Vlkodlačice ✔️[Dokončeno]

2.

Sára:

Je poslední den prázdnin. A já si dnešek užila s Verčou a Aničkou.... No ostatně skoro jako každý den.

Je večer a já nemůžu usnout... Jak jinak, když já jsem já a zítra se jde do školy. Taky se mi to usínání během pár dní výrazně zhoršilo nedočkavostí.

Jelikož tento týden budeme provádět to kouzlo na vlka! Hele no to je asi ten důvod proč nemůžu usínat, protože na to pořád musím myslet.

Většinou mi pomáhá abych usnula přemýšlení nebo vzpomínání. Ale přemýšlet nechci, protože to budu muset od zítřka každý den skoro rok...

Takže vyhrálo vzpomínání. A na co jiného vzpomínat než na nádherné prázdniny s kamarádkami.

Třeba tohle. Bylo něco málo po začátku prázdnin a já, Verča a Anička jsme jeli na prodloužený víkend stanovat.

Moje mamka nás odvezla. My jsme si zaplatily pobyt na trávníku na dvě noci.

Jakmile jsme zaplatily, tak jsme se vydaly na prostornou louku.

Položili jsme stan, spacáky a karimatky na zem.

Kousek od nás byli tři kluci. A začali na nás mluvit. „Holky chcete pomoct s tím stanem?“ Anička se pustila do odpovědi. „A to jako proč? To si myslíte že když jsme holky, tak to nezvládneme?“ „Ale jo zvládnete, ale dostavíte to, až nejdřív když se začne stmívat.“ Kluci se zasmáli.

Všechny jsme se napřímily a daly ruce v bok. Potom jsme se na sebe podívaly a já jistě odpověděla. „O co, že to postavíme dřív než vy?“ „Když to postavíme první, tak dáte každá jednomu z nás pusu na tvář a uznáte, že jsme lepší.“ Řekne jeden z nich a Verča odpověděla. „Dobrá. A když vyhrajeme my tak uznáte, že holky jsou stejně zručné jako kluci a možná i víc. A zaplatíte nám.... Kofolu.“ Kluci si odfrkli. „Ok.“

Tohle je moje oblíbená chvíle.... Stan jsme postavily během pěti minut. A ti kluci ho skládali ještě dalších třicet minut.

My jsme si užily výhru a to jako uznání a čerstvě natočenou kofolu pro nás zadarmo.

Byl to fajn víkend, protože druhý den jsme se rozhodly, že vylezeme na každý strom co tu je. Aničce se to tak moc jako mě a Verče nelíbilo, ale dala se do toho s námi.

Byla jsem ráda, že to aspoň skusila.

Když se nějaký kluk buď na mě nebo Verču podíval a usmál, Anička se začala šibalsky smát a dívat.

Jelikož trvala na tom, aby jsme si už našly kluka.... Ale zároveň byla schopna každému kdo nám psychicky nebo fyzicky ublíží urvat jakoukoliv část těla....

Pak tu byla ještě jedna věc... Jak Anička chtěla aby jsme si našli kluka tak my zase chtěli ať si ho najde ona. Vlastně to bylo vzájemné, že to každá chtěla pro zbylé dvě.

V naší partě jsme sice jen tři, ale nám to stačí. A asi si říkáté kdo je hlava naší party co?

No tak tvou jsme všechny. Nechceme se totiž nějak povyšovat... Ale nám to vyhovuje.

No abych se vrátila ke vzpomínání ať můžu konečně usnout.

Tak třeba tohle. Verča a Anička ke mně přijeli.

Pomohly mi zbalit si věci na tábor. To jsme si užily... No vlastně jsme se více smály než cokoliv jiného.

Následně k Aničce a potom k Verče. Tam jsme aji přespaly nevím co bych bez nich dělala.

Známe se od první třídy na základce. A pořád držíme při sobě. Zatím se nikomu nepovedlo nás rozdělit. A na to jsem hrdá. Jsou to pravé a nefalšované kamarádky.

Kruci už je tolik hodin a já ještě nespím! Musím pořád vybočovat ze vzpomínání. Pousměju se. A jdu pokračovat už chci usnout, ale co už no.

Na táboře jsem byla ve stanu s Ellou, ale ok no.

Byla jsem v oddílu který vedla nějaká Kristýnka nebo co. A byli tam: Já, Peter, Jirka... Jo ti dva patří k NIM. Dále: Anička, to je kamarádka se, kterou se znám díky Aničce. A říká se jí Andulka, aby se v tom dalo vyznat.

Pak ještě:Šimon, Elisabeth. No k té asi nemám co říct.... Asi chápete.... A nějací dva další.

Jídávaly jsme s holkami pořád na stejném místě. Naneštěstí si naproti nám u protějšího stolu všechny stoly byly v jeden a byly v U. No tak naneštěstí tam sedávali ONI a propalovali nás pohledem.

Jednou bylo vedle nás místo a VŠICHNI si sedli vedle nás. Nadále nás popalovali pohledem a Anička to už nemohla vydržet.

Sedla si tak, že seděla na lavičce obkročmo, aby mohla vidět Taylorovi do očí. Podívali se vzájemně do očí a Anička promluvila.

„Co pořád chcete. Proč nás neustále, alespoň jeden z vás propaluje pohledem. Člověku to hned zkazí den když a sobě cítí nejeden pohled, který ho propaluje. Aspoň nás nechte najíst. Bez toho aby jste nás propalovali.“ Řekla a zamračila se na něj.

Chtěl nejspíš promluvit, ale Anička se otočila zpět k jídlu a on pochopil že konverzace skončila.

Bylo to super vidět, že zrovna on dostal takové jak to říct napomenutí no něco víc. Protože si to na něj nikdo netroufl a byl úplně v koncích.

Potom udělal něco jako by skoro neslyšně zavrčel? No to je jedno.

Od té doby nás nechali se, alespoň v klidu najíst.

Jednou jsme hráli hru učitel. To je hra, že jeden jde mimo a pak se zvolí jeden člověk. Ten předvádí věci a ostatní to dělají taky. Potom přijde ten co byl mimo a musí uhádnout kdo to je.

Aničce to šlo dobře měla skvělý poker face. Ale třeba JIM to zase tak nešlo. Jako ne, že neměli poker face, ale oni si ‚nasadili‘ kamene masky jako ve škole, když to byl jeden z nich. Tady byli uvolnění a docela ukazovali city a takové blbosti, takže to každý hned poznal.

Náš oddíl skončil celkově třetí, ale to nevadí. A v úklidu stanu druhá. Se docela divým, protože Ella je strašný bordelář.

Doma jsem moc dlouho nevydržela a jela do města za holkami. Ano bydlím ve vesnici, ale naštěstí to je jen asi čtyři km od města.

Šly jsme do cukrárny. Tam si každá dala zákusek a vydali se konečně domů.

Byly to nádherné prázdniny. Nevím co bych bez holek dělala. A už se těším, až budeme všechny tři pobýhat po lese. Trochu jsem se uchechtla.

Podívala se na hodiny. No bezva skoro půlnoc a já ještě nespím.

Naštěstí jsem brzo na to usnula.