Husité na Moravě

171 2 0
                                    

V minulé kapitole jsme si povídali o době, která těsně předcházela husitským válkám – o době válek mezi markrabětem Prokopem a Joštem. Jošt byl nejen vládcem Moravy, lucemburským vévodou, braniborským kurfiřtem a krátce i římsko-německým králem, ale také majitelem novohradského panství, kam patřilo i naše Josefovské údolí a jeho okolí. 

Po Joštově smrti (nebo možná těsně před ní) v roce 1411 připadlo celé panství Vaňkovi Černohorskému z Boskovic (+ 1438). Vaněk se připojil k protestu proti upálení Jana Husa, poté bránil moravské husitské državy před olomouckým biskupem Janem Železným.

Je tedy pravděpodobné, že v obcích novohradského panství bylo za husitství běžné přijímání podobojí, a to přibližně do roku 1451. V tomto roce totiž Vaňkův syn, nový pán Nového hradu a také Černé Hory, Beneš Černohorský z Boskovic (+ asi 1470) s celou rodinou přestoupil zpět na katolickou víru. 

O rodu z Boskovic, který vlastnil novohradské panství až do 16. století, si podrobněji povíme v příští kapitole.

Husitství

Husitství bylo hnutí s náboženským pozadím, ze kterého odvozovalo požadavky na reformu celé společnosti. Různé proudy ale měly na tyto reformy různé pohledy. Nejradikálnější stoupenci spojili Husovu kritiku církve s chiliastickými a gnostickými vizemi pikardů a adamitů. Ano, malé skupiny adamitů byly usazené v jižních Čechách už za Přemyslovců. Výraznější vliv tyto myšlenky získaly díky kazatelům jako Jan Želivský (v Praze), Martin Húska a Petr Kániš (Tábor). 

Želivský vyburcoval v roce 1419 dav k první pražské defenestraci, poté ovládl město a rozpoutal teror proti umírněným Pražanům. Ti jej nakonec v roce 1422 zajali a popravili. S táborskými sektáři, jejichž pobožnosti se údajně zvrhávaly v sexuální orgie, se teologicky a posléze i vojensky pod vedením Jana Žižky vypořádalo střední křídlo husitů do konce roku 1421. Oba kazatelé byli potupně upáleni v sudu. 

Jan Žižka. Vlastní kresba podle Mikoláše Alše. My own work / do not share, do not copy please!

Zatímco radikální proudy chtěly úplně zrušit eucharistii, soukromý majetek i společenské instituce, umírněný střední proud odhlasoval jako svůj program tzv

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Zatímco radikální proudy chtěly úplně zrušit eucharistii, soukromý majetek i společenské instituce, umírněný střední proud odhlasoval jako svůj program tzv. čtyři artikuly pražské: svobodné kázání, přijímání podobojí, potírání hříchů a ukončení světské vlády církve. 

Hlavní husitský proud se tedy po porážce adamitů usadil na Táboře (táborité), v Praze (pražané) a ve východních Čechách (orebité / sirotci). Jejich hlavní vojenský vůdce byl Jan Žižka, dále Prokop Holý nebo Diviš Bořek z Miletínka. Součástí hnutí byli i vyšší šlechtici, např. Jan Roháč z Dubé (Benešovici), Hynek Krušina z Lichtenburka (Ronovci), Hynek Boček z Poděbrad, Jan Puška z Kunštátu a další. 

Na Moravě ale husitství nemělo podobu lidového ozbrojeného hnutí a už vůbec sem nezasáhl vliv nejradikálnějších adamitů. Husitství podporovala zejména šlechta, která se tak vymezovala vůči Zikmundovi Lucemburskému, který v té době zastával funkci moravského markraběte. 

Proti proudu potokaKde žijí příběhy. Začni objevovat