Popletené pohádky [slash] ✓

Nick Wilde & Finnick (Zootropolis)

Počet slov: 400

„Už zas?" Nick, oděný do své policejní uniformy, vystoupil z vozu a nakoukl do dodávky svého starého známého, ve které právě probíhala prazvláštní podívaná. Králičice Judy Hopkavá následovala svého parťáka na místo a zděšeně vyvalila oči při pohledu, jež se jí naskytl.

Ve voze se povalovala obrovská hromada pouštních kamenů – očividně neproclené, odvezené z oblasti na černo.

„Finne?" lišák si s nakrčeným čelem povzdechl, když se nad jedním z balvanů vyhoupla dvě vysoká ušiska. „Můžeš mi říct, cos zase vyváděl? Nachytali tě, jak kradeš v pouštním okrsku."

Finnick vyskočil z dodávky, v ústech lízátko, působíc zcela nevinně, avšak lišák dobře znal svého dřívějšího parťáka – mistra kamufláže. Sám se zasloužil o to, že si tento fenek přivydělával peníze vývozem a dovozem nezkontrolovaného zboží.

„Víš, Nicku, to, že je z tebe teďka polda, neznamená, že se před tebou budu cítit provinile." Vycenil zuby v úsměvu. „A před tou tvou mrňavou kamarádkou, co si hraje na vyšetřovatelku, už vůbec ne –"

„Co si to..."

„Judy," lišák napřáhl ruku a zabrzdil kamarádčin rozhořčený tón. „mohla bys nás nechat o samotě?" parťačka se zdráhavým výrazem poodstoupila od dvojice a vrátila se do auta, čekajíc na Nicka, který se k ní měl zanedlouho připojit. Alespoň tak si to myslela – ještě museli dořešit v Zootropolis velké množství přestupků, než si budou moci zaslouženě odpočinout.

Wilde počkal, až policistka zmizí za rohem, poté poklekl a chytil svého zarmouceného přítele za tlapku. „Nepřeju si, aby ses přede mnou cejtil provinile, kvůli tomu tu nejsem a nevyšetřuju, cos udělal. Pár kamenů v poušti chybět nikomu nebude." Finnick mu pohlédl do očí.

„Tak proč jsi tu?" dotazoval se. Nick se usmál. Díky otevřeným dveřím dodávky nemohla Judy zpozorovat, co se děje, čehož si byl lišák dost jasně vědom. Sklouzl pohledem výš, kde se zrcadlila velká Finnickova kukadla.

„Stýskalo se mi." Upřímně pronesl. „Neozval ses mi celé týdny..."

„Měl jsem své důvody." Připustil ochotně fenek.

„Chyběl jsi na předávání." Poškrábal se Wilde za uchem. „Je to velká věc, získat místo u zootropolské policie, myslel jsem, že mě přijdeš podpořit." Menší z nich si odfrkl a pokusil se vyššímu vyvlíknout ze stisku. „Finne, neodcházej."

„Tys odešel první!" vyjekl. „Do doby, než se tu objevila ta králičice, nás nikdo nezvládl rozdělit. Sakra, Wilde!" frustrovaně uhodil tlapkou do jeho hrudi. „Opustil jsi mě."

„Jsem tady." Ujistil jej zrzek a za pas si jej přitáhl k hrudi. „Už tě nenechám samotného – miluji tě, Finne."

„Ach, Nicku..."