Brumbálův projekt v temnotách

21. O čem sní vlkodlaci

Nash Nott mával hůlkou, aby zachránil život svůj i své milované. Mary mezitím všechny Smrtijedy zahalila do nekončící tmy, aby napomohla sobě a Nashovi, jelikož oba tento les dobře znali, tak nepotřebovali vidět.

„Tady!" zaječela Mary a kolem ní okamžitě prolétly tři kletby. „Vedle," zasmála se a opět ustoupila do strany, aby ji netrefili.

Prásknutí prozradilo, že Nash zmizel a Mary také. Tma kolem se rozplynula a Smrtijedi nedokázali uvěřit svým očím. Zmizeli jim. Zase. Bellatrix si vztekle servala masku Smrtijedky, jelikož už v duchu cítila bolest mučení, které jí jistě její Pán věnuje za tuto nepodařenou akci.

„Jak vám mohli zase zmizet?" přímo slyšela ten hlas, který jí měl jistě znovu mučit. Možná ji jednou i sám zabije svojí nespokojeností s ní. „Čekal jsem od tebe víc, Bellatrix," další slova v ní vyvolají vinu a potupu. Bude se stydět a snažit se víc, ale opět jí to nevyjde. S každým novým pokáráním cítila nechuť se vůbec do Malfoy Manoru vracet. Nemusela by. Už tam nechtěla nikdy znovu vejít.

„No, tvoje akce se nevyvedla. Jaké překvapení," podotkl nevesele Snape, který také nebyl nadšený, že musel být přítomen takové akci. Nikterak se nesnažil pomoct, spíše si odtrpěl přítomnost, aby mohl nepozorovaně zmizet v pravou chvíli. Svoji práci nehodlal jen tak vzdát, nebyla tak přízemní jako ubohé chytání dvou zlodějíčků, jako byli Mary a Nash. Ti dva neudělali nic velkého, porazili pár mozkomorů a trochu rozčílili Pána zla, nic víc. Nebyli hodni jeho pozornosti.

„Možná by se i vydařila, kdyby tady slečna Blacková nepracovala pro Brumbálovu stranu. Jistě by se nám už něco vydařilo, třeba nás celou dobu tahá za nos," zavrčel rýpavě Fenrir.

„Radím ti mlčet nebo..."

„Nebo co, Bellatrix?" vyjel na ni. „Předáš mě snad Evansový?"

V tu chvíli zasadil Bellatrix poslední ránu. Měla toho tak akorát plné zuby. Všechno to ponižování, všechny ty poznámky a pohledy, nevole rodičů a neustálé narážky ji dostaly na samotné dno. Možná by jí bylo na druhé straně lépe. Díra ve vzpomínkách mohla znamenat cokoliv, třeba ve skutečnosti patřila na světlou stranu. Na téhle straně se dobře necítila.

„Crucio!" zaječela zoufale, aby si Fenrira aspoň podala.

Křičel, plival krev a sténal, přesto se mezi jednotlivými nádechy dokázal ušklíbnout. „Pravdu nezapřeš, Trixie," zašeptal něco, po čem i Severus zbystřil. Trixie, co mu ta přezdívka jen připomínala?

„Nechte toho," dostal ze sebe, když viděl, že celé mučení už k ničemu nepovede, protože Fenrir neměl daleko k omdlení. „Náš Pán nebude nadšený, ale co se dá dělat. Dostaneme je příště. Bellatrix, je na tobě, jak Mu to oznámíš," ukončil to tím, že se přemístil tam, kam jeho srdce patřilo.

V domě Malfoyů se Severus rozhlédl. Natáhl svoji mysl snad ke každému, kdo mu jen prošel pod rukama, ale nikde se nedozvěděl nic nového. Nikdo o Leně nic nevěděl. Zemřela, zemřela, zemřela, takové odpovědi se dozvídal z každé strany. Bylo tak snadné uvěřit, že by zemřela, ale Severus to nedokázal vzdát.

Lena, ta krásná dívka, která pro něj znamenala mnohem víc, než si dokázal první dny připustit. Tehdy se Amycusovi vysmíval za jeho posedlost, ale teď jen litoval, že se zachoval, jak se zachoval. Tolik by si přál vrátit čas a ochránit ji před nimi, před ním samotným. Lena byla bezbranná, neměla nic, jen něco, co očividně jeho Pán chtěl. Čím byla Lena tak zvláštní?

„Severusi, připoj se k nám," zavolal na něj Yaxley spokojeně ze salónku. Vedle něj seděla ku Snapeovu podivu Beatrice. Ta by něco vědět mohla, věděla i to, co snad ani Pán ne, byla mocná a nebezpečná. Dával si na ni pozor, ale mohl by ji i využít. Proto přikývl a vydal se za nimi.