Emily Johnson

Hloupost

Ráno jsem se probudila, upřímně, bylo mi fakt špatně. Rozhlédla jsem se po pokoji a uviděla jsem Rafa spát vedle mě. Popravdě dost jsem se lekla a pak jsem si začala vzpomínat na včerejšek totálně jsem se zhulila. Už toho mám dost dělám akorát samé problémy. Ještě jsem si lehla a chvíli přemýšlela, až jsem znovu usla. Vzbudilo mě klepání a volání za dveřmi. Jacob se tam dohadoval s Topperem a snažili se mě vzbudit. Rafe se probral, nic neřekl a prostě vylezl na střechu a odešel domů, aby kluci neměli kecy. Vstala jsem došla jsem jim odemknout a začali jsme si povídat. Později nám došlo že nevíme jak to vypadá dole, takže jsme doběhli dolů a všude byl totální nepořádek, tohle fakt nestihneme uklidit. ,, Začněte uklízet zavolám Kelcovi, Rafovi a dalším lidem." Řekl Jacob. Upřímně, když řekl jméno Rafe, tak jsem se malinko zděsila, protože nevím jak s ním mám probrat ten včerejšek. Bojím se toho, co řekne.
    Uběhlo asi 10 minut a všichni dorazili. Čekala jsem až vejde do dveří, ale naposlední chvíli jsem si uvědomila, že s ním nechci dnes mluvit. Přemýšlela jsem dlouho, vyrušil mě Jacob ,,Emily ty půjdeš uklízet nahoru třeba s Rafem, včera jste se dost bavili tak běžte." ,,Noo-" začala jsem mluvit a Rafe mě přerušil ,, jasně máš pravdu, nebude to problém." A tak jsem radši ztichla a šla jsem uklízet nahoru s Rafem. Jakmile jsme došli do pokoje, Rafe na mě spustil: ,, včera jsme se prostě moc spálili, tak jen abys věděla že jsem byl s tebou." Chvíli jsem byla ticho a pak jsem se zeptala ,,Děkuju, víš no, co si myslíš o tom co se stalo včera?"
Rafe se mi podíval do očí a řekl ,,Včera jsem to myslel vážně, moc se mi líbíš" Nad touto větou jsem se pousmála ,,Ty mě taky a-". Najednou začal někdo ječet po celém domě, tak jsem to nestihla doříct a rychle jsem se rozeběhla dolů. Když jsem doběhla dolů, viděla jsem mého bratra jak se tam s někým pere a řvou na sebe, tak jsem neváhala a vběhla mezi ně. ,,Přestaňte, stop!!!!" Začala jsem řvát. Oni mě jen odstrčili, až jsem spadla na zem. Snažila jsem se mezi ně vetřít znovu, ale Rafe mě opatrně vzal, položil mě dál a vešel mezi ně, vzal toho kluka, kterého neznám a vynesl ho ven, začal na něj řvát, aby se už nikdy nevrátil. Mezitím jsem se podívala na bratra a on ležel na zemi, tekla mu krev z hlavy, dýchal jakoby se topil. zavolala jsem záchranku. Řekli mi že tu budou za 5 minut,ale já jsem to nemohla vydržet, bála jsem se o Jacoba, bylo to strašné, počítala jsem každou vteřinu a mezitím jsem se mu snažila zastavit krvácení, bouchl se do hlavy, je toho fakt moc. Začala jsem záchvatově brečet, protože bratr omdlel, opravdu jsem nevěděla co jiného dělat, jediné co jsem dokázala bylo mu držet ručník u hlavy a brečet, prostě jsem jen brečela, až jsem skoro neviděla. Po chvíli přiběhl Rafe a řekl že už je tu záchranka, tak ho vzal a odnesl ho já jsem tam prostě jen zůstala sedět a nemohla jsem přestat brečet. Jacoba naložili a odvezly ho. Pak přišel Rafe ,,Už je na cestě do nemocnice řekly mi že jsme včas zavolali." Řekl Rafe a podíval se na mě. Viděl jak brečím a tak mě obejmul a dokolečka opakoval,,šššš to bude v pořádku, věř mi pomůžou mu, nemusíš se bát." Po chvíli jsem  přestala brečet a jen ho objímala, cítila jsem se v bezpečí, on, on byl ten kdo mi pomohl.