The lost daughter

Nový pocit

      Brzy ráno jsem se vydala k Deatonovi.Nebylo mi dobře,ale možné je,že je to díky úplňku,který je dneska.Deaton právě otvíral,takže mě s klidem přivítal a věnoval se mi.
„Co se děje,žes přišla?" ptá se s úsměvem na tváři.Tenhle chlap se snad nikdy nemračí „Už jsme přišli na to,co je ve Stilesovo hlavě." řeknu s nadšením,ale zároveň se strachem „Nogitsune." dořeknu.Deatonovo úsměv zmizel ze tváře,byl to neutrální až smutný výraz.
„A je mnohem chytřejší než se zdá,ví kdy hrát ubohého Stilese i když je to právě on,kdo převládá v jeho těle." „Dá se čekat,že bude mnohem chytřejší jak my,ale pomocí všech ho můžeme zneškodnit,musíme ho zahnat do kouta." řekne.A má pravdu.Sice je přes 1000 let starší,ale nás je početně víc,2 alfy,silný Haelovic rod,dvojčata,která by nejraději roztrhala všechny okolo,hlavně Aiden,a zbytek.Už to nejsem jenom já co všechny problémy řeší jako tomu bylo dřív,jsme smečka.Sice ne tak úplná ale obrazně řečeno se můžeme brát za smečku.Souhlasně kývnu a pokračuju dál „Je možné,že stále nejsem dovinutá alfa?" ptám se.Zarazí se „Alfa?" „Kali mi předala její moc." řeknu a ukážu svoje rudě oči.Překvapeně se na mě kouká,ale určitě měl tušení.Neznám nikoho kdo by věděl to co on,a to i přesto,že mu nikdo nic neříká.
„Jak myslíš to nedovinutá?" ptá se dále „Já nevim,prostě mi přijde,že je v tom ještě něco víc a děsí mě,že je dneska úplněk." „Nemyslím si,že by alfa mohla být už více dovinutá.Alfa oči máš.To je asi všechno,co alfa mít může." „Jsi si jistý?" ptám se „Jo,nikdy jsem se nesetkal s alfou,která by měla něco víc než alfa schopnost." „Tak dobře." řeknu,rozloučím se s ním a odejdu.

Aby toho nebylo málo poslední dobou mě něco neustále přitahuje do lesa.Jako bych tam chvílema patřila,ale místo lesa jsem se vydala domu.Překvapil mě Stiles,který seděl společně s Aidenem a Ethan v obýváku.
„Nejsem si vědoma toho,že byla schůzka." řeknu spíše s pobavením než s vážným tónem.
„Taky že neni." řekne Aiden a já překvapeně stojím mezi dveřma „Přišel jsem se ti omluvit." řekl Stiles,který doteďka mlčky seděl na gauči „Omluvit?" ptám se „Jo,Scott mi řekl co všechno se stalo v lese..Nechtěl jsem ti nějak ublížit." „Prosimtě,stalo se snad něco? Ne...Takže se omlouvat nemusíš,zažila jsem horší věci." řeknu a usměju se na Stilese.Bylo poznat že se mu ulevilo,jelikož on je zrovna ten typ člověka,co by neublížil ani mouše.Pokusil by se najít jinačí cest,jak zachránit své kámoše.Ještě nějakou dobu s náma pobyl a pak se vydal domů s tím,že potřebuje za tátou.
Ethan odešel do pokoj a já s Aidenem jsme zůstali dole v obýváku.
„Jsi v pohodě?" zeptal se a přitáhl mě blíž k němu „Jo." řeknu a pokusím se o úsměv „Nemusíš mi lhát." řekne „Já-jen mám strach..Je to můj úplně první úplněk jako alfa a mám takové tušení,že se něco stane." „Zvládneme to,úplněk jako alfa není tak rozdílný jako u bet a omeg.Jen se musíš o trochu více kontrolovat aby ses ohlídala." řekne a dlouze mě políbí.A asi měl pravdu,nevim proč si myslím,že je to něco víc.Usměju se a polibek mu oplatím.

*večer*
      Pomalu se stmívalo a úplněk se blížil víc a víc.Všichni jsme se tak nějak připravovali.Scott volal,že musí dávat pozor na Stilese,takže kdyby se cokoliv dělo máme volat Derekovi.A já doufám v to,že se tohle nestane,a vše proběhne  v pořádku.Možná se to zdálo jen mně,ale připadalo mi,že úplněk na mě působí mnohem více než na kluky.Ti seděli spokojeně v obývaku a hráli na ps4 hry.Já seděla v kuchyni a pozorovala je.Zároveň i dveře.Byl tu opět ten pocit sbalit se a utéct ven.Jako by mě to táhlo víc a víc.Později jsem tohle opravdu udělala „Musím ven." řekla jsem Aidenovi,který za mnou přišel „Jsi si jistá že chceš ven?" ptá se lehce ustaraně „Nevim..potřebuju to." odpovím mu když si všimnu mých drápů a očí co nabírají rudou barvu.Vyběhnu ven a běžím hluboko do lesa.Aiden společně s Ethanem za mnou běží a volají mě jméno.Nedokážu zastavit.Zastavila jsem až tehdy,kdy na mě posvítil měsíc na menším paloučku.Zrychleně jsem dýchala a pozorovala onen měsíc.
„D." řekl Aiden a pomalu se ke mně přibližoval „Ne." zastavila jsem ho a lehce zavrčela „Něco se děje a já ti nechci ublížit." „Nic se neděje." pokoušel se mě uklidit.Poodstoupila jsem o něho i Ethana „Musíte zavolat Derekovi." řeknu jako poslední.Pak jen cítím neskutečnou bolest.Jako by mi někdo lámal všechny kosti v těle.Najednou i postupně.Dopadnu na všechny čtyři a v rychlosti stačím zavrčet na Aidena,aby ustoupil.Ten mě však pozoruje velice překvapeně.Vůbec jsem nechápala proč,protože všechna bolest jako by odstoupila.Podívala jsem se do jeho očí a všimla si odlesku.Prudce jsem se otočila,ale nic za mnou nebylo.Znova jsem se podívala do jeho očí.V tenhle moment mi to všechno došlo.Podívala jsem se dolů a viděla 4 mohutné vlčí tlapy.Dokážu se měnit ve vlka.Mohutného černého a lehce světle hnědého vlka s rudýma očima.
„Devine?" promluvil Aiden opatrně.Jen jsem kývla hlavou aby pochopil,že poslouchám „Derek už ja ne cestě,ani? A pomůže nám." na to jsem ale nic neudělala.Jen se rozběhla hlouběji do lesa.Byl to úžasný pocit,běžet tak rychle,cítit vítr v srsti.Zastavil mě až velmi známý pach.Nikoho jsem neviděla,teda dokud jsem se neotočila.Stál tu Stiles? Či nogitsune.Nedokázala jsem to poznat.
„Pomohlo to." promluvil a usmál se „Věděl jsem,že na to máš." pokračuje.Ta injekce.Vyjela jsem po něm,ale byl rychlejší a něčím ostrým mě říznul do zadní tlapy a zmizel.

       V tu samou chvíli doběhl Aiden,Ethan a Derek.Ten mě překvapeně pozoroval „Nemůže se jen tak změnit ve vlka." řekne „To my víme taky." odvětí Aiden.Jen tam před nima stojím a pozoruju je „Musíš je přeměnit zpátky." řekne Derek směrem k Aidenovi „Já?" „Jo,jako jediný to dokážeš než se to naučí sama." dopoví a Aiden se opatrně vydá ke mně.Jeho oči zmodrají,narostou mu tesáky a hlasitě zavrčení.Bylo to už spíše k vytí.Všechno tohle mi zní v hlavě snad 100x hlasitěji.Sklopím uši a zavřu oči.Když je znova otevřu už nevidím svoje přední tlapy,ale nedokážu udržet rovnováho a padám na zem.Avšak Aiden mě stihne chytit dřív než na ni dopadnu.Začne si sundavat mikinu a já si všimnu,že moje oblečení se při přeměně roztrhalo na kusy a já tu jsem nahá.S pomocí si obleču jeho mikinu „To je dobrý,už se cítím lépe." řeknu směrem k Aidenovi.Ten mě nevěřícně pustí z jeho sevření.
„Co se to s mnou stalo?" ptám se směrem k Derekovi „Chtěl jsem se tě zeptat na totéž." poví.Jen si povzdychnu.Derek po chvilce mlčení promluví „Víš kdo je tvůj otec?" „Ne..Ty to víš?" „Kdybych to věděl neptal bych se tě." „Myslíš že Deviin otec se dokázal měnit?" vkročí do našeho rozhovoru Aiden „Buď,nebo někdo z jejích předků." a vydá se na odchod.Ale zastavím ho „Void věděl,že se proměním." řeknu a všichni tři se na mě otočí „Nogitsune?" ptá se Ethan „Jo,objevil se tu..Ta injekce,bylo v tom něco povzbuzujícího k proměně..Musí vědět něco víc." řeknu „Jo,ale nic nikomu neřekne." odvětí Aiden.Nakonec se každý vydáme k sobě domů.Derek to dost pravděpodobně volal Scottovi a mě bude čekat lehčí výslech a nekonečné otázky.Už se nemůžu dočkat.

———
Ahojky,omluvám se,že dlouho nic nevyšlo,ale neměla jsem čas skrz školu,takže jsem potřebovala lehčí pauzu.😅
Ale co říkáte na lehčí zvrat? Čekali jste to? Koho typujete jako Deviina otce? A proč?