another chance (Clint Barton)

smutný předvánoční čas

Nebe bylo zatažené a z něho se po proudech snášel déšť. Čím díle jsme tam stáli tím víc jsem se cítila pod psa. V ruce jsem držela velký deštník  a za druhou jsem držela malou Lilu. Vedle mě po pravé ruce stál Clint a hned vedle něho Cooper. Oba, vlastně mi všichni se dívaly před sebe. Nikdo nečekal co se stane. Nikdo s tímhle nepočítal před svátky. 

Bylo dvacátého prosince a my stály nad vykopaným hrobem. Nad hrobem Edith Barton. Ženy, kterou jsem znala málo. Ženu, která dala život člověku s dobrým srdcem. Babičku a matku úžasných lidí. Pokaždé když jsem zavřela oči, viděla jsem ji v posteli jak leží. 

před pěti dny:

,,A babička dnes nebude vstávat?" podívala se na mě Lila od stolu. Zrovna se cpala se svým bratrem chlebem a džemem. Jejich otec seděl vedle nich a já si chystala věci na oběd. Byla na mě řada a já se chystala jim přichystat něco co mě naučila moje chůva. ,,Víš zlatíčko, babičce včera nebylo dobře a tak si dnes bude odpočívat v pelíšku." pohladil ji po tváři. Vždy byly tak roztomilí. Jen jsem se nad tím usmála. Položila jsem nůž a utřela ruky do zástěry, kterou mi dala Edith. Prý to je takový předčasný dárek. Prý když to viděla ve městě musela mi ji vzít. 

Od doby co jsem tady s nimi, uběhl víc než měsíc a já si tu pomalu připadala jako doma. Bylo to víc než v domě u otce. Edith začínala být pro mě jako máma. Máma, kterou jsem nikdy neměla. Mohla jsem ji říct cokoliv a ona mě vyslechla a poradila. Pochopila i to kdo doopravdy jsem. Proto mi neříkala Chloe, ale mým pravým jménem. Keyleen. 

,,Pro tvůj klid se na ni půjdu podívat." řekla jsem a vydala se do pokoje za Edith. Jediný pokoj co byl v přízemí byl její. Do schodu už moc nemohla. A prý se ji ani moc nechtělo. Měla opravdu krásný pokoj. Cestou jsem zalila květiny které byly na okně kousek od jejích dveří. Opatrně jsem přistoupila ke dveřím a zlehka zaklepala. Nic se neozývalo a tak jsem to zkusila znova. 

,,Edith?" vstoupila jsem opatrně do pokoje. ,,Key?" špitla Edith z postele. Když jsem ji uviděla, zastavilo se mi na chvíli srdce. ,,Jak se cítíš?" sedla jsem si na kousek postele. ,,Slib mi že se o ně postaráš. Že budeš tady pro ně. Že nenecháš Clinta aby se přestal smát. Víš po pěti letech jsem ho viděla se opravdu smát. Od srdce. Je šťastný a to tě zná jen chvíli. A já taky. Po dlouhé době jsi první člověk, kterého beru jako dceru." držela mě pevně za ruku. Malými kroužky jsem ji kreslila po její ruce. ,,A já tebe jako mámu. Nikdy jsem ji nepoznala, ale ty jsi jako moje máma. Mám tě ráda." cítili jsem jak mi po tváři začínají stékat slzy. I po její už nějaké stékaly. 

,,Key? Mami?" ozval se od dveří jeho hlas. Hned na to když Nás viděl si klekl k posteli a nevěřícně se na ni díval. ,,Nenech si ji utéct. Je to nejlepší co v životě už nepotkáš. Mám Vás všechny ráda." usmála se na něho. Pak zavřela oči a s úsměvem na tváři usnula. Cítila jsem jak její ruka v té mé se čím dále uvolňuje. Až úplně ztěžkla. ,,Mami..."hladil ji po tváři, jak to dělal s Lilou nebo Cooprem. 

přítomnost:
Ani jsem si neuvědomila že to všechno skončilo. Do doby než mi na rameno sáhl Clint. ,,Půjdeme domů." kývl na mě. Zhluboka jsem se nadechla. A vydala se k autu. Cestou jsem procházely kolem různých náhrobku. A když jsme míjeli hrobku Starků, nedalo mi to a zastavila jsem se u ni. Na desce byly vypsáni všichni kteří leželi v hrobce. Včetně ji. 

,,V pohodě?" objevil se vedle mě Clint. ,,Zítra to bude osmnáct let co mi máma zemřela." špitla jsem. V ruce jsem ještě držela červenou růži. Opatrně jsem ji dala na desku. Zavřela oči a zhluboka se nadechla. Nechtěla jsem už brečet. Pláče bylo v posledních dnech víc než dost. ,,Věřím že by ses ji líbila." zatahala mě za ruku Lila. ,,To ty i ji." vyzvedla jsem si ji do náruče. ,,Valeriy Keyleen Broker-Stark." přečetla jsem její jméno. Viděla jsem dvě její fotky které zůstaly v našem domě. Jedna byla ona s těhotenským břichem a Eleanor. Té tam mohlo být nějakých šest. A druhá byla ona s tátou ve svatebním. Táta si ji vzal když byla v pátém měsíci. Prý to byla jedna z jeho dobrých rozhodnutí.  Obě tyhle fotky jsme měla u sebe a nikomu jsem je neukazovala. Slíbili jsem si že je zarámuji až najdu domov. 

,,Dala bych si sendvič." řekla z ničeho nic Lila. ,,S hořčicí a rajčetem." přidal se k ní její brácha. ,,Tak pojďte, dáme si sendvič." řekl Clint a všichni jsem se společně rozešly pryč ze hřbitova. Usadily jsme se do auta a vyjeli směr domov. Cestou jsme zastavily u jednoho bistra kde jsem skočila pro sendviče a nějaké pití. Těm dvěma jsem to rovnou dala a hned se do toho zakousli. Teď nás jen čekala nějaká tříhodinová cesta zpět domů. 

,,Klidně se prospi." cvrknul do mě, když jsem snad po páté za pět minut otevřela oči. ,,Ne, v klidu. Na spánek budu mít ještě dost času." koukla jsem se na ty dva. Oba byly zabráni do svých sendvičů až po uši. Cooper mě dokonce hořčici i na nose. ,,Letošní Vánoce budou jiné." špitnul. ,,A proto se budeme muset postarat aby nemyslely na nic jiného než na ty Vánoce." podívala se na něho. Přitom si upravila svoje černé sako. Bylo velké. Aby ne, když mi ho půjčil. Šaty jsem nějaké našla, ale jed na pohřeb v džínové bundě nebo svetru nepřipadalo v úvahu. 

,,To bychom měli začít." řekl asi po deseti minutách. ,,Bude to dobrý." usmál se na něho. Bylo vidět že se snaží, ale nešlo mu to moc. Jen jsem pokývala hlavou a zadívala se z okna. Když nepršelo, poletoval sníh. Tak moc jsem si přála aby napadl. 

***************************

,, A musíme jít spát?" seděla uraženě na posteli Lila. V rukou držela svého plyšového medvěda a vedle ni leželo její pyžámko. ,,Je dost pozdě a ráno nás čeká pečení perníčků. Ty se na to netěšíš?" dřepla jsem si před ni. Vypadala že velice přemýšlí. ,,Chtěla bych raději zdobit stromeček." ,,Dobře. Pomůžeš teda těm dvěma se stromečkem, jo? Ale teď půjdeme spát." řekla jsem a ona okamžitě jako by byla nějaká střela, začala se převlékat do pyžamka. Nestihla jsem se ani nadechnout a už byla přikrytá peřinou v posteli. Popřáli jsme si dobrou noc a já odcházela z pokoje.

,,už spí?" ozval se za mnou hlas. Automaticky jsem se rozmáchla rukou. Chytil ji pevně v té své. ,,Promiň." ,,Nechtěla jsem těl jsem tě vylekat." omluvně se na mě podíval a opatrně mi pustil ruku. Ačkoliv jsem tu byla měsíc a půl pomalu, byla jsem pořád ve střehu. Rok na útěku z vás udělá jiného člověka. ,,Měla bych jít spát. Cooper pal jak za vlast do postele a Lila by ráda s vámi zítra zdobila stromeček." poodstoupila od něho. Stál tam s rozcuchanými vlasy v domácím oblečení. Jen na jeho tváři se zhmotňovala velká vráska. Něco ho trápilo. ,,Je všechno v pořádku?" zeptala sem se. ,,Jo, v naprostým pořádku. Dobrou." rozešel se na druhou stranu domu. ,,Dobrou noc." řekla jsem a vydala se na opačnou stranu. Sešla jsem schody a v kuchyni si vzala svůj studený čaj a konečně zamířila k sobě do pokoje.

Svlékla jsem ze sebe oblečení a převlékla se do pyžama. Šedé tepláky a vytahané tričko které mi daroval Clint. Rozpustila jsem si své hnědé vlasy a sundala hodinky. Neváhala ani minutu a zalehla do postele. Byl to těžký den. Kort pro ně. Nikdy jsem se s nikým z blízkých nerozloučila. Máma mi zemřela při porodu, prarodiče jsem ani nemohla poznat. Zemřeli dřív než se narodila Eleanor.

Jak se asi má moje sestra. Potkáme se znovu? Nebo bude lepší ji nechat jít. Bože kdybych věděla co bude dál. Přála jsem ji všechno nejlepší do toho jejího života. Chtěla bych aby byla šťastná. Aspoň ona. Žije život který vždy chtěla. Chtěla pomáhat. Chtěla se umět chránit, začala se učit sebeobranu a kam to dotáhla. Velice ji to přeji.

**************************¨

Nevím kolik mohlo být hodin. Ani nevím kdy jsem usnula a jak jsem to udělala. Cítila jsem jak se prohnula matrace vedle mě. Poslepu jsem nahmatala lampičku a posvítila jsem na rušiče. uprostřed matrace seděla Lila a hned vedle ní její bratr. ,,Co tu děláte?" špitla jsem. ,,Noční mura." řekli naráz. ,,Chtěli jsem jít za tátou, ale ten je zamknutý." dodal Cooper. Neřekl jsem nic jen nadzvedla deku. Zalezli pod ni každý z jedné strany a přimáčkli se ke mě. Rychle jsem zhasla lampičku. ,,Dobrou noc." ,,Dobrou i tobě Key." řekli a pochvíli jsem slyšela jen klidné oddechování.