Cruel Desert

11.

Šla jsem za koněm a bolely mě nohy. Zajímalo by mě, kam jdeme. 

,, Když budeš hodná, tak si můžeš přisednout ke mně."

Nechtěla jsem, ale už jsem nemohla. Přikývla jsem na znamení souhlasu.

Zastavil a přitáhl mě provazem blíž k němu. Pomohl mi do sedla.

,, Vidíš, že to jde," řekl a dal mi pusu do vlasů. Uhnula jsem hlavou dál od něj.

,, On už je mrtvý a jestli ne, tak vykrvácí dřív než se dostane do Persepolis. Jeho rána není dostatečně hluboká, aby vykrvácel hned, takže bude umírat pomalu. Snad tě to potěší."

Byla jsem na něj naštvaná, lhal mi celou dobu. Ale i přesto jsem ho měla ráda. Jestli dokáže být takový, jak se choval, když jsme byli sami, tak bych s ním dokázala žít a možná ho i milovat.

,, Co se mnou chceš dělat?" ,, Nechám si tě jako trofej. Pošlu do jejich města jednu ze svých služebných, která dá jed do všeho, co bude král jíst a pít. Zemře a trůn bude bez nástupce. Získám ho pro sebe. Kdo mi bude odporovat, toho zabiju." ,, Proč?" ,, Protože chci vládnout. Chci území, které mohlo být naše. Chci se pomstít za smrt mého otce, který by vládl líp." ,, Pak nebudeš lepší než oni." ,, Kdyby dokázali žít v míru, neválčit a starali se o svůj lid, tak je nechám být, ale toho oni nejsou schopný. Chci jen, aby Persie měla budoucnost, ale tomuhle žena nerozumí, tak se o to dál nestarej."

Měl pravdu, Peršané nedokážou žít v míru. Měla bych být na jeho straně. Ještě před pár týdny bych byla.  

Ale Arwan se změnil. Mohl by být jiný. Mohl by být dobrý vládce Persie.