V BLÁZINCI

12.

Alex se na mě podíval, a pak plácl rukou vedle sebe na matraci, jako kdyby k sobě volal kočku nebo psa. I tak jsem se vedle něj ale posadila.

,, Co jsi viděla?" Zeptal se.

,, No...nejsem si jistá..."

,, Ty ale nemůžeš vidět duchy!"

,, Nikdy jsem je neviděla, ale...tady jsem něco viděla."

,, Vidělas něco, když jsi vešla sem?"

,, Co? To ne. Ale..."

,, Pak duchy nevidíš!"

,, Počkej, chceš mi tvrdit, že tu byl duch?"

,, Jo. Jsou všude. Sem tam se všude nějaký vyskytne." Nechala jsem to bez poznámky, protože jsem teď měla úplně jiné starosti, než nějaké obyčejné duchy. Ani jsem si nebyla jistá, že na ně věřím...I když po včerejšku možná ano. ,, Tak co jsi viděla?"

,, No...tím si právě nejsem tak jistá. Nejdřív jsem si jen myslela, že mi tu už hrabe."

,, Proto jsi včera zmizela na celé odpoledne?"

,, Jo, trčela jsem na samotce, kam mě zavřeli. Takže ty říkáš, že tady straší?"

,, To, čemu lidé obecně říkají strašení...To, že je někde duch, to není strašení. Duchové jsou skoro všude, jen vy ostatní je nevidíte. O to vůbec nejde, nejsou nebezpeční. Jenže je tu něco dalšího. Jsou různé podoby pravého zraku, někdo duchy jen vidí, někdo jen slyší, někdo oboje, někdo vidí třeba i démony. Já si do nedávna myslel, že vidím a slyším jenom duchy ale...něco tady je." Ztišil hlas. ,, A není to duch."

,, Co máš na mysli?" Zeptala jsem se v obavách.

,, To právě netuším!" Znovu si přitáhl kolena k bradě. ,, Ale duch to není. Je to něco jiného. Nevím sice, zda je to démon nebo něco úplně jiného, ani nevím jistě, zda je ta věc zlá, ale...myslím, že to chce tebe." Málem jsem spadla z postele.

,, Mlu...mluvíš o tom pacientovi, kterého včera po obědě přivlekli?"

,, Takže jsi ho viděla."

,, Jo, ale mám pocit, že nikdo jiný ne."

,, Lexi, co přesně jsi viděla?" Otočil se teď ke mně a chytil mě za zápěstí. ,, Co PŘESNĚ jsi viděla?" Polkla jsem.

,, Viděla jsem, jak dva ošetřovatelé táhnou nějakého divného pacienta. Jedno oko měl modrý a jedno červený. Pak ho odtáhli na pokoj."

,, Aha. Takže to ukázal tobě."

,, Ty jsi viděl něco jiného?"

,, Já to viděl DOOPRAVDY." Řekl. ,, Viděl sem, jak to sem přišlo a dívalo se to na tebe. Pak to taky samo odešlo, ale tys viděla jen to, co to chtělo, abys viděla. To, co mohou vidět lidé bez pravého zraku."

,, Víš, co to je?" Zeptala jsem se. Zavrtěl hlavou.

,, Nemám tušení. Ale mám pocit, že to po tobě jde."

,, Jo, tak to já taky..."

,, Vidělas ho pak ještě?"

,, Jo! To byl důvod, proč jsem pak utíkala! Proč jsem se nevrátila do dílny! A ještě předtím byl u dveří mého pokoje a měl nůž, a taky kosu!"

,, Kosu? Myslíš tu kosu, jak ti jí nechal opřenou přede dveřmi?" Zhrozil se. Takže se to fakt stalo. ,, Lexi, tak to je zlý. Protože...Já jsem viděl...i smrt."