,, Joshuo, okamžitě padej s tý postele a do školy!" Koukala se Emily, Joshuova matka rozlobeně, jak ještě leží v posteli.
,, Ale mami, ještě chvíli." Prosil Joshia.
,, Na to rychle zapomeň!" Odmítala matka a pořád propichovala Joshua vražedným pohledem.
Joshua se musel sice zvednout, ale neodpustil si otrávený pohled.
Do školy šel pěšky, protože to má od domova jen kousek. Než tam došel, měl pocit že ho někdo sleduje.Ten pocit že ho někdo pozoruje má od doby, kdy se mu začali dít divné věci. Tyhle věci se mu objevili před půl rokem, začal se mu o hodně zlepšovat zrak, sluch, prostě všechny smysli. Pak ale přišli ty největší změny, byl silnější a rychlejší než dříve. Dokázal přeprat všehny, kdo ho šikanoval.
Takle Joshua přemýšlel, než se před ním objevila škola.
Jako první hodinu má matematiku, kterou ze všech předmětů nenávidí nejvíce. Potom proběhlo dalších několik hodin, než poslední a to tělocvik.
Na tělocviku hráli fotbal, který ho moc baví.
,, Rozdělte se do dvou týmů a hrajte, já si ještě půjdu něco zařídit." Poručil učitel tělesné výchovy a my bez váhání začali hrát.
Získal jsem míč a během mrknutí oka a to doslova, jsem byl u brány a míč v ní.
,, Góóóóóól." Zařval jsem na celé hřiště.
Pak jsem si všiml že někdo stojí u hřiště a dívá se na mě.
,,Zdá se že je to muž." Pomyslel jsem si pro sebe.
Jakmile jsme dohráli, přišel učitel a řekl.
,, Končíme."
Joshua šel do šatny, vzal si své věci a vydal se domů. Při cestě jsem slyšel kroky, ohlédl jsem se, ale nikdo tam nebyl. Potom se už nic nedělo a Joshua došel klidně domů.
Když byl večer, uslyšel Joshua zvonek, ale bylo mu to jedno a pokračoval v tom co dělal do teď a to v hraní na počítači.
Uběhlo několik hodin a Joshua slyšel hlasi z obývacího pokoje.
,, S kým to tam k sakru mluví, vždyť je už 10 hodin." Divil se Joshua a už byl na schodech, aby se podíval, kdo tam mluví.
Byl tam ten divnej chlap, kterého viděl u hřiště a vedle něj seděl ještě jeden a o něčom vážně diskutovali s jeho rodiči.
,, Joshua je velmi zvláštní člověk, je jiný než ostatní. A jen taková otázka, ví to....." Zajímalo jednoho z těch chlapů.
,, Ne neví." Odpověděla máma.
,, Co nevím." Řekl jsem náhle a všichni se na mě zaskočeně podívali.
,, Joshuo tohle jsi neměl slyšet, ale....no víš....ty jsi adoptovaný." Joshua viděl jak jeho matce ukápla slza, když to řekla a otec byl s toho zaskočen.
,, Já to věděl." Řekl jsem s klidem.
,, Věděl? Kdo ti to ty?" Divil se Joshuovo otec.
,, Nikdo, je to přeci jasné. Vy jste z bílé rasy a já ze žluté a nevadí mě to, ale kdo jsou tihle dva?" Zajímalo mě a prstem jsem na ně ukázal.
,, No zlatíčko to je pan Hachiro a pan Fumiko a jsou z Japonska. Přiletěli za tebo letadlem, aby....chtějí aby si odletěl s nima do Japonska do speciální školy." Představila mi ty dva chlapi a podívala se na ně.
,, Jak speciální? To jako že jsem blázen? Vy mě chcete poslat do blázince?" Zděsil jsem se a trochu se i bál.
Pak ale se do toho vložil jeden z těch chlapů, asi Hachiro.
,, Ne nejsi blázen, jsi výjimečný. No já a tady můj přítel by jsme chtěli, aby jsi s náma odletěl do Japonska do školi pro lidi jako jsi ty , nebo já, nebo můj přítel. Avšak my jsme už ji vystudovali. Jsi prostě jako mi.......jsi upír.
,, C...co jak? Počkat to musím zpracovat. Já nemůžu být upír." Je to ten největší šok, který Joschua mohl zažít.
,, Ale ty jsi upír. Nemenuješ se Joshua Jeffrey, ale Joschua Hamada a jsi upír jako tvoji praví rodiče." Na to že mi řekl, že jsou stejní jako já, takže upíři, jsou překvapivě klidní.
,, Dobře, řekněme že jsem upír a že bych s vám i odletěl, ale kde na to vezmem?" Zajímalo mě.
,, Vše financuje škola, takže vi nepřijdete vůbec o nic. A co ty Joshuo jseš opravdu schopen, s námi odcestovat do Japonska?" Podíval se vyzvídavím pohledem.
,, Ano jsem, ale vy jste o tom věděli, že jsem upír?" Podíval jsem se na rodiče.
,, No...my jsme to tušili, protže když jsme tě adoptovali, varovali nás že jsi zvláštní, ale nám to nevadilo."
Odpověděli na mou otázku.
,, Takže odlétáme zítra ve 14 hodin, přijdeme sem pro tebe." Skočili nám do toho a odešli.
Potom jsem si šel lehnout do svého pokoje.
