Stíny minulosti

1.-Dlouho jsme se neviděli

Nevím kdo měl ten blbej nápad..........

 Po tom co moje milovaná sestřička předvedla hned v prvním semestru na škole kam ji naši rodiče poslali, mě pověřili ji pohlídat. 

Ale asi bych se měla nejdřív představit. Tak se má začít. Nesmíme zapomínat na dobré způsoby. Jmenuji se Elnora Addamsová a s mou báby máme takovou menší prácičku v Mexiku.  Ale teď zpět k původní pointě. Takže........se potvrzuje pravidlo, že díky mým mladším sourozencům mám o mnoho práce navíc. Ale kde je rodina Addamsova tam jsou problémy a smrt, což znamená..........zábava. No, sbalila jsem si všechny svoje věci a odjela sem. A proto teď sedím v koženém křesle naproti nynější ředitelce akademie Nikdy Víc.

,,Tak slečno Addamsová, co vás k nám přivádí. Pokud vím tak vaši rodiče říkaly při příjezdu Wednesday, že máte nějakou práci v Mexiku." Řekla ředitelka za velkým honosným stolem. S až moc vřelým úsměvem. ,, Zoufalé časy si vyžadují zoufalé činy." Odpovím bez jakéhokoli citu v hlase. Ona se zasměje a povídá,, Máš stejný smysl pro humor jako tvoje matka...... a sestra. Máte s Wednesday dobrý vztah?"  ,, Máme spolu velmi dobrý vztah." Usměji se již také, ale trochu zlomyslněji.

V tu chvíli za ředitelkou uhodil velký blesk následovaný uši rvoucím hromem. Dokážete si představit jak to v tom obrovském okně vypadalo, až komicky. Ji to ovšem asi vylekalo, protože zavřela na chvíli oči a nepatrně sebou cukla. Mému bystrému oku to však neuniklo. Jak by mohlo. Jsem až moc dobře trénovaná na to, abych si toho nevšimla. Jsou to dva nejznámější projevy leknutí.

,,No ale nepřijela jsem si povídat. Kde je?!" Pomalu jsem zpražila ředitelku nepříjemným pohledem. Ona se na mě podívá. ,, Tam kde byla tvá matka a dokonce i ty sama. Na koleji Ofélie. Tu si snad pamatuješ Elnoro. Nebo ti mám říkat jako kdysi Noro.",, Víš jak nesnáším, když mi někdo říká Elnoro. Takže jako vždy teto Larisso....Noro." Řeknu a  koukám na ni znuděným pohledem.,, Hmm přímá a rozvážná na rozdíl od své matky." ,,Tak a dost! Mohla bys mě k ní přestat přirovnávat. Sama ji nenávidíš a hledáš záminku nenávidět i mě. Tím že hledáš něco v čem jsme stejné!" skočila jsem jí hned do řeči a zvýšila jsem na ni hlas.

,, Co se tady vlastně stalo? Co Wednesday provedla tak vážného, že mě rodiče poslali abych na ni dala pozor?" Chci se konečně dozvědět, proč jsem musela všeho v Mexiku nechat a přijet sem.,, Nejen tvá sestra ale i větší část tvé rodiny se zapletla hned do několika nepříjemných záležitostí. To že tvého otce obvinili v minulosti za vraždu jistě víš Noro.",, A také vím, že obvinění bylo staženo." Namítla jsem.,, Ano ale Wednesday to vytáhla zpět na povrch a tvého otce na chvíli zavřeli za mříže. Ne však na dlouho, protože tvá sestra a matka se rozhodli ho viny zprostit. Vykopali hrob Gerretta Gatese, objasnily jeho smrt. To je jedna záležitost." Dořekne ředitelka a poposedne si. Tak a teď přijde to horší.,, A druhá záležitost je že se tu objevil Hyde. Ty moc dobře víš co je to za potvoru. Protože je to jedna z bestií, které studuješ?" Než  stačím cokoli namítnout tak pokračuje dál.,, Nebo nevím co vy to děláš, ale patří to k tvé práci. Proto víš že Hyde musí mít pána. V tomto případě to byla naše učitelka masožravých rostlin. Byla normál a taky přímá příbuzná Josepha Crackstona. Wednesday to velice motivovalo a ona to musela vyřešit. Proto se dostala do hodně problémů.",, Jo naše rodina je na problémy přímo magnet." Zasmějeme se obě.,, To máš pravdu."

Tak jo už mě unavuje být milá. Chci vědět kdo byl ten Hyde.,, Řekla jsi že se tu objevila ta potvora. To znamená že je to vyřízené?" A trefa do černého. Moje odpověď ji zaskočila. ,, Kde je teď?" ,,Na bezpečném místě.".,, Teto Larisso, ty moc dobře víš že když chci tak se dozvím všechno co chci."

Pomalu se zvednu z křesla a jako nějaká divoká šelma se pomalu blížím k jejímu stolu. Můj dlouhý černý kabát se mi vlní u kotníků. Polovojenské boty s vyšší podrážkou z kůže stejné barvy nepříjemně klapají o podlahu. Opřu se rukama o stůl a nakloním se do předu. V tu chvíli mi spadnou mé dlouhé obsidiánové vlasy do předu a zakryjí mi půl obličeje. Krk a trup mi zahaluje rolák téhož barvy. ,, Já jsem stín a stín jen tak nezastavíš. Ty to moc dobře víš. Víš, že kdokoli se mi kdy postavil do cesty neskončil dobře." Zašeptám směrem k ní. Ona ke mně vzhlédne a postaví se. ,, Ty mi nemáš co poroučet. Nemáš na to postavení, pravomoc ani povolení. To já poroučím tobě to za prvé." Obešla stůl. Šla ke mně nepřestávajíc řvát a dívat se mi do očí.,,Za druhé já chráním pouze školu a za třetí i kdyby jsi byla sebelepší. Mě se jen tak nezbavíš! Nic ti neusnadním a už vůbec se neleknu tvých ubohých výhružek!" zařvala mi to přímo do obličeje. Já se na ni však dívala vypočítavým pohledem a odvětím tak jednoduše jak jen mohu. ,, Jak říkáš." Jen co to dořeknu tak naprosto vybouchne vzteky a zařve.,, Co si to o sobě sakra myslíš?!!" a nepřerušuje oční kontakt.

Pak se jen s lehký vrznutím otevřou dveře ředitelčiny kanceláře. Ona se podívá za mě a já se též otočila za nově příchozími. Dveře držel nějaký kluk s vlasy sahající mu po ramena. Jeho údiv se nedal skrýt. Ale co upoutalo moji pozornost byla copatá dívka nižší postavy s vytřeštěnýma očima hledícíma na mě a lehce pootevřenou pusou.

Škodolibě se musím usmát a povídám. ,, Dlouho jsme se neviděli...sestřičko." A můj úsměv se ještě prohloubí.

,,Sestřičko? Já nevěděl že máš ségru. Nějak si se zapomněla pochlubit." Ozve se ten klučina s jasně znatelným pobavením v hlase.,, Mlč." Podívá se na něj s kamennou tváří a pak se otočí zase na mě. ,,Co tady chceš. Pokud vím Mexiko je odtud dost daleko. Pochybuju že si šla jen tak kolem a zachytila tě bouřka." 

 ,,Wednesday se nikdy ničím nechlubila, rodinu nevyjímaje. Jmenuji se Elnora, ale říkej mi radši Noro." Schválně jsem ignorovala její otázku a podala chlapci ruku.,, Xavier." odpoví s lehkým úsměvem a stiskne mi ji. Ne sice silně, ale hbitě jako nějaký umělec, možná sochař nebo malíř. Nevím... jedno z toho......no jo no práce....číst, pozorovat, vyhodnotit.

,, No tak jste se setkali a netrvalo to tak dlouho. Ale nechcete si to vyříkat někde jinde? Mám tu ještě nějakou práci. Můžete se projít třeba po celém areálu školy a nebo si zajděte dolů do Jericha ke Korouhvičce." Ozve se najednou zase ředitelka. Já se uchechtnu a jen nad tím zakroutím hlavou.,, Chabej pokus o to se usmířit. Je ale hezké vidět jak se mě snažíš zbavit. Fakt je že nemusíš slyšet všechno teto." Drze ji obratem odpovím. Tázavě se podívám na Wednesday a toho kluka. ,,Veďte mě." Týpeček se na mě podívá nechápavým pohledem. Za to Wednesday se hned otočí a jde neznámo kam. Já se rozejdu za ní.,, Nashle paní ředitelko." Slyším kroky za mnou.

Jdeme a jdeme. Tahle škola byla vždycky jako bludiště, ale asi jsem si na to jen odvykla. Chodili jsem po rovinkách do schodů ze chodů přes nádvoří a nahoru do nějaké věže. Celou cestu bylo hrobové ticho. Wedneday rozrazila dveře do pokoje ve špičce věži a mi vstoupili dovnitř.