Setkání
Šel jsem podél cesty domů, byla tma. I když byla tma krásné svítil měsíc na cestu. Procházel jsem kolem parku. Užíval jsem si klid v tichu. Nikdo tady skoro nebyl jen na pár lidí co prošli kolem mě. Jenom jsem přikývl hlavou na pozdrav a šel dál.
Cesta byla nekonečná, bydlím na druhé strany města. Říkáte si proč nedeju autobusem nebo jiným dopravním prostředkem. Je to jednoduché.
Rád se procházím, uklidňuje mě to, když jdu z práce domů. Hlavně dneska jsem to potřeboval, dostal jsem o šéfa vynadáno, že jsem neudělal jedny dokumenty co byli důležité.
,,Blbej šéf, už se těším až odejdu"
Lehce jsem si povzdechl, přemýšlel jsem co bych mohl dělat. Měl jsem sen a to že si otevřu kavárnu neboli i čajovnu. Byl to můj sen od malička, rodiče mě vždycky podporovali. Z mého myšlení kdo mě někdo vrazil.
Koukl jsem se abych se mohl omluvit, ale zarazil jsem se. Do mě vrazila dívka.
Podíval jsem se na ní pořádně. Byla bezvědomí…. Cože! Bezvědomí. Nevěděl jsem co dělat….ale co mě zarazilo že ta neznáma dívka měla ouška a ocas?
Vzal se jím opatrně do náruče a šel s ní domů. Jsem zvědaví co je zač.
Chtěla bych vás přivítat u mé první knížky... doufám že se bude líbit a omlouvám se za veškeré chyby a gramatiku 🙏😊
