Béčkovej film | ONC 2022

Scéna devátá

„Fajn!" odsekla Lola otráveně a odtáhla se od Arnošta, „Bože! Nemusíš bejt hned tak protivnej!"

Sice to nebyl respekt, po kterém Arnošt toužil, ale alespoň souhlasila, to mu stačilo, tak ji drsně popadl za zápěstí a vtáhnul ji do té obávané místnosti, z níž i ti nejdrsnější rockoví zpěváci odcházeli s pláčem.

Jakmile se za nimi zavřely ty poloprůhledné skleněné dveře a oni se ocitli v zasedačce číslo čtyři- místností, která se stala v myslích mladých umělců jakýmsi obrazem samotného pekla, zmocnila se Arnošta náhlá úzkost.

Čert vem oheň a síru! Skutečný ďábel seděl na konce tohoto dlouhého hranatého stolu, obklopen seschlými pokojovými palmičkami, a usrkával vodu z bílého plastového kelímku.

Ano, na samotném konci této promenády papírů a umírajících pokojových rostlin seděl sám Hlavní investor, malý brýlatý muž stejně seschlý jako rostliny, mezi nimiž seděl, a stejně škrobený jako stohy pečlivě seřazených papírů, jež před ním ležely.

A po obou stranách stolu s vážným výrazem a reklamním perem místo z zbraně seděla jeho armáda právníků, kteří bedlivě sledovali každý pohyb, poslouchali každičké slovo ubohého umělce, který se jim sem přišel předvést a hledali v jeho výstupu jakoukoliv právní skulinku, která by jim dovolila legálně ho zbavit autorských práv a dohodit jeho dílo nějakému ubožákovi, který ten projekt dokáže zrealizovat za poloviční cenu.

Toho se však Arnošt nemusel obávat. Za prvé, protože on sám byl jedním z těch ubožáků, kteří investorům točili filmy za minimální mzdu, a za druhé také proto, že neměl ani slovo z původně plánovaného scénáře. A přece vám nemohou ukrást to, co nemáte, že jo?

Ale to Arnošt samozřejmě investorům nemohl říct přímo, musel se z toho nějak vymluvit, popsat tady příběh filmu tak odpudivě laciného, že se Hlavnímu investorovi bude příčit byť jen nahlédnout do jeho neexistujícího scénáře, a nebo doufat, že jejich schůzku ukončí nějaká milosrdná vyšší síla.

Jenže se zázraky to toho dne vypadalo dost bledě, tak si Arnošt musel poradit sám.

„Drazí pánové!" oslovil Arnošt přítomné a spráskl ruce.

Na tento povel se všichni právníci u stolu začali vášnivě šeptem radit a listovat v tlustých knihách týkající se autorského práva.

To Arnošta, který se takové schůzky neúčastnil poprvé, však vůbec nepřekvapilo. Takové vášnivé listování jednou vyvolalo, i když se jednomu z právníků v kelímku s vodou utopila moucha.

Arnošt tedy v klidu pokynul Lole, aby se posadila na jedno z volných míst u stolu a pokračoval: „Dnes jsem vám přišel představit svůj nový projekt. Jedná se o tragikomický příběh-"

„Dejte ze mě ty pracky pryč nebo vás zažaluju!" zakvílel upjatý mladý právník, vedle nějž se Lola posadila a kterému bylo očividně velmi nepříjemné, když si pomalu a nenápadně začala přesedat z židle na jeho klín.

„Lolo! Chovej se slušně!" povzdechl si Arnošt, který už vzdal naději, že z Loly udělá vzornou reprezentativní herečku, a toužil už jen po tom, aby v tichosti seděla na svém místě a neosahávala žádné právníky.

„Fajn!" odsekla Lola, obrátila oči v sloup a přesedla si zpět na své místo, načež se obtěžovaný právník odsunul i se svou židlí co nejdále od Loly i za cenu toho, že se přiblíží je kolegovi, kterého ze srdce nenáviděl.

„Výborně..." zamumlal Arnošt a trochu neobratně navázal na svůj předchozí projev: „Takže, jak už jsem řekl-"

Jenže ani tentokrát ho Lola nenechala dokončit myšlenku. Zvedla ruku jako školačka v první lavici a, aniž by čekala na to, že jí někdo dá slovo, vypískla: „Můžu jít na záchod?"