Popletené pohádky [slash] ✓

Hrabě Drákula & Jonathan (Hotel Transylvánie)

Počet slov: 400
↓

Dlouhý plášť za ním v tichosti šustil, když se chodbami, které osvětlovaly louče na zdích, vracel do své velkolepé komnaty, kde na něj již čekala pohodlná postel v podobě ozdobné rakve. V obličeji byl bledší než obvykle, jeho kroky se zdáli býti téměř neslyšné, přesto mu srdce v hrudi tlouklo na plné obrátky, až skoro nemohl uvěřit, že z rodinné oslavy dokázal proklouznout bez povšimnutí.

Měl by tam být. Pozorovat svého malého vnoučka, který se narodil teprve před týdnem, být mu dobrým dědečkem a své dceři příkladným otcem, avšak nemohl. Ne po tom, co...

Klika pod jeho prsty zaskřípala, když vešel do svých pokojů. Uvolnil sponu na plášti a nechal jej sklouznout po zádech na chladnou zem, vyrážejíc bezduše ke svému spacímu království. Musí se z toho prožitku vyspat, zapomenout. Vytěsnit z mysli to, co se stalo a čemu nedokázal zabránit.

Vystoupil na stupínek a odklopil víko rakve. „D-Draku?" oslovený nadskočil a pustil poklop, který s hlasitou ránou dopadl na své místo. „Promiň, nechtěl jsem – Mavis mě poprosila, abych se za tebou šel... podívat." Drákula sevřel ruku v pěst a otočil se na patách. Jonathan stál přímo naproti němu, se svými zrzavými, věčně rozcuchanými vlasy a očima přetékajícími laskavostí. Ten pohled ho skoro odrovnal.

„Ty?" ne, proč jen sem chodil?

„Dě-děje se něco? Odešel jsi brzy. Mavis má o tebe strach." Hrabě se kousl do rtu svým špičákem.

„B-běž pryč." Požádal ho naléhavě.

„Co jsem udělal? Chováš se divně od doby, co se narodil Denis. Zlobíš se?"

„Ne," polkl, musel ho dostat co nejdál od sebe. „j-je... bude nejlepší, když se budeme vídat co možná nejméně, Jonathane. Nerad bych to – pokazil." Doufal, že beze slova zmizí z jeho komnat, ale mladík nezakolísal.

„Myslel jsem, že tohle už máme za sebou. Nechceš trávit čas s člověkem?" Drákula zavrtěl hlavou. „Že ne? Tak co si o tom mám myslet? Tvoje dcera tě dneska potřebovala a ty zmizíš uprostřed oslavy, aniž bys cokoli řekl. A – a teď to vypadá, že za všechno můžu já a ty mi nechceš říct, co jsem provedl?!" plácal páté přes deváté.

Hrabě k němu přiskočil a popadl jej za tričko. Jonathan polekaně zaklonil hlavu dozadu. „Zableskl jsem se – do tebe, hochu." Zavrčel. „Nechci rozvracet rodinu, jasné? Zapomeň na to, že vůbec existuju a běž za svou rodinou." Pohladil ho po tváři. Jednou jedinkrát. Nechal ho ustoupit a otevřel rakev. Naposledy se po něm podíval, než ulehl na polštář. 

---

Vítejte! Vítejte, mí drazí! Jste nově příchozí, stálí čtenáři, zajímající se o má díla, či zvědaví výzkumníci? Ať jste, kdo jste, velice mě těší, že ze všech knih na Wattpadu, jste se rozhodli otevřít právě tu mou♥.

Informace? Zde jsou...

1) Jednotlivé jednodílovky budou v rozmezí 300-400 slov.

2) Budete-li mít zájem o sepsání krátké kapitolky na téma určité pohádky, stačí napsat pod kteroukoli kapitolu a já se o její napsání pokusím.

3) Části píšu pouze v podobě boyxboy.

4) Jednodílovek může být 20, ale také 40 (převážně záleží na zájmu čtenářů a ohlasů).

Děkuji vám za pozornost. Předpokládám, že každý týden vyjde alespoň jedna nová kapitola, díky čemuž udržím příběhy neustále v pohybu, aniž by se na ně prášilo :)♥.

Vaše ZuzzeFor