Silná Vášeň

Je tohle sen?

Cítím bolest celého těla, cítím bolest psychicky i fyzicky. Myslela jsem že umírám...

Probudila jsem se najednou v nějakém pokoji, nikdy předtím jsem ho neviděla. Byl tak smutný a poloprázdný.
Jediné co v něm bylo byla postel a noční stolek. Ještě i věšák ale toho jsem si moc nevšímala.
Otevírají se dveře, ztuhnu strachem, co když mě někdo unesl a teď mě bude chtít... No co když bude chtít tamto.. Tu hnusnou věc. Přesně tak to nazývala moje máma když to bylo v televizi.

Do dveří stoupil nějaký muž, měl hnědé vlasy ale trochu žešedivělé. Usmál se na mě, zřejmě chtěl abych se ho přestala bát ale bohužel.
,, Ahoj dvojko" usmál se.. Zase.
,, Já se ale tak nejmenuju" dodala jsem
,, Odteď ano" zase se usmál, bylo mi zle z toho úsměvu. Takový úsměv plný zrady a prolhanosti.
Za ním se objevil nějaký muž, nemůže být moc starý. Mohlo mu být asi kolem 21 ale nevím. Měl stejně barvené vlasy jako já, taková lískooříšková barva. Jeho úsměv jsem si hned zamilovala, byl lepší než ten toho muže. Tenhle byl takový.. Takový dobro srdečný. Začala jsem se v jeho krásně modrých očí ztrácet, byly tak moc nádherné..
Také na mě zíral, zírali jsme na sebe.
Ten muž si toho všiml.
,, To je tvůj ochranář, kdykoliv budeš něco potřebovat nebo chtít, je tu vždy pro tebe. " zase se na mě usmál.
Kývla jsem když mě pobídl abych vstala ale v tom se mi strašně zamotala hlava.
Jediné co jsem viděla bylo jak padám k zemi a sklání se ke mě ten můj "ochranář".
Když jsem upadla do bezvědomí ocitla jsem se v temnotě. Najednou jsem před sebou viděla dívku podobné mě ale byla asi o 5 let starší, mohlo jí být tak.. Tak.. 20? Nebo 19 ,nevím..
Bavila se s tím mým " ochranářem, ten vypadal tak trochu starší než jsem ho poprvé viděla.Ta holka seděla u nějaké věci a vedle ní on. Ta holka neměla oholenou hlavu jako ti ostatní měla je na ramena... Stejně jako teď já..
,, Jednou poznáš někoho kdo tě z celého srdce miluje " řekl. Ona se na něj otočila a zeptala se ,, A kdy? "
Usmál se na ni ,, Teď " usmál se na ni a políbil ji. Trošku jsem žárlila, nevím proč. Viděla jsem ho jen asi pět minut a už bych žárlila že někoho miluje.
Dívka se nechala a líbali se asi dvě minuty, já se mezitím porozhlédla po místnosti, nic zajímavého tam teda nebylo. Když jsem se na ně zpátky otočila, už tam nebyli, jen černá prázdnota. Uslyšela jsem hlasy.
,, Jen vstala a padala k zemi.."
,, Sakra dělejte něco nebo se už neprobudí! "
,, Papa, co když se už nevzbudí hm? Budeš si to vyčítat? "
,, Přestaň Petere.. Odejdi. "
,, Neodejdu dokud se ta dívka nevzbudí "
,, Řekl jsem-" než to dořekl probudila jsem se a sedla si. Dýchala jsem jako o závod, tloukalo mi srdce taky tak rychle. Byla jsem tak odporně spocená, bylo mi na nic. Ten muž ke mě hned přispěchal.
,, Dvojko jak ti je!? " cítila jsem jeho bolest v hlase, myslí si že jsem mohla zemřít? Ten ochranáři vypad jako kdyby ztrácel vše co ho dělá šťastným. Překvapilo mě to..

,, Neodejdu dokud se ta dívka nevzbudí "
Projela mi ta věta znovu hlavou. Usmál se v tý chvíli na mě.. Jakoby věděl na co myslím.. Jako kdyby věděl vše co si myslím..
Ten muž mě vzal do náruče a šel se mnou na chodbu. V patách nám byl ten ochranář. Už mě nebaví ho takhle nazývat, budu ho nazývat kluk.. Je přeci docela mladý, ne o moc starší než já.
Zpod ramene toho muže jsem se na něj podívala. Neměla jsem to dělat jelikož jsem zjistila že celou dobu mě pozoroval. Zastrčila jsem hlavu zpátky za rameno.
,, Tak jsme tady" Muž mě položil a já se zakymácela.
,, Díky pane" řekla jsem a on se pozastavil.
,, Říkej mi Papa" pousmál se.
,, Dobře.. Papa" kdybych byla sama, vyprskla bych smíchy nad tím slovem. Je to legrační jméno. Jako pro děti..
Ten Kluk ke mě přišel a řekl tomu Papa
,, Už se o ní postarám " otočil se ke mě a já zjistila jak moc my jsme si podobní, vypadala jsem jako ženské ztvárnění jeho. Byla jsem tak o 13 centimetrů menší. Připadala jsem si u něho celkem malá..
Usmál se na mě a vzal mě za ruku. Cítila jsem takový pocit v břiše. Cítila jsem to horko z jeho dlaně, byla tak hebká jako okvětní plátky tulipánu. Moji dlaň svíral tak něžně jak to jen šlo. Byl to krásný moment.
Vedl mě chodbou k nějakým velkým dveřím, zastavili jsme se před nimi a pohlédl na mě,, Tady budeš hodně trávit čas, jsou tam ostatní děti. Kdyby něco se dělo, kdybys byla v nebezpečí.. " Rozevřel moji chvějící se dlaň a položil do ní náramek z křišťálových nití. Byl.. Byl nádherný. Vzhlédla jsem mu do očí, byli jsme u sebe tak blízko až jsem se otřásla. On to neřešil, asi si toho si nevšiml, doufám.
,, Pokud se ocitneš v nebezpečí, zlom jednu nitku a já ti přijdu na pomoc. " kývl na mě.
,, Ale proč bych měla být v nebezpečí? "
Trochu se oddálil. Ale já chtěla aby byl u mě co nejblíže, chci cítit tu euforii co ve mě vzbuzuje.
,, Nikdy nevíš co se může stát. " Mrkl na mě,, teď už jdi, zkus se zabavit než se přijdu na tebe podívat " Usmál se na mě a mé dlaně z těch svých pustil tak něžně jako by byl čerstvý vánek z luční louky a odešel.
Chvíli jsem tam stála ale nakonec jsem vešla do těch dveří a viděla různé hračky a děti, nikdo nebyl starý jako já. Všem bylo tak určitě pod čtrnáct let a všichni měli oholenou hlavu,jen já ne.. Nechápala jsem to, tak jsem to pustila z hlavy.
Viděla jsem stůl na kterém byly papíry, tužky a pastelky. Miluju kreslení i malování takže jsem si tam sedla a začala kreslit.

Když jsem dokreslila, musela jsem si říct že jsem na sebe pyšná co jsem vytvořila. Trochu mě to i děsilo, jelikož v reálu takhle skvěle kreslit neumím, a najednou.. Najednou ano.
Slyšela jsem za sebou otevření dveří ale stejně jsem se od svého obrázku neodtrhla.
,, To je nádherné " řekl mi za zády ten Kluk. Cítila jsem na krku jeho horký dech. Zase jsem ucítila v břiše motýlky. Nechápu proč, je to zvrhlý.
,, Děkuji " zašeptala jsem. Sedl se ke stolu vedle mě a začal se na mě dívat.. Když jsem se na něj podívala, usmál se na mě tím svým andělským úsměvem.
,, Jak se po tom cítíš? " řekl něžně.
,, Po tom omdlnení? Jo, jde to. " naznačila jsem menší úsměv který spíše vypadal plný utrpení.
,, To jsem rád že se ti daří lépe " jen to dořekl, stiskl něžně moji ruku. Bušilo mi srdce jak nejrychleji to šlo až jsem se bála že to je slyšet.
,, Nechceš si třeba zahrát, něco.. Něco těžkého? " kývl na krabici Šach která od nás nedaleko ležela na podlaze. Kývla jsem na znamení že ano, na to vstal a podal ji.

Nevěděla jsem že je umím tak dobře. I on na mé tahy zíral.
,, Šachy ti jdou výborně, kde ses je tak dobře naučila? " usmál se. Jeho úsměv je tak okouzlující. Přemýšlela jsem kolik holek tím úsměvem už sbalil, podle mě se jich nedá ani spočítat.
,, Nudné chvilky.. " zašeptala jsem.
,, nudné chvilky? " povytáhl obočí
,,Ano.. " podívala jsem se na něj a usmála se.
Překvapil mě ten jeho výraz.. Jak kdyby se díval na anděla, jako na svoji lásku svého života..