Další Věštba(Pozastaveno)

10.

Prudce otevřel dveře a zamračeně hleděl do očí svého nadřízeného. ,,Albusi." Zamručel a utáhl si župan víc k tělu. ,,Co potřebujete, řediteli?" Zeptal se mrzutě a vousatý ředitel se jen usmál. ,,Ale Severusi. Nač ta mrzutost? Vyrušil jsem tě snad v něčem?" Zeptal se. Moc dobře věděl o tom, že je Hermiona v těchto komnatách také. Obrazy jsou prostě velmi upovídané a k němu se to hned doneslo. Jediné štěstí bylo, že obrazy nejsou hloupé a ke studentům se tato informace nedostane.. ,,Sám víte, že ano a to vám to nemusím ani říkat. Stačí se podívat na mé mokré vlasy. Tak pokud nemáte na srdci něco velmi důležitého, rád bych se šel osušit a spát." Odvětil mu Severus a Albus se jen pousmál. ,,Ne, jistě se můžeš vrátit ke svým věcem, jen jsem vás chtěl varovat, ať slečnu nikdo nezahlédne až bude ráno odcházet. Dobrou noc, chlapče." S tím jeho úsměvem na tváři se otočil a odešel. Byl šťastný za svého syna a bohužel s ním nemohl mluvit se vším na rovinu. Opravdu ho mrzelo, že mu nemůže říct, že je to jeho otec a to samé se nesměla  Minerva hlásit jako jeho pravá matka.

Severus si povzdechl. Mělo mu být hned jasné, že Brumbál ví o tom, že je Hermiona v jeho komnatách. Zavřel dveře a vydal se zpět do koupelny, kde si vysušil za pomoci hůlky vlasy a vyčistil zuby. Následně se vydal do ložnice a musel se usmát. Jeho milá už spala. Byla zabalená do jeho peřiny a šla jí vidět jen hlava s rameny. Oblékl se jen do kalhot od pyžama a přilehl k ní. Hermiona si ze spánku povzdechla a přitiskla se k němu. Severus se jen pousmál a zakryl se stejnou peřinou, do které byla ta mladá lvice zabalená. Chvíli jen tak hleděl na její klidnou spící tvář, než jí políbil do vlasů a s rukou, kolem jejích ramen také usnul.

Hermiona se probudila spokojená. Pootevřela oči a pusmála se. Severus ještě spal a Miona ho nechtěla budit. Tiše vstala z posteke, oblékla se a pak na prázdný pergamen napsala Severusovi vzkaz, než v tichosti opustila komnaty mistra lektvarů.

Snažila se nenápadně dostat zpět do Nebervírské věže a nevšimla si mourovaté kočky, která jí nenápadně doprovázela. Měla o dívku strach, přeci jen málem zemřela a teď se plížila z 'hadího hnízda', jak sklepení všichni s oblibou říkali. Když se Hermiona dostala v pořádku až k pohyblivému schodišti, kočka se změnila do své lidské podoby.

,,Slečno Grangerová." Oslovila jí tiše a Hermiona zamrzla v pohybu. Pomalu se otočila ke své profesorce čelem a už čekala na problém, který ovšem nepřišel. Minerva se pousmála a došla až k ní. ,,Jak se vám spalo, slečno?" Zeptala se konverzativně a Hermiona si oddechla. ,,Dobře. Děkuji za optání." Odpověděla s pousmáním a Minerva jí ho oplatila. ,,Jak se daří Severusovi?" Zeptala se a dala se do pohybu. Hermiona jí hned následovala a odpověděla své profesorce. ,,Dobře, jen je vůči mě až moc ochranářský, ale je to milé." Usmála se pro sebe a Minerva na ní s úsměvem pohlédla. ,,On vás bude bránit do roztrhání těla. Miluje vás a to máte můj upřímný obdiv, protože jste si ho získala jen za několik dní. Od jeho bolestné zkušenosti s Lily Evansonovou se už nikdy neotevřel citům, jako je láska. Přeji vám příjemný zbytek rána." Rozloučila se s ní Minerva a pokračovala ve své cestě do kabinetu.

Miona zašla do věže a hned se prollížila do své ložnice. Převlékla se do čistého oblečení, upravila se, nachystala si učivo a vydala se zpět do společenské místnost, kde počkala na Harryho s Ginny a dvojčata. Pak se všichni vydali na snídani a na vyučování.