Dotkni se mých křídel

1. kapitola

"To se nikdy nestane, lásko. Do mého domu zvířata nesmí," říkal Dean směrem k telefonu ležícímu a zářícímu na stole právě ve chvíli, kdy Sam vstoupil se dvěma lahvemi piva.

Tázavě se na Deana podíval a ten mu bezhlesně naznačil 'Cas', takže jen přikývl a položil jednu lahev před svého bratra, zatímco se potichu posadil.

"Technicky... by nebyli v bunkru, ale v lesích za ním," ozval se z telefonů Casův hlas.

"Jo. V těch lesích, kam občas chodím a poslední, na co tam chci narazit, je roj zuřivých včel. Jakoby se mě venku nesnažilo zabít dost věcí, ty chceš jednu z nich přinést až k nám domů."

Překvapeně zvedl obočí.

Včely?

Castielova fascinace včelami byla v rodině Winchesterů stejně pověstná, jako že Sam rád četl a Dean miloval koláče. Sice by se už anděl nezjevoval s pytlíky medu, i kdyby mohl znovu létat, ale od chvíle, co se přistěhoval, bylo nepsaným pravidlem, že se jednou týdně díval na společné televizi na magazín o včelaření jdoucí na včelařském kanálu. Včelaři totiž měli vlastní kanál, což... koneckonců nebylo tak divné, když si člověk uvědomil, kolik existovalo církevních kanálů.

Takže, pokud šlo o myšlenku, že by si Cas pořídil úl, tak byla sice neuvěřitelná, ale dovedl si to představit. Co ho ve skutečnosti mnohem víc překvapilo byl Dean, který se před pěti dny u společné večeře vytasil s letáčkem zvoucím na dvoudenní sjezd včelařů konající se ve městě asi půl dne cesty od Libanonu a doslova Case přiměl se tam jet podívat. Nejdřív se anděl hodně zdráhal, protože 'proč bych tam měl jezdit?' a 'nevím, jak se na takové akci chovat, Deane', ale nakonec se nechal nejen přesvědčit, aby tam vůbec jel, dokonce se tam vydal s dostatečným předstihem, takže večer před začátkem v motelu poznal 'postarší pár, který chápe krásu, velkolepost a moudrost činu mého otce, když stvořil něco tak důležitého, jako jsou včely'. A večerní telefonát po prvním dni akce nebyl o nic méně nadšený, protože podle všeho lidé na sjezdu opravdu ocenili Castielovy encyklopedické znalosti rozmnožování včel.

Všeobecně to bylo pro Case opravdu dobré dostat se mezi lidi i z jiného důvodu, než případ nebo nákup jídla. A dobré bylo i to, že si začal vytvářet vlastní koníčky, ve kterých ho Dean - což bylo právě to překvapivé - aktivně podporoval.

Sama to donutilo uvědomit si jednu věc; ve skutečnosti svého bratra nikdy neviděl zapojeného do nějakého skutečného vztahu. Nikdy ho neviděl vztah budovat, povzbuzovat svého partnera, pečovat o něj. Ano, viděl ho před lety s Lisou a Benem, ale jen ve chvílích, kdy jim šlo o život. Ne v normální den normálního života.

A jak koukal na Deana třeba právě teď... když si uvědomil, že musel překonat dobrá dvě desetiletí internalizované homofobie... a navíc fakt, že Cas není člověka... šlo mu to vlastně zatraceně dobře.

Možná nakonec všechny ty černé scénáře a obavy, které se mu honily hlavou a kvůli kterým občas musel držet úsměv, i když se mu usmívat nechtělo, nemusely vůbec nastat.

"Představil bych jim tebe i Sama a řekl bych jim, že jste moji přátelé a nesmí na vás útočit," předložil Cas trochu dětinsky znějící argument, nad kterým Dean protočil oči.

"Jasně, protože sis právě osvojil zázračnou schopnost mluvit se zvířaty," odpověděl mu na to Dean sarkasticky.

Na druhé straně linky bylo chvíli ticho, během kterého si Sam dokázal dokonale představit, jak se Castiel mračí, než se znovu ozval:

"Ne, Deane, žádnou takovou schopnost jsem si právě teď neosvojil. Byla nám dána ve stejný okamžik, kdy byla stvořena Země," řekl s naprostým klidem a přiměl Sama s Deanem si vyměnit pohledy. "Ale je pravda, že zvířata s námi nerada mluví. Stále nám neodpustila, že jsme bez protestů přijeli Boží slovo pravící, že člověk je svrchovaným pánem Země a vše, co na ní roste a žije je mu dáno k opatrování a užívání..." krátce se odmlčel. "Možná nakonec není tak dobrý nápad přinést do bunkru pro vás dva potenciálně nebezpečná zvířata."