V BLÁZINCI

12.

,, Smrt?!"

,, Jo! Přišla si pro svou kosu. A byla naštvaná. Říkala, že jí prý tu kosu ukradl nějaký výtržník. Vzala si jí a odešla."

,, On mi, nebo spíš ono mi to řeklo, že si jí půjčilo a musí jí to vrátit! Pak měl už jenom ten nůž. Když jsem odešla z dílny, pronásledovalo mě to, oni si pak mysleli, že jsem chtěla utéct z nemocnice, a když jsem to pak řekla doktorovi, co se stalo, zavřeli mě na samotku a dali mi něco do kapačky!" Svěřila jsem se. Alex se znovu zavrtal do svých kolen.

,, Tak to je zlý. Moc zlý. Jsme zavřený v divným strašidelným blázinci s něčím, co po tobě dost možná jde. Řekl ti ještě něco?" Nadechla jsem se a přemýšlela, co mu mám vlastně říct. Celé to bylo tak šílené! Opravdu jsme byli uvěznění ve strašidelným blázinci. S duchama, Smrtí, a ještě něčím...Rozhodla jsem se Alexovi neříct, že mě ten bídák políbil.

,, Řekl mi, že se jmenuje Ryakudatsu Tekina."

,, A dál?"

,, Pak...nevím, byla jsem zmatená! Chvíli nevypadal, že mi chce něco udělat, a v další chvíli mě pronásledoval s nožem. Taky říkal, že umí poznat, kdo sem patří, a kdo ne. Kdo je blázen, a koho sem zavřeli omylem. A že já sem nepatřím."

,, Ryak udatsu-Tekina?"

,, Jo. Zkráceně Ryak." Pak jsem se odmlčela. ,, S tebou nemluvil? Ani se ti pak neukázal?"

,, Ne." Zavrtěl hlavou.

,, A náhodou nevíš, proč po mně jde?"

,, Tak to fakt netuším. Tebe něco napadá?"

,, Vůbec! Nikdy jsem se s ničím nadpřirozeným nesetkala!"

Dveře pokoje se prudce rozrazili a stála v nich sestra.

,, Alexandro!" křikla. ,, Co děláš v mužském pokoji? To jsme někde v bordelu nebo co? Tohle je zakázané! Nesmíš být sama s klukem v pokoji!"

,, Jen si povídáme!" Odsekla jsem.

,, Tak si povídejte venku! A mimo polední klid. No na co čekáš? Koukej se okamžitě zvednout a táhnout k sobě do pokoje!" Ukázala prstem ven z místnosti. ,, Bude to?!" Uhodila pěstí do nočního stolku. Zavrčela jsem a začala se šourat ke dveřím.

,, A ty!" Namířila prstem na Alexe. ,, Dostaveníčka se slečnami si tady domlouvat nebudeš!"

,, To nebylo...ÁÁÁHHH! Ježišmarja! Prohodili jsme jenom pár vět!"

,, Jo, jasně!" Zavrčela sestra. ,, Já tyhle větičky moc dobře znám!"

,, Opravdu?" Opáčil Alex drze. ,, jeden by řekl, že už máte tato léta za sebou, sestro!"

,, Ty jeden drzej zmetku!" Štěkla po něm. ,, No a ty čekáš na co?!" Přistihla mě, jak stojím ve dveřích. Utekla jsem k sobě a zabouchla za sebou dveře.

,, A ty, chlapečku, jestli se nechceš taky připravit o vycházku a o dílnu, radši nepokoušej mou trpělivost. Navštěvovat se na pokojích je zakázané! Jestli je ti smutno, tak si s tím zajdi do koupelny, jestli mi jako rozumíš!" Dodala jízlivě a zabouchla za sebou dveře od pokoje.

Když sestra všechny odvedla do dílen, zavolala mě. Doktor mě prý už očekával. Trochu otráveně jsem se vydala k jeho pracovně. To zas bude! Vzala jsem za kliku a otevřela.

,, Vida!" Doktor vzhlédl od stolu. ,, Alexandra. Posaď se." Vyzval mě. Dosedla jsem do židle.

,, Tak povídej. Jak se máš? Co tvoje deprese a nechuť k životu?"