Nepřemožitelná smečka

Nemocnice

,,Proč zrovna oni? Co tady dělají?" tahle věta mi hrála ještě chvíli v hlavě, než jsem si uvědomila že ublížili mojí smečce. Vzápětí mě pohltil vztek. ,,Samantho! Něco není v pořádku s Nicolasem." křikl na mě Marco. 

S lítostí v očích jsem k němu přiběhla, po celém těle měl kousance a škrábance do krve. Proměnila jsem se do lidské podoby a začala mu ty škrábance léčit. Sice nebylo úplně čím ale i tak jsem se mu snažila ze všech svých sil pomoci. 

Nikolas se proměnil do své lidské podoby spolu s Marcoem. (sry nevím jak se to skloňuje) Marco ho vzal do náruče a co nejrychleji jsme ho odnesly do nejbližší nemocnice. Hned jak jsme tam přišli si ho vzali doktoři a odvezli ho na sál. 

Momentálně jsem byla na dně, nevěděla jsem co mám dělat, mohla jsem pouze doufat. Doufat že je silný a přežije cokoliv, že ho jen tak něco nezastaví a bude dál pokračovat v cestě životem.

 Po chvíli za námi přišel jeden doktor a zeptal se nás co se stalo. Vše jsme mu řekli ale samozřejmě jsme to trochu upravili děj, a to tak že nás napadlo nějaké zvíře a že to Nikolas schytal z nás tří nejvíce. 

Následně se nás ptal jestli jsme také v pořádku, a jestli nechceme aby nás také vyšetřil. Oba jsme odmítly. Doktor v tichosti odešel a my se ocitly na chodbách nemocnice sami. 

Na chodbách bylo hrobové ticho, pak ale Marco promluvil ,,Snad bude v pořádku." ,,To doufám, ale je silný, zvládne to." odpověděla jsem, a nastala dlouhá chvíle ticha. 

Po asi necelé hodině čekání se otevřely dveře a z nich vyšel doktor, přišel k nám s neutrálním výrazem a řekl ,,Váš kamarád je v pořádku, teď je na pokoji a odpočívá." 

 S úlevou jsem si oddechla. ,,A kdy ho pustíte?" zeptala jsem se. ,,Pokud na tom bude dobře tak zítra ale není to zatím jisté." řekl a bez dalšího slova odešel.

Tak další kapitola na světě. Omlouvám se že kapitola nevyšla v týdnu ale vůbec jsem neměla čas. Příště. Bye!❤

340 slov