Škola byla obrovská a úžasná. Byla rozdělena na třídy a na pokoje pro žáky a učitelé. Po jedné stěně se plazila nějaká rostlina a před tou školou byl obrovský pozemek, kde uprostřed byla kvetoucí třešeň a o kus dál nádherná kašna. Postupovali jsme dál do školy a ti dva mi vysvětlovali všechny informace.
,, Víš tahle škola je jediná na celém světě a je pouze pro upíry a vlkodlaky, kteřý berou na sebe moc pozornosti. To samé však mají čarodějky, který mají školu jen kousek od nás." Přestal mluvit Fumiko a pokračoval Hachiro.,, No a my dva jsme ředitelé této školy. Asi se divíš proč jsme pro tede přiletěli osobně a nikoho pro tebe neposlali, ale my máme názor, že když se s námi setkáš naživo a ne s nějakým poslíčkem, tak to ovlivní pohled na celou školu a tak s každým studentem jsme setkali osobně, jako s tebou. Avšak jako je dobro a zlo, tak jsou dobří a zlý upíři i vlkodlaci, ale čarodějky ne, ty nemaj na výběr, musí být pořád hodné."
Jakmile dokončili svůj zdlouhavý proslov, zavedli mě do jejich ředitelny, kde mě dali rozvrh hodin a všechny věci, které budu potřebovat. Potom mě dovedli do mého pokoje, kde strávím první rok.
Byla tam jedna postel, skříň, polička a stolek se dvěma židlemi. Televize tam byla samozřejmě taky.
Vybalil jsem si svoje věci, zabydel se trochu a šel se podívat ven na ten úžasný plac co je kolem školy.
Venku se to hemžilo studentama z mojí nové školy a studenkama z čarodějnické školy. Zahledl jsem partu čarodějek, které se posmívají a napadají kouzli jinou čarodějku, která se brání, nejspíš obrannými kouli. Má zrzavé vlasy, které mě bodají do očí jako šípy. Rozhodl jsem se že ji pomůžu.
,, Nechte jí být!" Zakřičel jsem na ně a upíří rychlostí jsem se k ní dostal a odnesl ji odtamtud.
Pak když jsem si byl jist že nejsou poblíž, pustil jsem ji a šli jsme na druhou část školního placu, který je za školu.
,, Děkuju ti že jsi mě od tamtud dostal eeee...."
,, Joschua." Řekl jsem ji své jméno a usmál se na ni.,, Co po tobě vůbec chtěli?" Zajímalo mě.
,, Nic, chtěli se jen vytáhnout před jednou vkodlačí partou." Odpověděla sklesle a už se otáčela, aby odešla.
,, Myslím že jsem přeslechl tvé jméno." Řekl ji a doufal že mi ho řekne.
,, Nepřeslechl jsi. Neřekla jsem ti ho." Usmála se na mě a zmizela za rohem školy.
Po celý den jsem ji už nepotkal, což mě mrzelo, protože jsem chtě šíleně znát její jméno.
Procházel jsem si školu a ten obrovskej travnatej plac kolem ní. Objevil jsem spoustu zajímavých míst, třeba školní knihovnu, která je opravdu velká a to nepřehání. V tý knihovně je spostu knih o různých tvorech, které buď zemřeli, nebo se skrývají kolem nás, ale byli tam i jiné knihy, které stojí za přečtení.
Odešel jsem z knihovny a podíval se na hodinky, které mám na zápěstí.
,, Co? Ono už je 8:00, musím se jít najíst." Řekl jsem si pro sebe a využil rychlost, abych se dostal do jídelny co nejrychleji.
Najedl jsem se a šel do svého pokoje, kde jsem si lehl na postel a zapnul notebook a kontaktoval rodiče
,, Ahoj mami, ahoj tati. Jak se máte." Zeptal jsem se, jakmile jsem je uviděl na obrazovce.
,, Dobře, ale povídej, co nová škola a co holky?"=) Vizvídala mamka.
,, Mámi=|nech toho a škola je úžasná, má obrovskou zahradu a taky knihovnu, je prostě boží. Jenomže teď tu byl docela frmol, protože tu byla návštěva z jiné školy." Pověděl jsem jim a doufal že se už nebudou na ni vyptávat.
,, Hm a už jsi byl v tom...no...v tom...Jak se to ksakru jmenuje.. V Tokiu?" Zajímalo je a já pohotově zakroutil,že ne.
,, Ne ještě ne a asi už pujdu spát, měl jsem náročný den. Dobrou." Rozloučil jsem se s nima a vypnul notebook.
Ještě nějakou chvilku jsem přemýšlel na poslední 3 dny a vše co se odehrálo, než jsem usnul.
