Say you won't let go

16.

Svozka měl pravdu, jen co jsem se mezi kluky objevila v těch šatech a namalovaná, byli z toho úplně unešení. I trenéři mi moji vyzáš pochválili, když jsem si sedla k nim ke stolu, ale to se klukům moc nelíbilo a během minuty jsem seděla u stolu s tou super partičkou v čele s Kosákem. Pro dnešek mi to ani nevadilo, jednou to přežiju.

Jako první přišlo na řadu jídlo, dostali jsme bramborový salát s krůtou a to teda bylo něco, mňam. Ta zdejší kuchyně mě nepřestane udivovat.

,,Mám otázku,jaký bude program teď?" Zajímala jsem se, když jsme dojedli i zákusek.

,,Teď si rozdáme dárky, bude superstar a vůči tomu že to máme holku, mohli by jsme toho nějak využít." Odpověděl mi Ryši.

,,Jak jako využít?"

,,Bude se tancovat." Uculil se Moravec. Co prosím? Tancovat?

,,Jo, to bude sranda a opovaž se odporovat." Smál se Brába. Nezmohla jsem nic, aspoň že jsme dostali ten dárek, což byli hodinky od svazu. Super, aspoň nebudu už třeba chodit do školy pozdě.

Jako první přišla na řadu ta superstar, ve které jsme si nejdříve každý vylosoval dvojici a poté písničku.

,,Prosím,prosím Tomášku, že máš 7..." Přiběhla jsem za ním, s mírnou nadějí, přestože jsem myslela že schytám nějakého Kubu nebo někoho koho moc neznám.

,,Cože máš?" Otočil na mě svůj papírek s číslem 7.

,,O můj bože, začnu mít ráda svůj osud." Ulevila jsem si. Měla jsem z toho fakt radost.

,,To naprosto chápu. A teď ještě co budeme zpívat." Čekali jsme až si každý najde svou dvojici, abychom mohli jít vylosovat tu písničku.

,,Kdo psal ty písničky? Jaké to bude odvětví hudby?" Snažila jsem se vyzjistit.

,,Tohle chystali kustodi a hledali to někde na internetu a prý tam bude všechno možný."

,,Předem upozorňuji že můj zpěv a znalosti písniček nejsou velké, ale to se nějak zvládne." Zamumlala jsem a nechala jsem Toma vylosovat tu písničku.

Say you won't let go

,,Proč máme tak smutnou písničku? Znáš ji?" Postěžovala jsem si.

,,Musíme si ji pustit, ale asi vím."

,,Má hezký text, docela sedí k jedné věci." Usmála jsem se do země. Ta písnička mi přišla podobná mému životu a tomu jak jsem potkala toho jednoho brankáře...

,,Skoro jo, možná jednou.." Pochopil to dobře.

,,Vy dva jste spoluu?" Přiběhl k nám Kosák v závěsu s Ticháčkem a Suchy to tak nedořekl.

,,Už tomu tak je, co vy dva?"

,,Budeme zpívat Sweet Caroline, to bude sranda." Naznal Ticháček.

,,Jo a Svozka s Kuldou mají Barbie girl. Na to se těším asi nejvíc." Prozradil nám Kuba.

,,A mimochodem máme na to deset minut si to připravit, musíme sebou hodit." Poznamenal Tichy a oba dva někam zmizeli, stejně jako my. Zakempili jsme to pod stoly v rohu, na kterých bylo většinou připravené jídlo. Chtěli jsme mít klid a přes ubrusy nás nikdo neviděl. Měli jsme hezké soukromí.

,,Musíme si to naposlouchat aspoň trochu." Pustil to Suchy na mobilu a oba dva jsme se na sebe namáčkli abychom to slyšeli a nemuseli to pouštět moc na hlas. V tu chvíli jsem však vnímala jeho tělo, jeho dech, jeho tep, všechno spojené s ním, jen ne tu písničku.

,,Myslíš že to zvládneme?" Podíval se na mě, když to pustil podruhé a museli jsme zmizet z toho pod stolu.

,,Spíš se bojim kluků než toho jestli to zvládneme. Bude to sranda asi.." Nebyla jsem si svými slovy vůbec jistá. Znervózňovala mě jeho blízkost. Už zas, byl asi deset centimetrů ode mne.

,,Jsme v tom spolu, to dáme a o nic nejde, neboj." Objal mě. Aww...

Na řadu jsme přišli jako sedmí, podle toho čísla. A teda doopravdy to byla sranda. Všichni měli nějaké veselé písničky, dělali u toho divadýlko a mělo to svůj šmrnc a zaujetí.

,,Budeme u toho tancovat." Šťouchl do mě Suchy, když jsme měli jít na řadu.

,,Cože? Já nechodila do tanečních." Namítala jsem.

,,Já taky ne." Chytl mě za ruku a šli jsme před kluky. Jen co začala písnička, nervozita zmizela, nechala jsem se vést Tomem, nic jiného než on mě nezajímalo. Text jsem znala a užívala si to. Jen co jsme dozpívali všimla jsem si udivených výrazů kluků, teda některých. I Háša byl jaksi zaražen a já nevěděla kvůli čemu.

,,Zvládla jsi to dobře ty netanečnice." Pochválil mě Suchy, když jsme si sedli.

,,Sluší vám to spolu." Otočil se na nás Moravec.

,,Ehm, co?" Zareagovala jsem rychle.

,,Jo, Vy dva by jste se k sobě úplně, ale fakt že úplně hodili." Mrkl po nás Kulich.

,,Přesně, jste si nevšimli jak z vás byli všichni překvapení? Spíš z tebe Baru, tohle by jsi jentak s někým neudělala." Věděl Svozka.

,,Co ty víš." Chtěla jsem to stále nějak zakecávat aby to vypadalo že nikdy žádný víc nebude.

,,Jen s ním nebo s Kosákem. Nikdo jiný by na tebe šáhnout nemohl, znám tě." Nenechal toho Svozka.

,,Proč Kosák? Hej proč to vůbec řešíš?"

,,Vím svoje." Ušklíbl se a otočil se zpět aby viděl představení Krále s Marcelem.

,,Přesně toho jsem se bála." Špitla jsem a nejraději bych odešla.

,,Nic si z toho nedělej, my dva jsme si to užili a on nic špatného neřekl ani, jen si asi tvého jiného přístupu ke mně všímá víc lidí." Chtěl mě uklidnit.

,,Stává se a děkuju." Pousmála jsem se a sledovala dál to super představení. Naštěstí se žádné hodnocení nedělalo a hned po skončení superstar přišel ten slibovaný tanec. Ani nevíte jak velkou radost mi udělalo, když kustodi nepustili ani jeden ploužák nebo pomalou skladbu. Všechno to byli takové nakopáváčky, při kterých jsme měl každý touhu si vyřvát hlasivky a předvést všechny taneční kreace.

Bavilo mě to, celou dobu jsem se sice mírně držela, ale kluci věděli že jsem jiná než jak jsem se chovala doposud.

Byla jsem za tenhle večer nakonec neskutečně ráda.