V BLÁZINCI

14.

Otočila jsem se tím směrem, ale k mé úlevě tam nic nebylo. Alex ale dál zíral vyděšeně někam za mě.

,, Co? Je tam duch?" Zeptala jsem se. Pomalu zavrtěl hlavou.

,, Ne. Tohle není duch." Přitiskl se zády k opěradlu gauče.

,, Tak co?" Znova jsem si měřila prázdný prostor, do kterého zíral, ale nic jsem tam neviděla.

,, To je on!"

,, COŽE?!" Došlo mi, že myslí Ryaka, a popravdě, přesně toho jsem tam čekala, ale nic jsem neviděla.

,,Ne!" vykřikl Alex a hodil tím směrem polštář. Těkala jsem pohledem z Alexe do prázdného prostoru a zase zpět. A pak se ukázal. Ryak. Jak jinak. Předtím byl zřejmě běžným očím neviditelný, ale teď se ukázal.

,, Koho to sem všichni čerti nesou?" Poznamenala jsem s hranou statečností. Ryakovy oči svítily, jedno modře, jedno červeně a v puse už zase držel rukojeť nože, zatímco čepel mu trčela z pusy, jako by byla její přirozenou součástí. ,, Tak co je zase?" To už byl v mém hlase znát strach.

,, Přišel jsem se podívat, co dělají moji dva malí vetřelci, a co nevidím!" zavrčel tak vztekle, že jsem se zachvěla. ,,Copak? Alex a Alex mají strach?"

,, Kdo vlastně jsi?" Zeptal se Alex.

,, Já? Spíš, kdo jsi ty, mladý obdařený?" Několikrát rychle protočil čepel nože ve vzduchu.

,, Koho by napadlo, že potom, co odešla ta otravná bruneta, se budu muset schovávat? Jenže to, co je lidským očím neviditelné, je na tebe krátké..."

,, Nemůžu za to!" Vyjekl Alex. ,, Co nám chceš? Co chceš Lexi?" Ryak zavrtěl hlavou. Pak obrátil svou pozornost ke mně.

,, Mohl jsem tě ochránit. Zřejmě si neuvědomuješ, co se ti tu beze mě může stát!" Dotkl se špičkou nože mé brady.

,, Zmiz, démone!" Zařval Alex. ,, ve jménu otce, i syna i duch..." začal se křižovat. Ryak se na něj podíval, jako kdyby si před ním Alex začal sundávat kalhoty a tancovat dešťový tanec.

,, Nejsem démon, ty jelito!" Rozmáchl se nožem směrem k němu. ,, Tak si nech ty náboženský výlevy, každej ví, žes byl v kostele asi třikrát v životě, a ještě z donucení!"

,, Dej už pokoj!" Vykřikla jsem. ,, Proč nás pořád děsíš? Proč pořád děsíš mě? Ani ne za týden odsud vypadneme a už tě tu nebudeme obtěžovat!"

,, Možná mi nejde o to, abys odešla Lexi! Už konečně začni myslet!"

,, Ale ale ale." Aby toho nebylo málo, ozval se pobavený hlas doktora. ,, Tak naše Lexinka má zase ten svůj halucinogenní záchvat. A vidím, že není sama. Co, pane Traku?" Doktor tam stál se založenýma rukama, za sebou sestřičku a dva ošetřovatele jako gorily, a v očích se mu zračilo čiré uspokojení. Rychle jsem se ohlédla Ryakovým směrem, ale už tam nebyl. Teda...možná. Minimálně jsem ho neviděla.

,, Sestro? Dojděte připravit dávku. Naši dva nejmladší pacienti potřebují pomoct." Pronesl jako nějaká hororová panenka. Když se doktor na zlomek vteřiny otočil, šeptla jsem rychle Alexovi:

,, Je pořád tady?"

,, Jo!" Šeptl mi Alex nazpět. Výborně. Takže ten pokoutník si tu klidně stojí a sleduje, jak se kvůli němu řítíme do maléru, má z toho nejspíš hroznou legraci, ale jim se neukáže, hlavně, že mně se ukazuje daleko častěji, než bych si přála...

,, Takže Alexandro, koukám, že se ty vidiny neustále zhoršují. Nedáváš mi na výběr." Doktor dlouze vzdychl. ,, Budeme muset zahájit intenzivnější léčbu. No a pokud jde o tebe, můj seversky vypadající příteli, zdá se, že tvé záznamy nelžou."