15. Nový začátek

787 36 1
                                    

Sid byla v nemocnici další týden, pomalu se zotavovala a vypadalo to, že půjde brzy domů. Ze začátku o tom Sid nechtěla ani slyšet, nakonec ale souhlasila s tím, aby informovali otce a bratra, že je v nemocnici. Eduard dělal zpočátku scény. Přikazoval Sid potrat a odlet do L.A., nicméně to samozřejmě neprošlo.
"Buďto přijmeš svoje vnouče a konečně mě necháš žít svůj život nebo na dobro zapomeň, že máš dceru," řekla jednou z nemocničního lůžka: "vyber si teď hned."
"Ale ségra," protestoval Ed, Sid ale zakroutila hlavou a zvedla ruku dlaní k němu, aby ho umlčela.
"Tak dobře, Sid," řekl její otec rezignovaně: "asi máš pravdu. Už nejsi malá holčička, je to Tvoje zodpovědnost. Samotnou Tě v tom ale nenechám."
"To není nutný, já si poradím," odpověděla Sid hrdě.
"Sid, není to tak dlouho, co si mi říkala, že falešná hrdost je k ničemu," vložila se do rodinného sporu Viky. Sid si nakonec povzdechla a přikývla.
"Tak dobře," řekla nakonec: "ale teď už jděte, potřebuju si odpočinout."
Eduard s Edem přikývli a odešli, Viky ale ještě na chvíli zůstala, protože poznala z pohledu kamarádky, že jí tam ještě chce. Když Eduardové odešli, Viky si sedla k Sid.
"Co se děje?" Zeptala se jí.
"Víš o něm něco?" Sid šlo samozřejmě o Adama. Zprávu, kterou od něho dostala, četla. A ne, nechtěla ho vidět, přesto jí zajímalo kde je a co dělá.
"Odjel z Dvora Králové. Jeho děda mi řekl, že plánuje Afghánistán," odpověděla jí Viky.
"Cože?" Sid se unaveně položila na postel: "To se úplně zbláznil?"
"Je zlomenej stejně jako Ty," zastala se ho Viky.
"Afghánistán? Může se mu tam něco stát. Má dítě na cestě, nemůže přece..." Sid začala znovu brečet.
"Prosím Tě, uklidni se, mysli na svůj stav. Nemůžeš ho nutit do něčeho, co nechce... Jeho dědeček při Tobě bude stát, slíbil mi to," řekla Viky.
"On to ví?" Zareagovala Sid, odpověď ale nečekala a pokračovala dál: "Myslíš, že se může Adam změnit?"
"Vážně chceš někoho měnit?" Odpověděla jí Viky otázkou. Sid se na ní podívala a zase se cítila úplně bezmocně.
"Netrap samu sebe, Sid, příliš se trýzníš. Adam se rozhodl, musíš to respektovat. Rozhodla ses pro dítě, on pro válku, tak to prostě je," Sid věděla, že má Viky pravdu. Musí se dát dohromady a být silná pro své dítě.
O pár dní později pustili Sid z nemocnice. Šla rovnou na neschopenku, nicméně paní ředitelce řekla, že práci potřebuje, protože je těhotná a bude na to sama. A tak Roklová navrhla kompromis, na kterém se domluvila i s jejím otcem. Sid bude v těhotenství dělat všechno v žirafinci, co jí doktor povolí, ale jen na částečný úvazek. Zbytek času se bude věnovat sobě a chovatelskému studiu, aby po mateřské mohla nastoupit na lépe placenou pozici. Všichni v ZOO byli nadšení, když se dozvěděli, že je těhotná, ale byli strašně překvapení, když jim Sid řekla, kdo je a že právě Adam je otec dítěte. Nemohli uvěřit tomu, že jí nechal samotnou a i když se ze začátku zlobili, obzvlášť Eliška, že jim lhala, dlouho jim to nevydrželo. Sid byla jejich a bylo jedno, jaké jméno měla v občance. Byla ráda, že to nakonec takhle dopadlo, pořád jí ale čekal boj s babičkou. Adam dle slov jeho dědečka odletěl do boje, Sid se na něj snažila moc nemyslet a opravdu byly dny, kdy byla na tolik zaměstnaná, že se jí to i dařilo. Albert jí ignoroval, ona ignorovala jeho. Dozvěděla se totiž od Adélky o všech jeho úletech a byla ráda, že se ho zbavila.
Uběhlo pár měsíců a Sidoniina babička stále nic nevěděla. Její otec se to snažil oddalovat, jak mohl, měl z toho strašný strach.
"Tati, myslíš, že mě babička zavrhne?" Zeptala se ho Sid opatrně, když jí navštívil, dostala ale jinou odpověď, než čekala a to jí moc mile překvapilo.
"Kdyby ano, tentokrát se jí postavím, to slibuju, na Tebe mi sahat nebude a na vnouče už vůbec ne!" usmál se na Sid táta.
A skutečně. Ze začátku byla Sidonie starší naštvaná, křičela, nadávala a citově vydírala. Vyhrožovala vyděděním a označila Sid za zrádkyni. Eduard se ale matce poprvé v životě postavil a netrvalo dlouho a Alice se připojila a když do toho začal do babičky hučet i Ed, uznala, že o vnučku přijít nechce a se Sid se usmířila.
"Ale chraň Vás ruka páně, aby sběhnul i Ed!!" Vztyčila ukazováček u společného oběda, na který na usmířenou Sid pozvala. Seděli v jídelně v jejich vile a všichni se tomu zasmáli.
"Neboj, babi, já sklo miluju," řekl Ed a Sidonie se na vnuka usmála. Pak už se jen otočila na Sid, která seděla vedle ní, pohladila jí po vlasech a pak i po bříšku: "Neboj, však já už se o vás postarám..." Pak ale nasadila naštvaný výraz: "A ať se ten veterán někdy zkusí ukázat - to si za rámeček nedá!"
Sid najednou zesmutněla: "Už o Adamovi nikdy nemluvme, prosím. Začnu znovu. Čeká mě nový začátek. Já už o něm nechci ani slyšet."
"Správně," pochválila jí Sidonie: "nezaslouží si ani pohled naší krásné, inteligentní a odvážné holčičky. Jsi Novotná a zvládneš to i bez něj. Tak si hergot moje vnučka, ne?"
"Samozřejmě," řekla Sid a políbila babičku na tvář. A tak se stalo, jak Sid chtěla, o Adamovi už nepadlo jediné slovo.

Ztraceni v mořiKde žijí příběhy. Začni objevovat