Setkání na place (Sebastian Stan ff)

12. Měla bych..

Pohled Lily

Ráno jsem se probudila v náruči Seba. Stále tomu nemůžu uvěřit že vážně s ním chodím. Chvilku jsem ještě přemýšlela co se děje a potom pomalu vstala z postele abych ho nevzbudila a šla dolů udělat snídani. Když jsem přišla do kuchyně, hned jsem šla k ledničce a vytáhla máslo. Přitom co jsem dělala snídani jsem přemýšlela jak to řeknu Chrisovi. Jak jsem o tom přemýšlela tak jsem si ani nevšimla že Seb přišel dolů ,,Dobré ráno" řekl s rozespalým hlasem ,,Dobré ráno" odpověděla jsem a usmála se. Mezitím co jsem pokračovala v dělání snídani tak jsem ucítila dvě paže okolo mého pasu „Copak?" zasmála jsem se ,,Utekla si" odpověděl a opřel si hlavu o mě rameno ,,A co by jsme potom jedli kdybych neutekla?" ,,Nic jeli by jsme potom někam" odpověděl a vzal mě do náruče ,,Sebe!" vyjekla jsem ,,Pusť ne dolů potřebuju to dodělat" ,,To počká já chci teď strávit ráno s tebou než budeš muset domů" ,,Však to strávíme ale prvně snídaně" řekla jsem a zase se odešla do kuchyně.
Po snídani jsme se převlékli a strávili spolu dopoledne než jsem musela domů. Nechtělo se mi pouštět Seba ale musel jsem za Chrisem a říct mu to, snad tam nebude Scott ten by si ze mě ještě utahoval. Bylo něco kolem jedenácté hodiny a já už stala u auta a loučila se „Napiš až přijedeš domů” „Neboj napíšu” odpověděla jsem a dala mu pusu na tvář. Nasedla do auta a jela směr domov. Nebudu lhát už mi chybí Dodger mazel můj. V půl dvanácté jsem přijela domů napsala Sebovi zprávu že jsem doma a šla s pozdravit s bratrem. Vešla jsem do obýváku „Ahooooj” řekla jsem „Ty vole” leknul se „Vůl nejsem” musela jsem se zasmát „Lily vítám tě u nás doma” zasmál se a objal mě, byla jsem ráda že jsem doma „Kdepak je můj oblíbený člen této rodiny?” „Stojí přímo před tebou nebo si slepá” „No nejsem slepá a vidím tě ale já myslím tohohle člena” klekla jsem si na kolena a začala se mazlit s Dodgerem „Vážně?” zeptal se a já přikývla. Po deseti minutách povídání jsme si dali oběd a já šla potom do pokoje a přemýšlela jak mu řeknu že chodím se Sebem. Bojím se mu to říct když je to jeho kámoš a nechci aby se nějak pohádali nebo hůř poprali. Nakonec jsem se rozhodla že mu to řeknu večer.
Blížil se večer a já začala být ve stresu a stále přemýšlela jak to řeknu. Přišel čas večeře, šla jsem po schodech dolů a uslyšela hlasy. Došla jsem do kuchyně a viděla Scarlett „No ne tak vážně jsi doma” „Přesně tak jsem doma” usmála jsem se ráda jsem ji viděla. Seděli jsme u stolu a povídali si a nakonec jsem dostala odvahu „Já vám něco musím říct” dostala jsem celou jejich pozornost....

Tak a tady to ukončím xdddd a jejich reakci si musíte počkat na další kapitolu. Stále se chci omluvit za to že dlouho tady nevyšla kapitola ale nebyl čas a nápady. Takže doufám že jste se těšili na kapitolu a ještě jednou se omlouvám za dlouhé čekání. ♡♡♡♡♡