Béčkovej film | ONC 2022

Scéna první

Víte, kdo pracuje v neděli v šest hodin ráno? Policista, taxikář, lékař a chudý scénárista, který musí přesně do tří hodin odpoledne napsat scénář k béčkovýmu filmu, aby si mohl od exekutorů koupit zpět své auto a nemusel jezdit na nákupy tramvají.

Chudáka scénáristu ale nic nenapadá, protože se mu pod oknem poflakuje pár ožralejch puberťáků a ten idiot od vedle si zase pouští rádio na max. Scénárista tedy praští počítačem, vytáhne ze zásuvky kvér a vystřelí si mozek z hlavy.

Tady máte svůj zasranej béčkovej film.

KONEC

Arnošt Veselý, zoufalý třiačtyřicetiletý scénárista lomeno režisér béčkových filmů, vztekle smazal posledních pár vět svého nejnovějšího trháku, s povzdechem se otočil od počítače směrem k tomu oknu, pod nímž se čile družila místní mládež, a nechal pronikavé bílé paprsky letního slunce, aby ho na chvíli oslepily.

Ale, buďme upřímní, v tu chvíli by se rád nechal oslepit i trvale. Slepota mu byla mnohem milejší než pohled na prázdnou obrazovku počítače, na které už se dávno měl vyjímat scénář dvouhodinového filmu.

Jenže co naděláte, když Můzy mlčí? Pak jsou i všechny káravé pohledy exekutorů a investorů k ničemu. V takovém případě se dá jen čekat…

Ale samozřejmě, pokud, jako Arnošt, musíte už toho dne předložit vašim šéfům dokončenou, zkontrolovanou a zeditovanou (i když zase ne nutně dokonalou. Nepíšete román. Herci to přečtou i s hrubkami) verzi scénáře, podle kterého se má už další týden začít točit nízkorozpočtový film, nezbývá vám než namířit Můze na čelo pistoli a vzít si inspiraci, která vám patří, násilím.

V uskutečnění tohoto literárního masakru však Arnoštovi bránili zaprvé ochlastové pod jeho oknem, zadruhé jeho velmi sebestředný soused, který si myslel, že pouštět si v šest ráno v neděli na plné pecky Metallicu, je dobrý nápad a zatřetí všeobecný nedostatek životní energie.

Tak si Arnošt jen pročesal své prošedivělé černé vlasy a pohlédl na ten přízrak, který na něj zíral ze stříbrných vln zrcadla, jež mu stálo za stolem. Práce neúspěšného filmaře byla prokletí. Před lety by se byl mohl stát profesionálním modelem, nebýt té široké jizvy na jeho čele, jež mu navěky měla připomínat mládí strávené v hospodách, a teď? Teď by ho neobsadili ani do hororu.

Arnoštovy dehtem zažloutlé nehty instinktivně sáhly po placatce, která stála otevřená hned vedle toho nešťastného počítače s nedokončeným/nezačatým scénářem. To je jediná výhoda toho, že vám finančák zabaví auto- můžete chlastat už od rána.

Ding! Dong!

Zaduněl gongu se podobající zvonek u Arnoštových dveří.

„Dále! Je odemčeno!“ zahalekal Arnošt a otřel si ze rtů vodku.

Zdálo se, že toho rána už nic nenapíše.

Ale bylo to přece jedno, stejně byl ten polo-autobiografický příběh o sebevražedném scénáristovi tím jediným, co ho napadalo.

„Neměl byste nechávat odemčeno.“ ozval se z chodby hluboký hlas se silným ruským přízvukem následovaný dunivým klapnutím dveří. „Žijete v nebezpečné čtvrti.“