Devátý měsíc (česká verze)

Kapitola 4 osmý měsíc těhotenství

"Cože ?! Osmý měsíc?!", řekl Childe a dosáhl nejvyšší level strachu, tenhle měsíc bude težký. Hodně těžký. Mezitím z Childa se stal velký opatrovatel ale to už je on celou dobu co jsme spolu.

Z pohledu Zhongliho

"Childe, podal by jsi my prosím tu sklenici vody ?", řekl jsem a Childe my rychle podal sklenici vody nechápu proč se tak hnal. Osmý měsíc my hodně ztěžil pohyb, břicho bylo tak velké že už jsem ani neměl nějakou chuť chodit a Childe byl rád. Maximálně kde jsem chodil nejvíc byl balkón z výhledem na cele Liyue ve kterém vládl velký chlad. A já nosil obrovský kabát od Childe který kdysi používal v Fatui. Nebyl jsem připravený na takovou zimu, v Liyue nikdy taková zima nebyla a Childe nosil málo kdy kabát protože byl dost otužilí a na takovou zimu zvyklí.

"Zhongli přinesl jsem ti něco výborného", řekl Childe a vytáhl ríži a k tomu curry moje nejoblíbenější jídlo. "Ohhhh, děkuju Childe", řekl jsem a usmál se. Jídlo jsem snědl během pár minut a byl jsem ještě těží než z tím břichem.

Neměl bych přestat jíst ? Vždyť vypadám hrozně, jsem úplně tlustý. Co když se Childeovy už nelíbim a on mě opustí. *Rozbrečel jsem se*

Z pohledu Childea

"Zhongli ?"
"Ano ?", řekl Zhongli a utřel jsi slzy.
"Proč brečíš, bolí tě něco ?!", řekl jsem vystrašeně.
"Ne vždyť jsem úplně v pohodě."
"Zhongli ! Přestaň lhát ! Když budeš lhát nic se nevyřeší !", zvýšil jsem hlas
"Childe......... máš.... mě ještě rád ? Vždyť už nevypadám jako kdysi"

"Zhongli, to jsi snad děláš srandu. Vždycky tě budu milovat už navždy a pořád vypadáš lépe, když jsi těhotný tak ještě lépe", řekl jsem a vzal ho do rukou on se začervenal. "Půjdem jsi lehnout?".
Zhongli kývl na ano.

Z pohledu Zhongliho

To co my řekl mě úplně rozpálilo, vzal mě do rukou a dal mě do postele tam jsme se mazlili a už přemýšleli na jménu našeho dítěte. Sice jsme se chtěli nechat překvapit jestli to je kluk nebo holka ale je to kluk.
"Zhongli nechám to jméno na tebe ty jsi ten porod vytrpíš a dáš mu jméno", řekl Childe a pohladil mě.

OSMÝ MĚSÍC BYL TĚŽKÝ ALE JEŠTĚ ČEKÁM NA TEN DEVÁTÝ, DOUFÁM ŽE NEBUDE TĚŽKÝ I KDYŽ ASI BUDE.

(AHOJ ČTENÁŘI ❤️ ZASE JSEM NAPSALA KRÁTKOU Kapitolu NEVĚDĚLA JSEM CO MÁM NAPSAT)