A co mám tedy dělat pane?

+

,,A poraďte mi tedy co mám dělat. Co s tím mužu ještě udělat. Nešlo by to nějak, však víte dostat ještě ven?", řeknu a s tázavým pohledem a s položenou otázkou na něj pohlédnu.

,,Paní, snad nechcete se toho dítěte zbavit, ne to neudělám. Dítě je živý tvor a je to dar boží. To po mně nemůžete chtít abych něco takového udělal." 

,,To ne to nepřichází v úvahu", řekne a podívá se na mě trochu zlostným pohledem. 

,,To snad nemyslíte vážně a přece se ho nechcete zbavit, já vím že vaše dosud nenarozené dítě nevzniklo z žádné lásky. Ale jen z pouhého chtíče, ale to přece neznamená že by jste se ho měla hned zbavovat", řekne a zlostně máchne rukou.

,,Lady Kateřino, i když vaše dítě nevzniklo z žádné lásky, ale jen z pobavení. Tak i přesto ho musíte chránit, a neměla by jste ho zabíjet. To by jste neměla", řekne a zlostně se zašklebí.

,,A co mám tedy podle vás dělat doktore když to dítě nechci." 

,,Co?, řekněte mi. Co mám dělat", řeknu naštvaně a sklopím svůj naštvaný pohled kterým bych ho na místě zabila.

,,No v žádném případě by jste neměla své dítě zabíjet má paní", řekne a podívá se mi do očí.

Nesmíte ho zabít, je to živý tvor. A bůh vám skrze něj dává určitě nějaké znamení, protože to co se stalo byla možná boží vůle. 

,,Tak by jste ji měla respektovat a měla by jste si to dítě nechat", řekne rozvážným hlasem a podívá se na mé bříško.

Nesmíte ho zabít lady Kateřino, nesmíte. Když ho zabijete tak budete tím takhle pohrdat božím darem. A co když pak už žádné další děti mít nebudete.

,,Ne, ne jen si ho pěkně nechte", řekne a trochu se na mě usměje

,,Vždyť nikdo ani nemusí vědět kdo je jeho otec a nikdo to ani nezjistí když se teď hned vdáte", řekne a chytne mě za ruku.

No, to snad nemyslíte vážně pane, místo toho aby jste mi dal nějakou bylinku abych to dítě vytlačila ven ze svého luna. A abych se ho tím tak zbavila, tak mi říkáte že se mám místo toho vdát. 

,,No to snad nemyslíte vážně pane?", řeknu a praštím svojí rukou naštvaně do polštáře.

,,To snad nemyslíte vážně", vstanu a abych se trochu uklidnila tak chodím po místnosti.

,,Vy po mě chcete aby se zase znovu provdala. A za koho to asi nevíte?"

 ,,Nevíte kdo by mě v takovém stavu chtěl pane", řeknu a zlostí si dám ruce v bok.

,,To tedy nevím paní, ale tohle vidím jako vaší jedinou možnost", řekne a zvedne se z mé postele.

,,A já to tedy nevidím jako mou jedinou možnost", řeknu razně a trochu zrychlím krok.

,,Dejte mi raději něco ať to dítě dostanu ven, protože to je moje možnost", řeknu a rozhodím naštvaně rukama.

,,Tak to tedy ne, už jsem vám řekl že tohle neudělám. To po mně nemůžete chtít. To nemůžete!, řekne a razným krokem dojde ke mě.

,,Že nemůžu pane, já musím že mužu protože mi nic jiného nezbývá", řeknu a shodím jednou rukou ze stolu pohár, ve kterém byl ještě zbytek vína. 

Který se teď vylil na podlahu.

,,Ale paní uklidněte se a udělejte to co jsem vám řekl, protože stejně jinou možnost nemáte. A tak vám nezbývá než se znovu za někoho vdát", řekl a přišel ke mě ještě blíž a chytl jednu mou ruku do dlaní a pak ještě dodal ,,Udělejte to prosím paní, a dítě si nechte", řekl a stiskl mou ruku.

,,No dobře, asi mate pravdu."

 ,,A asi opravdu nemám jinou možnost než se vdát, když mě toho dítěte nechcete zbavit. Protože takhle ani nemůžu jít mezi lidi a byla bych všem jen akorát pro smích."

,,A asi mate pravdu že mi skutečně nic jiného nezbývá", řeknu a trochu smutně se na něj usměju.

,,A nebojte paní všechno dobře dopadne", řekne a pustí mojí ruku a odejde ke dveřím. Které pak otevře a zmizí pryč.