Popletené pohádky [slash] ✓

Lance Sterling & Walter Beckett (Špióni v převleku)

Počet slov: 400

„Už takhle dál nemůžu! Chováš se... nenormálně!" obvinil Walter svého parťáka, který seděl na jeho gauči v obývacím pokoji a popíjel brandy. Dvě hodiny bez ustání hleděl do měděné tekutiny, vyhýbal se jakémukoli rozhovoru i očnímu kontaktu a to mladého Becketta neskutečně vytáčelo, znervózňovalo i frustrovalo zároveň.

„Poslyš, Lanci, rozešla se s tebou holka, máš špatnou náladu – chápu. Věř mi, že to chápu, ale když o tom nechceš mluvit, proč nejdeš k sobě domů, kde budeš mít klid? Utřídíš si myšlenky..." agent se na něj konečně podíval, avšak uslzené tváře mladík ani v nejmenším neočekával. „N-nevyháním tě. Jen – jen... Jak ti můžu pomoct?"

Lance Sterling elegantně odložil sklenku na konferenční stolek, opatrně vstal ze svého místa, vyrážejíc ke křeslu, na němž dosud seděl jeho parťák. Walter překvapeně zamrkal – to bylo první větší gesto za poslední dvě hodiny, které černoch udělal.

Zůstali na sebe zaraženě zírat celé minuty. „P-možná bychom měli –"

„Zmlkni," pronesl Sterling jemně, přesto důrazně. Beckett zapadl do potahu jako malý klučina, skrývající se před vařečkou a výpraskem. „Mandy – ona... nerozuměli jsme si. Tedy, rozuměli jsme si až příliš, ale to není totéž, co chci. Chci říct," zadrhával se v řeči. „Uvědomil jsem si, že celé to naše parťáctví zasahuje do mýho života o pírko víc, než jsem si dřív připouštěl –"

„Já... nechápu –"

„Pravdou je, že tě miluji. Šílené, že mi to nedocvaklo dřív, ale je to tak." Zhluboka se nadechl a poklekl před chlapce, chytajíc ho za obě ruce. „Jsme jako oheň a led – rozdílní, jak jen mohou dva muži odlišní být, ale vím, že ti mohu svěřit veškerá svá tajemství, slabiny a ty si zavřeš pusu na zámek. Je dar někomu věřit tak, jako já věřím tobě."

„Lanci,"

„Miluji tě, Beckette."

„To přece nejde," rozechvěl se mladší. „Jsi špičkový agent, máš před sebou zářnou kariéru, jednou se se mnou ani nebudeš chtít zahazovat." Sklopil oči, v mysli mu vyvstal zmatek a obavy. „Sám jsi říkal, že ty moje uhozené nápady jsou... šílenosti. Je to... trhlý."

„Ta potrhlost ti sluší skoro tak stejně jako úsměv." Lance zachvátila panika, že o svého parťáka díky svému vyznání přijde. „V minulosti jsem tě ještě pořádně neznal, otevřel jsi mi dveře k něčemu, o čem jsem netušil, že mám. Jsi... zkrátka skvělý." Povzdechl si a chystal se vstát, vzdát se marné naděje.

Překvapil ho mladík, který ho za kravatu stáhl na sebe a zkusmo přitiskl své rty na jeho. 

---

Dobrou noc, koťátka♥ xD.