zelenaly. Nicméně cesta si stále držela hnědý zemitý nádech. Sem tam na zemi se povalovala větev. Do Konohy to byl ještě pěkný kus cesty, v cestě mezi nimi a vesnicí stál ještě most Tenchi. Za ním kupodivu les končil. Cestou do Listové prošli ještě pár jiných vesnic. Před Listovou se rozkládal ještě další les. Dorazili na rozcestí ve tvaru písmene Y. Vydali se rovně, kdyby zabočili vlevo, dostali by se do Země Země. Zašli tedy lesem až téměř k Listové. U vchodové brány do vesnice seděli v dřevěné budce Kamizuki Izumo a Hagane Kotetsu a hlídali její vstup. Pomalu, ale jistě se přiblížili k nim. Dnes tu seděli kvůli Slavnostem sakur, jež tak jako v Travnaté, se konaly v Listové. Dnes závěr slavností. Kotetsu pohlédl na ty tři. „Tak tohle je Skrytá listová." Pronesl Haton a vzhlédl na skalní útvar s čtyřmi hlavami před ním. V pořadí Senju Hashirama, Senju Tobirama, Sarutobi Hiruzen a do čtveřice jeho strýc Namikaze-Uzumaki Minato. Udělal prsty jakýsi rámeček, který namířil na čtvrtý obličej a pak levou dlaň proměnil v pěst a přitiskl ji k srdci. Druhou ruku zandal. Toto gesto udělalo na ty dva v budce dojem. „ Kdo jsi mladíku z Travnaté." Zeptal se Izumo .„Haton pane. Uzumaki Haton." Pronesl a prohrábl si vlasy. Izuma s Kotettsuem na něj pohlédli. „ Uzumaki říkáš?" Podotkl Kotetsu. Izumovy připadala Hikari stejná jako Kushima. „ Kushima? Není možné." Dodal Izuma. „Ne, ne pánové. Často si mě pletou s mojí sestrou. Mé jméno je Hikari." Odvětila a oba všechny tři pustili do vesnice. „ Mé jméno je Karin, kdyby vás zajímalo." Prohodila Karin, když procházela bránou. I v této vesnici se slavilo. Slavnosti vrcholili. Následně zamířili vesnicí až k domu, který patřil klanu Sarutobi. Klanu z něhož pocházel Třetí hokage Hiruzen. Byl večer a tak se na prkenném zápraží svítilo z malého světla vedle hlavních dveří. Hikari si všimla onoho světla a postavy, která zřejmě pokuřovala cigaretku na prahu. „Krásný a dobrý večer." Pozdravila a až při přiblížení si všimla, že se jedná o Sarutobi Asumu. „ Vám také přeji krásný večer. Co vás přivádí v tento večer k našemu domu i s vašimi..." Koukl po Hatonovy a Karin. „S vašimi dětmi? Hikari-sama." „ Ztrávit nějaký ten čas s přáteli a přátel nám nějak ubývá Asumo. Léta už znám tvého otce a tak jsem ho přišla navštívit i sem." „To je hezké, zdržíte se na čaj?" Promlouvali mezi sebou Asuma a Hikari. „Ráda." Odpověděla. „ Dobrá, dojdu postavit na čaj. A vy jste?" Svůj pohled namířil na Hatona s Karin. „ Haton, pane." Ve slušnosti se představil. „ A tohle je má sestra Karin." Dopověděl a pohlédl na Asumu, Karin jen souhlasně přikývla. „ Máš opravdu hezké děti Hikari. Tvá sestra by byla hrdá. No nic pojďte dovnitř ať tu neprochladnete." Dopověděl Asuma a všichni se odebrali do domu klanu Sarutobi. Ustálili se do velké síně. Asuma připravil čajoový servis a všem nalil šálek čaje. „ Zaslechla jsem, že prý učíš studenty na akademii." Zvědavě se optala a zahájila konverzaci Hikari. „ Jasně je to někdy i celkem přínosné. Akorát to někdo chápe a někdo ne." Odvětil Asuma. „Sedět v lavici by mě asi unavovalo." Prohlásil Haton a nail se čaje. „Hatone.!" Okřikla jej Hikari. „To je v pohodě Hikari. Nech ho. Chápu sezení v lavici bývá únavné. Mám taky takového studenta. Jinak otec přijde domu brzy, nachystám vám místo, kde můžete přenocovat." „Děkujem." Poděkovala Hikari. „ Potřeboval bych trénovat. Nevíte o nějakém místě? Chci dost zesílit. Sice v hlavě mám pár dobrých míst. Ale chtěl bych radu i od vás."Zeptal se najednou Haton. „Jistě by se něco našlo. Zítra bude času dost. Tedy pokud se tu ještě v Konoze zdržíte." Dodal Asuma a po té co dokouřil cigaretku, tak nedopalek zadusil do popelníčku. „ Zajisté tu ještě zůstaneme nějaký čas. Budeme tu pokračovat v tréningu a ne jen to. " Pronesla svérázně Hikari. „ A jakém tréningu?" Optal se Haton. „ Navážeme na trénining uvolňování správného uvolnění chakry. Myslím si, že si dáme zítra návštěvu místních lázní." Pronesla. „ Lázně by přišli vhod." Okomentoval Haton a zrovna přišel domů i postarší bělovlasý stařík s bratkou. Onen stařík oděn do červeno bílého pláště, na hlavě ninja válečnou čepici s označníkem Konohy.Tento stařík nesl jméno Hiruzen. Sarutobi Hiruzen. „Zdravím, mládeži." Pozdravil ihned u vchodu. „ A vy jste?" Zeptal se Haton a pohlédl na Hiruzena. Též pohled věnovala i Karin. „ Také by mě zajímalo." Hiruzen si odložil pášť, čímž odhalil černý shinobi oblek s velkým znakem Země ohně. Nešlo ale o tradiční brnění. Pouze o hadrový oblek. Pohlédl na děti. „ No jsem Hiruzen Sarutobi. Vůdce této rodiny. Především jsem ale třetí hokage této vesnice." Náležitě se představil. „ Hokage, to znamená co?" Zeptala se Karin. „No dobrá sice teď k večeru. Ale vysvětlím vám krátkou historii. A znalosti. Které jistě budete potřebovat." Posadil se na židli k ostatním do společnosti. „Svět shinobi je složitý. Přežijí ti silní, ale to je vedlejší. Systém světa je takový. Ve světě tedy zatím známém je pět velkých zemí. Země Ohně,Země Vody, Země Země, Země Větru a Země Blesku. Pak je tu nespočet malých zemí jako je ta vaše Země Trávy a jiné. Každá z těch pěti zemí má svého feudálního pána, který odpovídá za chod země. V každé z těch zemí se nachází také Skrytá vesnice shinobiů, které fungují jako vojenská síla země a mají svého vlastního vůdce vesnice zvaného jako kage. Je tedy pět velkých kage, kteří jsou vlastně ti nejsilnější schinobi z vesnice, kteří schvalují a třídí mise pro své podřízené a další jiné věci. Pro Zem Ohně je to hokage, pro Zem Vody je to mizukage, pro Zemi Země je tu pak tsuchikage, pro Zemi Větru slouží pak kazekage a v neposlední řadě je tu v Zemi blesku raikage. Tito kage stojí v čele vesnice už od založení Skrytých vesnic které mají na starosti. Oheň, Skrytá listová vesnice. Voda, Skrytá mlžná vesnice. Země, Skrytá kamenná vesnice, Vzduch, Skrytá písečná vesnice, Blesk, Skrytá oblačná vesnice. Já jsem v přepočtu třetí vůdce Skryté listové vesnice. Přede mnou hokagem byli. Druhý hokage Senju Tobirama a první hokage Senju Hashirama.Navíc. To aby kage mohl usednout do čela vesnice musí být probráno s feudálním pánem země. Titul kage je celoživotní. Může ale odstoupit z funkce. Jinak nový kage se volí buď vždy po nějaké vážné komplikaci s tím předešlím, nebo když zemře. " Měl tak trochu výklad. „ Ale už je pozdě, jděte si lehnout. Zítra je také den." Domluvil a pomalu také odcházel a připravil hostům noclech. „ Zajisté a zajímavé." Odvětila Karin. Společnost ještě chvilku poseděli, ale také se nachystali. Asuma je následně zavedl do jejich pokojů. Následujcího dne si Hikari stejně tak jako Hiruzen přivsta a její kroky zamířili na poštu. Poštovní budova Konohy byla celkem vysoká budova připomínajcí holubník. Defakto to holubnmík byl. Vešla dovnitř a rozhlédla se. Všude kolem klece s holubama. Bylo to jak cítit tak i slyšet zvuky holubů. „Dobrý den." Pozdravila. Z poza jedné z velkých klecí vyšel muž oděn do obleku poštmistra. Krátké černé vlasy, které mu jaksi trochu šedivěli. Komane, tak tomuto muži říkali. „ Zdravím, mohu nějak pomoci?" Vlídně promluvil. „No když už jsem tady. Chtěla bych informovat Skrytou travnatou vesnici o jistých věcech." Reagovala na vlídný hlas Komaneho, který záhy odvětil. „: zajisté. Co by to mělo být. Máte napsaný vzkaz nebo si jej tu chcete napsat. Může se pak poslat jak po holubovy nebo osobně." „ Napíši si ho tu." Odpověděla a Komane jí tedy předal pergamen a pero. Hikari začala psát vzkaz a dopis směřovaný Shibovy z Travnaté.