Přibližně v 9 týdnu jsem si řekla ,že už je čas ,čas říct rodičům z obou stran co se děje ,ale nechtěla jsem jim ublížit a nebylo to v mých silách . Šel na mě neskutečný stres a tak jsem furt odkládala. Nakonec když jsem byla 9+7 tt jsme si s přítelem řekli ,řekneme jim to i kdyby jen jeden z nás . Abych se přiznala opravdu jsem se k tomu neodvážila a všechno tohle musel řešit přítel ,za což jsem mu opravdu vděčná je to můj hrdina ❤️ Nicméně byla to ta nejhorší věc ,jakou jsme mohli udělat místo toho aby se nám snažili pomoci ,tak nás potopili,na jednu stranu je chápu a na druhou jim to nikdy neodpustím,protože nikdy na tohle nezapomenu . Řešilo co chci jako dělat a že musím ihned na potrat než bude pozdě , jela jsem s mamkou na ultrazvuk ,kde doktorka říkala že máme maximálně týden ,že pak už by byl potrat riskantní . Udělala a dala mi poslední ultrazvuk na památku , furt jsem poslouchala jak bych byla neschopná a proč jsem to neřekla dřív a že to mysli dobře ,upřímně byla to moje největší chyba , ale bohužel jsem podlehla tlakem jaký na mě byl . Nikdy si tohle neodpustím,jak jsem si ho mohla nechat vzít a lituji každé chvíle , když vidím že někdo se tu snaží roky a pak tu je někdo kdo se jen tak vzdá miminka ... byla jsem pod nátlakem ,ale to mě opravdu neomlouvá .
Milovala jsem ho i když jsem ho nikdy neviděla ,nikdy jsem ho nedržela,nikdy jsem neslyšela jeho hlas ,ale i přes to vše jsem ho naprosto milovala a navždycky budu . Vždycky to bude moje miminko ❤️a až jednou budu mít další dítě ,tak mu o něm budu vyprávět 🥺
Vím ,že se divá z nebíčka,ale ta bolest je nepopsatelná a upřímně nikomu nepřeju ztrátu vlastního dítěte . Na psychiku je to opravdu těžké zvlášť pro ty ,co se třeba snaží roky či měsíce . Hodně mě to mrzí ,ale bohužel minulost nelze vrátit zpět nebo přetočit.
