Vlčí zákon(Pozastaveno)

23.

Chtistina se zavřela v ložnici, lehla do postele a plakala do peřiny. Nikdy na ní nebyl zlý a nikdy na ní nekřicel. Teď nemohla zastavit slzy. Byla vyděšená a nedokázala se uklidnit. Ozvalo se zaklepání a následně kroky k ní. Podle pachu poznala, že se jedná o Johnnyho. Johhny nepromluvil, pochopil, že by byla jakákoliv slova teď zbytečná. Lehl si do postele vedle ní a otočil jí za ramena čelem k sobě a následně jí pevně objal. Christin ho hned objala nazpět a slzami smáčela jeho košili. ,,Jen klid, proměň se, možná ti to pomůže." Řekl po chvíli ticha a uvažování, čím by jí uklidnil kromě objetí. Christina se odtáhla a do chvíle místo ní ležela na posteli bílá vlčice se smutně sklopenýma ušima. Chtěl jí něco říct, ale vlčice se zvedla z postele a přeběhla ke dveřím, na které začala škrábat. Johnny pochopil a šel jí otevřít. Následně jí otevřel i dveře od bytu a Mia se rozeběhla pomalu chodbami přímo ke své Alfě.

Sebastian si vyčítal, že je kvůli němu smutná a seděl na židli v čele mohutného stolu. Otevřeli se dveře a k němu přešla ladně bílá vlčice. Hned věděl, že se jedná o jeho družku. Mia na něj několikrát štěkla a zavrčela, než se posadila po jeho pravém boku. Sebastian se smutně usmál a pohladil jí po hlavě. Měl štěstí, že má tak rychlé reflexy, protože se po něm Mia ohnala. ,,Omlouvám se, dobře? Přehnal jsem to a mrzí mě to." Povzdechl si a pokusil se jí znovu dotknout. To už ho Mia po krátkém zamručení nechala jí pohladit. Pousmál se a zvedl pohled opět k ostatním. ,,Můžete pokračovat." Vyzval je a upil ze sklenice whisky.

Probrali vše, co potřebovali a po obědě se alfi rozprchli buď do svých přidělených pokojů, nebo do zahrady, nebo rovnou vyrazili na cestu domů. Sebastian dál tiše seděl na židli a prodíral se prsty bílou srstí. ,,Stále se na mě hněváte?" Zeptal se do ticha a pohlédl na svou družku ve vlží podobě. Mia k němu otočila hlavu a položila si přední tlapy na jeho stehna. Sebastian se pousmál a pohladil jí po krku. ,,Mio, mohla by jsi mi už vrátit Christinu?" Zeptal se po chvíli a vlčice se jen odtáhla a vrátila se do lidské podoby. Christina přešla zpět k Sebastianovi a posadila se mu na klín. Objala ho kolem krku a zabořila si tvář do jeho ramene. ,,Odpusť mi, lásko. Neměl jsem na tebe být zlý." Řekl jí tiše a objal jí nazpět. Ne všek moc pevně, aby neublížil svému dítěti v jejím lůně. Christina mu jen přikývla do ramene a Sebastian se pousmál. ,,Jak se cítíš?" Zeptal se a pohladil jí po břiše. Christina si povzdechla a jeho ruku si na břiše přidržela. ,,Unaveně a smutně." Přiznala tiše a Sebastian se smutně usmál. Vstal s ní v náruči ze židle a vydal se do jejich bytu.

Po cestě míjeli mnoho vlkodlaků, ale Sebastian to neřešit. Teď pro něj bylo důležitější postarat se o svou družku, než o svou pověst. Vešel do bytu a vydal se rovnou do ložnice. Položil Christinu do postele a hned se k ní připojil. Položila si hlavu na jeho rameno a přehodila si nohu přes jeho stehno. Položila si ruku na jeho hrudníh a zavřela oči. Sebastian jí hladil po zádech a sem tam jí vtiskl polibek do vlasů. Za chvíli už mohl poslouchat klidný tlukot dvou srdcí a Christinino klidné pravidelné oddechování.