Námitky lorda Hasketta

4. Kapitola

Teď se Emily velice potěšeně usmála. „Ano, jistě. Můžete.“ Nastavila mu svůj taneční lístek, aby se do něj mohl zapsat. „Ale musíme v tom případě najít tanečního partnera taky pro Sophii.“

„Ano!“ vykřikl nadšeně Thomas. „Samozřejmě, jsem rád, že jste to zmínila. Mám už vytipováno několik slušných gentlemanů.“

„Opravdu? Jakých?“ zajímala se hned Emily.

„Většina je jich ze Sophiina listu. Rozhodl jsem se držet předlohy a přihlédnout k přání budoucí nevěsty.“

Emily vážně pokývala hlavou. „Ano, to je důležité. Tak koho byste navrhl jako prvního tanečníka?“

„Já jsem tady taky!“ ozvala se Sophie podrážděně, dřív, než mohl Thomas někoho jmenovat. Oba dva se na ni překvapeně obrátili, jako by opravdu zapomněli, že stojí přímo vedle nich. Frustrovaně zafuněla. „Měla jsem si to nechat pro sebe a nic vám neříkat,“ zabrblala nespokojeně. Sama by si nejspíš dokázala manžela najít mnohem lépe.

„Opravdu? Máš už někoho na tanečním lístku?“ zeptal se Thomas s povytaženým obočím.

„Sotva jsme přišli!“ namítla Sophie.

„A slečna Melvinová už tam má jméno prvního gentlemana,“ připomněl.

„O tom by se dalo polemizovat.“

Thomas se poprvé zarazil. „O čem?“

„O tom gentlemanovi,“ upřesnila s úšklebkem.

Thomas uraženě vypjal hruď. „Já jsem gentleman!“ bránil se a ohlédl se na Emily s pohledem, žádajícím o podporu. Slečna Melvinová ovšem pouze lítostivě pokrčila úzkými ramínky.

„Obávám se, pane Shepherde, že jste hejsek a darebák,“ sdělila mu naprosto upřímným hlasem. Thomas překvapeně otevřel ústa, ale nakonec jen potřásl hlavou a vzdychl.

„Vidím, že své pověsti neuteču. Jestliže tedy podle vás nejsem gentleman, určitě jsem dobrý přítel. A proto bych slečně Livingstonové rád představil prvního kandidáta. Vévodu z Grafronu.“

„Och,“ vypískla Emily přiškrceným hlasem. Oba její společníci se na ni překvapeně otočili.

„Děje se něco?“ chtěla vědět Sophie.

„Ehm... ne. Ne, nic. Jen... mmm, zapomněla jsem si kapesník,“ vyhrkla Emily zmatečně. Bylo naprosto očividné, že lže. Sophie podezřívavě přimhouřila oči, ale nechtěla z ní pravdu dolovat. Třeba později sama vypluje na povrch nebo se jí Emily svěří.

„Dám vám svůj,“ nabídl se okamžitě Thomas, ale Emily odmítavě zavrtěla hlavou.

„Ne, ne. Pokračujme prosím. Představte nás vévodovi.“

„Dobrá tedy. Tak pojďme. Vidím ho támhle v roku. Je tam s ním také jeho sestra lady Rutleyová se svým manželem lordem Rutleym. Vzali se minulou sezónu. Prý to byla velká láska.“

Sophie nakrabatila čelo. „Jak to všechno víš? Tohle si vůbec nepamatuju.“

„Možná bys měla víc času trávit se svými vrstevnicemi a ne se mnou nebo svými knihami,“ nadhodil.

„Ale knihy a ty jste mí přátelé. Ony ne. Zajímají se jen o šaty, šperky a muže. Žádné praktické věci.“

„Uráží mě, že nás muže stavíš do jedné řady s šaty a šperky,“ poznamenal Thomas a melodramaticky se chytil za srdce.

Sophie se pobaveně zakřenila. Nestávalo se často, že by měla nad Thomasem ve slovní přestřelce navrch. Jeho jazyk byl hbitější a ostřejší. Takže když se jí podařilo ho popíchnout, vždy ji zalila vlna uspokojení.