Had a Lvice

5.

Mrzimorští se jeden po druhém podrobili pátravému pohledu ředitele. Všichni byli velice nervózní, ale nikdo neměl se záhadným útokem nic společného.

"Mrzimorští se vrátí do Velké síně a přijdou sem Nebelvírští studenti," zvolal ředitel.
Studenti si mezi sebou šeptali, nikdo nevěděl, co je čeká v učebně s ředitelem.

Šla jsem s Dracem a Snapem do sklepení. V temné a studené pracovně probublávalo plno kotlíků. Ve skleněných ampulkách byly různé lektvary všech barev, popsané strohým písmem, obávaného profesora Snapea.

"Na nic nesahejte, nic nerozbijte a na nic se neptejte," zasyčel profesor Snape a začal z nejvyšší police s nejrůznějšími lektvary podávat Dracovi a mně dřevěné truhličky.
"Veritaserum je velice nebezpečný lektvar, obzvlášť v rukou nezopovědných fracků, kterých je po škole nespočet," hučel si tu svoji Snape.
Otráveně jsem přebírala podávané truhličky, až jsem jich měla osm. Byly těžké. Malfoy jich měl o dvě více. Snape si vzal jen jednu a popohnal nás pryč z jeho ledového království.

"Nebyla jsi u výslechu Grangerko," broukl za chůze Malfoy.

"Nic jsem neudělala," ohradila jsem se automaticky.

"To by mohl říct každý, podrobíte se výslechu jako ostatní studenti," zasyčel Snape.

Jo, ten kdyby do všechno nestrkal ten jeho velký, křivý a zahnutý nos, tak by možná Harry pokračoval ve studiu. Ale tenhle ničemný parchant...

"Slečno Grangerová, cením si vašich titulů směřovaných na můj vzhled, ale právě jste si vysloužila týden školního trestu, za vaši neskonalou drzost a všetečnost," prudce zastavil a otočil se na mě ten, jehož jsem z hloubi duše proklela do pekla a zpátky.

První den školy a já mám trest. Ani Fred s Georgem nebyli takhle rychlí. To mi budou připomínat do konce roku a možná ještě déle.
Sklopila jsem hlavu a zamumlala omluvu.

"Omluvy mě nezajímají. Dnes v osm hodin nastoupíte v mém kabinetu trest," vycenil na mě odporné žluté zuby v křivém úsměvu.

Fuj.

"Měsíc, a kroťte si své emoce," štěkl na mě.

"Vy pane Malfoy máte škodolibou radost z trestu své spolužačky, je to tak?" Obrátil svoji pozornost na Malfoye.

"Ano," odpověděl Malfoy. To mě dostalo. Rychle jsem zamrkala. Zmetek.

"Teď lžete," promluvil znovu Snape.

Cože? Malfoy snad projevil v duchu lítost nad mým trestem? Že by teda konečně dospěl?

"Možná i víc než jen lítost, chce s vámi váš trest sdílet. Takovou radost vám však neudělám pane Malfoy. Srážím Zmijozelu dvacet bodů za neloajalitu ke své koleji," prskl na Malfoye a černý plášť za ním jen zavlál.

"Ale pane profesore, žádné body zatím nemáme," ohradil se Draco.

"Uděluji vám měsíc školního trestu za vaši drzost," slyšeli jsme Snapea. Bylo vidět, že ho popudil fakt, že se nechal unést a strhnul body dříve, než nějaké byly uděleny. Plus byl naštvaný sám na sebe za to, že nakonec přece jen Draco a Hermiona budou spolu. I když mu sliboval pravý opak.

"Draco," vydechla jsem.
Neodpověděl. Celý zčervenalý, buď vztekem a nebo studem, následoval ředitele Zmijozelské koleje.

Vyslechnuty byly dvě koleje. Nyní přišla na řadu kolej Roweny. Kolej, ve které měla být ona tajemná dívka s Nevillovou hůlkou. Ředitel brzy odhalil dívku s dlouhými černými kadeřemi. Sophie Simonová, jejíž mysl byla kalná a nečitelná, jakoby snad ani žádná mysl neexistovala. Byla první studentkou, která vypila Veritaserum.

"Slečno Simonová, řekněte mi, jak jste přišla k hůlce pana Longbottoma," zeptal se vlídným hlasem Brumbál.

"Byla jsem u kočárů, když jsem uviděla Nevilla. Najednou jsem měla nutkání ho obejmout. Byla jsem ráda, že ho vidím. Jenže jsem pocítila nutkání mu vytáhnout hůlku ze zadní kapsy," sklopila oči dívka. Po tváří jí tekly slzy.

"Kletba Imperius," objasnil jí ředitel.

"Co jste měla udělat s tou hůlkou?" Navázal.

"Nechat se s ní vidět a zaklít nějakého chlapce z mudlovské rodiny," pokračovala Sophie.

"Čím jste ho zaklela?" Přimhouřil oči.

"Baziliškem, pane. Objevil se mi u nohou v dívčí umývárně a já věděla, že mi neublíží. Měla jsem najít mudlorozeného a toho nechat proměnit," hlesla Sophie a nekontrolovatelně se rozplakala.

"Kde je teď?" Dožadoval se odpovědi.

"Šel za voláním svého pána," vzlykla naposledy a zhroutila se.

"Odlevitujte slečnu Simonovou na ošetřovnu. Bylo to pro ni velice těžké," poručil jedné její kamarádce Brumbál.

"Zmijozelští budou chodit po jednom, ostatní koleje ať odejdou," poručil ředitel. Byl velice znepokojen událostmi, které proběhli už po první noci. Poslal patrona ministru kouzel. Dnes dopoledne dostane Azkaban nového vězně.
Zmijozelští prváci byli ustrašení víc, než by se na Salazarovu kolej patřilo. Známky pokory jevily i druhé a třetí ročníky. Od čtvrtého ročníku výš nastaly komplikace.
Sousta studentů věděla o jistém uskupení několika žáků, ale chyběla jim nebelvírská odvaha. Drželi spolu a nemínili nic dát zadarmo.
Eduard, páťák a tak trochu sok Patrika, se pod veritaserem nechal slyšet: "Patrik je zkažený do morku kostí. Ta jeho čistokrevnost mu leze na mozek víc, než věštění z čísel. Je snad ještě horší, než jeho mizerný otec."

Patrik a jeho skupinka posluhovačů na sebe práskla tolik informací, že Brumbál musel přehodnotit počty budoucích vězňů.
Takový skandál v Bradavicích ještě nebyl.
Bystrozoři si odváděli hned deset studentů. Pět z nich bylo z pátého ročníku. Dva ze šestého a tři ze sedmého ročníku.

"Až Rita Holoubková zjistí, že Brumbál zabil baziliška, kterého si přivezl do Bradavic Zmijozelský student, bude na vrcholu své slávy. Na tomhle si fakt smlsne," ohodnotil to vedle mě sedící Draco.
Mračila jsem se.
I po pádu Voldemorta se stále na svobodě nacházejí jeho příznivci. Divím se, že jich nebylo víc. Každopádně Veritaserum jsme použili na všechny a nezbyla ani kapička. Po vyučování máme jít s Dracem do sklepení připravit nové lektvary. Snad nebude Snape tak protivný jako předtím.

Snažila jsem se soustředit na výklad profesora Binnse. Bylo už k poledni, když vyučování konečně začalo. Myšlenky mi stále utíkaly k rannímu incidentu.

"Buďme rádi, že se to odhalilo tak brzo. Vezmi si, že by ten bazilišek byl tak velký, jako měl Voldemort," při posledním slovu s sebou Malfoy škubnul. Jen jsem zakroutila hlavou a dál horečně brkem škrábala poznámky.

"Těším se na oběd," řekl Draco a pohodlně se opřel o lavici. Zavřel oči a spokojeně pospával.

"Dávej pozor," dloubla jsem ho do žeber.

"Nemusím," usmál se, oči stále zavřené.

"Jak to?" Opáčila jsem.

"Mám přece za kamarádku nejchytřejší čarodějku ročníku," vlídně mě objal kolem ramen a dal mi rychlou pusu na tvář.

Zvon ohlásil konec vyučování a Draco byl ten tam.

Ten ví, jak mi lichotit. Usmívala jsem se cestou na oběd do Velké síně.