Dita: Dlouhá cesta

Prolog

Před šesti měsíci

Kde jen vězí? ptal se černý vlk sám sebe.

Černý vlk už zde byl. Tento je jiný, avšak tomu minulému tak podobný.

„Kde jsi, kde jen jsi...“ mumlal si pro sebe a obcházel kolečka kolem jeho jeskyně. Byl nervózní, schůzku s vlčicí měl už dlouho domluvenou.

„To mluvíš na mě?“ ozval se hlas zpoza keře. Vlk se rychle otočil a když spatřil svou dlouholetou přítelkyni.

„Ari! Tak rád tě vidím,“ usmál se.

„Ahoj, pane F,“ řekla s malým úsměvem. Její oči ale byly prázdné.

Pane F. Byla to přezdívka z dětství, v době kdy si jako vlčata s Aristou, Filimichem a Lyenne hráli dlouho do noci.

„Přivedla jsi ho? Je tady i on?“ tázal se pan F. Byl nervózní, ale zároveň se velmi těšil.

„Ještě ne,“ zavrtěla Arista hlavou. „Promiň.“

Úsměv mu zmizel z tváře. „Proč? Jasně jsem ti řekl, že chci, aby se všechno dozvěděl.“

„Je to pro všechny teď moc těžké... Ztratila se mi dcera. Už takhle je to pro ně stresující, kdyby se ještě dozvěděli, že jeden z jejích bratrů je–“

„Ale on není jejich bratr!“ zavrčel pan F. „Je to můj syn, ne tvůj. A já ho chci vidět, Ari.“

„Až někdy příště. Omlouvám se...“ řekla Arista tiše.

„Přišla jsi ještě z jiného důvodu? Nebo jsi mne chtěla jen naštvat?“ tázal se pan F.

„Potřebuji pomoc,“ zašeptala Arista.

Pan F se na ni podíval. „S čím?“

„S hledáním mé dcery,“ odpověděla Arista.

„Jsem si na sto procent jistý, že zemřela. Promiň, Ari. Stačí ti čtyři vlčata,“ zamumlal pan F.

Arista se na něj zoufale podívala. „Prosím...“

Pan F se od ní odvrátil. Chvíli přemýšlel o tom, že by souhlasil, ale nakonec zavrtěl hlavou.

„Nemám na to čas,“ řekl prostě.

Arista jen přikývla. Neměla náladu na to se hádat o něčem takovém. Do očí se jí nahrnuly slzy, které se snažila ze všech sil potlačit.

„Dobře,“ přikývla znovu. „Za měsíc ti přivedu syna.“ S těmi slovy odešla.

.

Kde jen vězí? ptal se černý vlk sám sebe. Od jejich poslední domluvy uplynul už měsíc, tím pádem byl den, kdy se měl konečně setkat se svým synem.

Uplynulo několik hodin. Začalo se stmívat a Arista pořád nepřicházela. Byl nervózní a bál se, že se jí něco stalo. Už po několikáté si začal vyčítat jeho činy a to, jak se choval před tím měsícem, když po dlouhé době Aristu vidět.

Pane F. Stále slyšel její hlas, jak to vyslovuje. Dal by cokoliv za to, aby se ukázala, i kdyby přišla bez jeho syna. Sakra, vždyť jemu by stačilo ji vidět. Jen na pár sekund, aby se ujistil, že žije.

Čekal dny. Týdny. Dokonce i pár měsíců a stále doufal, že se ještě ukáže. Ztrácel pojem o čase a pomalu šílel,
(Pane F),
byl pořád jen sám.

Po roce samoty a čekání se rozhodl, že se posune dál. Že odejde a najde skálu, o níž se mluví jen v legendách.

Bylo to špatné, šílené rozhodnutí? Možná.

Možná.

.

Salve! Jelikož jsem před dvěmi dny dokončila první knihu, tak jsem si řekla, proč se hned nevrhnout na tu druhou. No, tak jsem tady. :D

Pokud je tu někdo, kdo první díl nečetl, doporučuji vám, abyste si to přečetli, pokud chcete číst i tento díl. Pár věcí by totiž asi nedávalo moc smysl.

Pokusím se kapitoly vydávat co nejčastěji a zároveň se pokusím, aby to mělo co nejlepší kvalitu.

Přeji všem hezký den, mějte se!

Arrivederci,
•Zami-pha