Obrazy ze života obyčejných lidí z Olomučan, Babic a okolí Býčí skály od nejstarších dob a hlavně od 17. století až do současnosti.
Údaje čerpám z matrik a dalších historických pramenů.
-----
POZOR! Jde pouze o první, neúplný soupis témat budoucí k...
V této kapitole si dovolím být trošku osobní. Budu se v ní věnovat hlavně hradu Ronov. Tomu nad řekou Svitavou, v jehož podhradí jsem se narodila a 20 let žila. Chci ho odlišit od městečka Ronov nad Doubravou, kde jsem se vdala a měla 8 let trvalé bydliště. Mají ty dva Ronovy něco společného, nebo je to jenom náhoda? Uvidíme...
První zmínka o hradu Ronov pochází z roku 1364, kdy Čeněk Krušina z Lichtenburka datuje listinu "na Ronově, našem novém hradě". Stavba byla ale dokončená až roku 1369. Zpráva o dokončení hradu je také poslední známou písemnou zprávou. Nejpozději počátkem 15. století hrad zanikl.
Tento hrad byl postaven "na dílu zboží vzniklém rozdělením panství sousedního hradu Olomučany" neboli Čertova hradu. O něm jsme si napsali, že ho na počátku 14. století získal Jindřich z Lipé a později ho i s Olomučany zdědili jeho synové.
Jindřich z Lipé(1275-1329)
byl významný český šlechtic, který působil v nejvyšších patrech politiky. Jan Lucemburský ho jmenoval královským podkomořím a za vojenské hrdinství také zemským maršálkem. Přibližně od roku 1310 byl partnerem královny-vdovy Elišky Rejčky.
V roce 1318 se stal moravským zemským hejtmanem a s Eliškou se usadili v Brně. Rok poté Jindřich vyměnil svoje rodové statky (Žitavu, lužický Ojbín a Krásnou Lípu) za statky na Moravě (Moravský Krumlov a okolí) a hrad Lipnici. Od krále dostal i dnešní Havlíčkův Brod (který dřív patřil jeho příbuzným), kde mohl těžit stříbro. K tomu přikoupil např. Humpolec, Vranov nad Dyjí nebo Čejkovice.
Hrad Ojbín:
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Od Jana Lucemburského získal i obřanské panství. To králi připadlo poté, když v roce 1313 zemřel poslední pán z Obřan bez mužských potomků. Obřanský hrad držel Jindřich pouze tři roky. Nechal totiž jeho posádku olupovat kupce putující na sever od Brna. Měšťané využili času, kdy byl Jindřich za zpackanou bitvu uvězněný na hradě Týřov, a v roce 1316 srovnali hrad se zemí.
Panství mu ale patřilo dál. Součástí byly vsi Obřany, Maloměřice, Husovice a Jehnice, dále na východní Moravě hrad Střílky s osadou Střílky a ves Koryčany (Koryčany? no výborně, tady mám pro změnu trvalé bydliště v současnosti...) a také Nové Město na Moravě s okolím.
Jindřichův prvorozený syn Jindřich II. zvaný Železný zastával úřad zemského hejtmana a nejvyššího maršálka. V roce 1321 se oženil s Anežkou z Blankenheimu, příbuznou českého krále Jana Lucemburského, a získal panství a hrad Tovačov. Zemřel v roce 1336.
Třetím synem byl Jan. V roce 1330 se stal moravským zemským hejtmanem a po smrti bratra v roce 1336 nejvyšším maršálkem. V této funkci vydržel pouze rok, zemřel 1337.
Nejmladší Pertold byl proboštem kapituly svatého Petra a Pavla na Vyšehradě, nejvyšším kancléřem království a po bratrově smrti nejvyšším maršálkem. V roce 1347 byl ustanoven správcem všech dědičných statků rodiny (tedy i Olomučan), ale krátce poté zemřel.
